Vážené kolegyně, kolegové, jsem rád, že jsem se dostal také ke slovu.

Dovolte mi zde potřetí vystoupit k vládnímu návrhu na snížení rozsahu a tempa řádných valorizací důchodů, na zrušení mimořádných valorizací důchodů a na výrazné zpřísnění podmínek pro nárok na odchod do předčasného starobního důchodu, včetně výrazného snížení tohoto typu důchodu.

Ve svém vystoupení jednak krátce shrnu nejpodstatnější body svých vyjádření z předchozích dvou čtení, se zaměřením na naše výhrady k vládnímu návrhu, na jejich vysvětlení a přidám i něco nového jak k vládnímu návrhu samotnému, tak i k důchodovému systému jako celku a k jeho možným úpravám. Vládní návrh, v jehož projednávání směřujeme do pověstného finiše, je nelogický, asociální, nespravedlivý a špatně načasovaný soubor několika opatření, které mají jedno společné. Zhorší příjmovou situaci a zkomplikují životy všem současným i budoucím důchodcům. A nejvíce těm nejzranitelnějším z nich, tedy nízkopříjmových důchodcům, osaměle žijícím důchodcům, invalidním důchodcům, anebo těm důchodcům, kteří celý život dřeli v náročných profesích a mají často podlomené zdraví a jedinou rozumnou možností je pro ně odchod do předčasného starobního důchodu.

Opakovaně jsme toto zdůrazňovali i panu ministrovi Jurečkovi na několika našich vzájemných jednání během jara letošního roku. A zopakuji, že jsme rádi, že tato jednání proběhla, byť na naše návrhy, které tam zazněly, nebylo doposud vůbec nijak reflektováno. A nevím, zda to bylo z rozhodnutí pana ministra Jurečky nebo v důsledku tlaku koaličních partnerů a ve finále na tom vlastně až zas tolik nezáleží. Rozhodující jsou přece výsledky. Každopádně děkujeme za možnost se těchto jednání účastnit a jsme i v budoucnu kdykoli v zájmu současných i budoucích důchodců v pokračování těchto jednání připraveni. A jsme přesvědčeni, že pokud chce vláda mluvit o skutečné důchodové reformě, tak k tomu máme co říct.

A budeme dále jednat, a to přesto, že slovy jedné české filmové klasiky nás pan ministr Jurečka nepotěšil. Ani my ho asi nepotěšíme, protože až budeme mít vládní odpovědnost, většinu, dnes vládou navrhovaných změn, zrušíme. Zopakuji jednu ze základních tezí hnutí SPD k důchodovému systému. Uznáváme nutnost učinit v oblasti důchodů i v širší oblasti veřejných politik, které stabilitu penzijního systému nejvíce ovlivní a utvářejí, změny, které povedou k dlouhodobé udržitelnosti našeho důchodového systému a které umožní, aby důchody kontinuálně rostly a umožnily všem jejich příjemcům důstojný život bez nutnosti žádat po celoživotní poctivé práci o sociální dávky, bez obav z dluhů a exekucí. To deklaruji jako jednoznačnou i rozpočtovou prioritu hnutí SPD. Jde o změny a reformy v oblasti sociální a rodinné politiky, ale i fiskální, rozpočtové a hospodářské politiky státu.

Teze číslo dvě. Důchody jsou nárokových příjmem těch občanů, kteří si je celoživotní prací, odvody důchodového pojištění a výchovou dětí, bohatě předplatili. Ve všech ostatních výdajových položkách můžeme a mnohde i musíme škrtat, ale v důchodech nemůžeme.

Teze číslo tři. Nestrašme lidi tím, že na důchody nebude. Musí být. A také bude. Je povinností vlády to zajistit. A my jsme si toho vědomi. Vláda, která tento zásadní princip neuznává a rozporuje, anebo jej neumí či nechce naplnit, nebo má jiné priority, nemá vládnout. Strašení lidí o tom, že dnešní čtyřicátníci nebudou mít žádné důchody navíc naprosto neodpovídá realitě. Vytváření mýtů, že na důchody nebude a že celý důchodový systém je jakási obdoba podvodného finančního produktu typu letadlo, vybízí občany, hlavně ty mladší, maximálně k tomu, aby se vyvázali z placení daní a pojistných odvodů, což by nakonec ve finále k neudržitelnosti důchodového systému, vést skutečně mohlo. V psychologii a sociologii se tomuto fenoménu říká sebenaplňující předpověď, případně sebenaplňující se proroctví, anebo také Golemův efekt. A jde o jev, kde očekávání budoucích událostí vede k chování, které zapříčiní, že se nakonec daná skutečnost opravdu stane.