Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, dámy a pánové.

Dnešní den je důležitým dnem pro českou demokracii. Poslanecká sněmovna tady bude hlasovat o tom, jestli má vláda Andreje Babiše důvěru Poslanecké sněmovny, a to není nějaké obyčejné hlasování, to je test toho - a důležitý test, je to test toho, zda vláda stále zastupuje většinu voličů, kteří v roce 2017 odevzdali svůj hlas ve volbách. Je to tedy test toho, zda tato vláda - vláda Andreje Babiše, má legitimní právo nadále vládnout.

Když říkám, že to je významný den pro českou demokracii, tak současně musím říct, že je to do jisté míry i smutný den z toho hlediska, že to hlasování, před kterým tu dnes stojíme, musela vyvolat parlamentní opozice. V každém dobrém demokratickém státě, který ctí principy parlamentní demokracie, a Česká republika je parlamentní demokracií, tak by toto hlasování vyvolal sám předseda vlády. A vyvolal by ho ve chvíli, kdyby zjistil, že mu jeden z koaličních partnerů vypověděl podporu. A to se stalo. Komunisté před mnoha týdny vyhlásili, že vládu Andreje Babiše nepodporují. A připomeňme si, tato vláda se opírala o podporu, o většinu v Poslanecké sněmovně, kterou tvoří hnutí ANO, ČSSD a také KSČM.

Ve chvíli, kdy komunisté řekli zcela jasně, že vládu nepodporují, že vláda ztratila jejich podporu, tak by bylo logické, aby premiér přišel do Poslanecké sněmovny a požádal o důvěru, protože nemůžeme mít v parlamentní demokracii vládu, která se neopírá o většinu v Poslanecké sněmovně. Pan premiér Babiš se ale chová, jakoby se nic nestalo a dokonce v souvislosti s vyslovením nedůvěry, mluví o destabilizaci. Ale to se opravdu velmi, velmi mýlí, protože demokracie a její pravidla, její principy, to není destabilizace. Demokracie to je základní princip fungování našeho státu. A její pravidla a její principy musíme ctít.

Proto jsme dnes tady, dámy a pánové. Nejsme tu jenom proto, abychom ověřili, zda komunisté říkají pravdu - to je samozřejmě jeden z důvodů, zda podporují nebo nepodporují vládu Andreje Babiše, to se dnes ukáže. Ale jsme tu hlavně proto, abychom zjistili, jaká je opravdová vůle vás, dvou set reprezentantů českých občanů, ohledně této vlády. Zda se vláda opírá o většinu nebo neopírá.

My, parlamentní opozice, v tomto případě složená z pěti demokratických politických stran, jsme přesvědčeni, že vláda Andreje Babiše má skončit. A nejenom proto, že ztratila důvěru komunistů, důvěru sociální demokracie bezpochyby má, sociální demokraté vládu bezvýhradně podporují, jsou jejich součástí. A zda ztratila důvěru komunistů, to se ukáže právě při dnešním hlasování. Ale to není ten jediný důvod, proč my si myslíme, že vláda Andreje Babiše má skončit. Důvodů pro nedůvěru, které máme, je mnoho, a každý den přibývají další a další.

My jsme v rámci koalice SPOLU sestavili 40 konkrétních důvodů, proč jsme přesvědčeni, že vládě má být vyslovena nedůvěra. Já tu všech těch 40 důvodů nebudu teď vyjmenovávat ani číst, jsou k dispozici na našich webových stránkách. Ale hlavně, budou o nich mluvit moje kolegyně, moji kolegové z koalice SPOLU, paní poslankyně, páni poslanci z koalice SPOLU ve svých konkrétních vystoupeních, kde budou na základě toho, čemu se věnují, svých specializací, svých odborností, ukazovat v jednotlivých oblastech, kde vláda Andreje Babiše selhává a proč si nezaslouží naši důvěru.

Já jsem zde vybral osm z těch čtyřiceti, osm vážných důvodů, pro které by měla vláda skončit, a prosím vás, abyste se zamysleli nad každým z těch osmi důvodů.

Důvodem prvním je to nejdůležitější, a to je lidské zdraví a lidské životy. Za uplynulý rok pandemie koronaviru u nás zemřelo 30 tisíc našich spoluobčanů. A to Českou republiku staví na katastrofální místo v žebříčku zemí, které pandemii zvládly nejhůře. Kabinet v tomto směru selhal v mnoha věcech. Dalo by se říct, že selhal prakticky ve všem. Včas nezajistil ochranné pomůcky, nezajistil dostatek kvalitních testů, ani dostatek vakcín. Namísto toho se tady rozjel kolotoč jakýchsi podivných obchodů, kšeftů, kdy jednotlivá ministerstva platila za jeden respirátor i stovky korun a z okna se tak vyhodily miliardy. A dodnes není jasné, u koho skončily, a myslím, že nejsem sám, kdo by to rád věděl a jsem přesvědčen, že jednou se toto všechno vyšetří a objasní. Pamatujete si, dámy a pánové, jak na tomto místě stál tehdejší i dnešní ministr zdravotnictví Vojtěch a ubezpečoval nás, že zdravotnických pomůcek je dostatek, že koronavirus není tak vážná věc, že pandemie vlastně nehrozí a tak podobně. Před devíti měsíci musel pan ministr Vojtěch odstoupit. A teď je zpět po neuvěřitelném personálním kolotoči, kdy se v jeho křesle vystřídali další tři lidé, v křesle naprosto zásadním a klíčovém pro zvládání pandemie a pro zdraví našich lidí. Tři lidé. Roman Prymula ten se brzy projevil jako papaláš, Jan Blatný, toho vyštvali poté, co odmítl české obyvatele očkovat neschválenou ruskou vakcínou Sputnik a Petr Arenberger ten ztratil sám sebe v obřím střetu zájmů. Tento výčet, dámy a pánové, tento výčet by sám o sobě stačil k tomu, aby vláda padla. V každé demokratické zemi po takovémhle personálním veletoči, po takových neúspěšných nominacích, po této nezodpovědné politice by vláda padla. A to je bohužel jenom začátek těch mých argumentů, proč si tato vláda nezaslouží naši důvěru.

Naší druhou zásadní výhradou vůči této vládě je její pohrdání právem a zákony České republiky. České soudy opakovaně, a to je důležité, ne jednou, ne že to je nějaký omyl, opakovaně smetávají ze stolu, shazují předpisy a opatření, která tato vláda v souvislosti s pandemií vydala a bohužel i dále vydává. Znovu opakuji, není to náhoda, jedno zanedbání, jedna nejasnost, je to princip, je to opakované pohrdání právem a zákony České republiky. Připomeňme si protiústavně vyhlášený nouzový stav, připomeňme si zrušená nařízení o nošení respirátorů nebo zrušenou povinnost testovat zaměstnance na covid. Připomeňme si také různá naprosto komická opatření, ze kterých si lidé dělali legraci, jako bylo kafe v papírovém sáčku, zákaz zpěvu nebo otevření diskoték bez možnosti tancovat. To všechno jsou úsměvné příklady, kterých bych tady mohl jmenovat celou řadu, všichni je znáte. Ale tady jde opravdu o velmi, velmi vážné věci. Toto všechno dohromady; nerespektování práva, vydávání podivných předpisů, kterým nikdo nerozumí, to všechno vytvořilo přes rok trvající chaos, chaos, v kterém se málokdo vyzná, možná se v něm nevyzná vůbec nikdo. Občané se nestačí divit, nevěří svým očím, neví, co se má dodržovat, co platí, co neplatí, takže se nedivme, že v mnoha případech ta vůle respektovat vládní aktuální opatření, že ta vůle je skoro na nule.