Fiala (SPD): Nebezpečné vládní návrhy s nevratnými negativními dopady

01.03.2023 22:02 | Zprávy

Projev na 55. mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny 1. března 2023 k vládnímu návrhu novely zákona o důchodovém pojištění.

Fiala (SPD): Nebezpečné vládní návrhy s nevratnými negativními dopady
Foto: Partie Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS
Popisek: Radim Fiala (SPD).

Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, děkuji vám za slovo. Dovolte mi, abych krátce promluvil k samotnému návrhu vlády Petra Fialy na změnu zákona o důchodovém pojištěním, kterým chce vláda a ministr Jurečka zpětně sebrat důchodcům v průměru 1 010 korun měsíčně. Zdůrazňuji, že nikoliv jednorázově, jak by to z některých vyjádření mohlo vypadat, ale trvale. V případě starobních důchodců se jedná o doživotní odebrání 1 100 korun z jejich důchodu, tedy v mnoha případech jde o desítky tisíc korun. Toto asociální rozhodnutí vlády Petra Fialy o zásadním snížení valorizací důchodů, na které již jejich příjemcům vznikl právní nárok, je svévolné, chybné a hanebné.

Z odborného i politického hlediska úplným základem, naprostou politickou abecedou je ta skutečnost, že tato zákonná valorizace důchodů měla být promítnuta do návrhu zákona o státním rozpočtu, a to buď do standardní kapitoly rezortního Ministerstva práce a sociálních věcí, anebo do rozpočtové rezervy. Za toto velké selhání primárně zodpovídá Ministerstvo financí a je třeba vyvodit z toho příslušnou personální odpovědnost, mimo jiné i proto, že rezortní ministr Stanjura nejprve před pár dny tvrdil, že na červnovou mimořádnou valorizaci důchodů v plné výši nejsou v rozpočtu peníze a on i vláda tím zdůvodňovali jak samotnou nutnost valorizaci snížit, tak i nezbytnost projednání této ostudné novely ve zrychleném režimu legislativní nouze.

Ten režim legislativní nouze my jsme tady celý včerejšek kritizovali s tím, že odporuje i ústavě v tom, že ten legislativní proces neproběhl tak, jak by měl proběhnout, nebo neprobíhá tak, jak by měl proběhnout, protože asi 65 zákonodárců, kteří se chtěli vyjádřit v rozpravě k legislativní nouzi a měli k tomu plné právo, prostě jim to nebylo umožněno.

To znamená, já jsem přesvědčen, že hlasování o legislativní nouzi bude jedním z důvodů, kdy se celá tato novela zákona dostane k Ústavnímu soudu.

Ale pojďme dál. Za pár dní jsme pak byli svědky prohlášení pana ministra, že naopak v rozpočtu peníze na valorizace důchodů jsou, a to dokonce i kdyby byly vyplaceny tak, jak mají být, tedy navýšením zásluhové složky penzí o 11,5 %. Jde o logicky nevysvětlitelný názorový obrat a také o důvod k vážným pochybám a soudnosti o kompetenci této vlády a jejích jednotlivých členů, a to je pro všechny, hlavně pro občany, velmi smutné zjištění.

Za velmi důležité považuji v této souvislosti uvést nedávný výrok profesora Vostatka (?), jednoho z našich největších expertů na penzijní systémy. Tento bezesporu nepochybný odborník uvádí, že v mezinárodním srovnání jde v případě našeho valorizačního mechanismu, jeho systémovosti a jeho vztahu k pravidelnému zvyšování důchodů o podprůměr.

Vládní politici se v souvislosti se svým asociálním rozhodnutím o razantním snížení valorizací důchodů, které je i za hranou ústavnosti, často nebo hlavně vymlouvají na to, že v době sestavování rozpočtu na rok 2023 neměli žádné informace o tom, jak vysoká bude míra inflace na konci roku 2022 a na přelomu roku. Nicméně tato vláda, stejně tak jako vlády předcházející, které tvořily schodky státního rozpočtu, což jsou velké proinflační tlaky, měla s inflací začít bojovat a bohužel bojovala a nebojovala dostatečně silně, a proto samozřejmě dochází k té valorizaci důchodů.

Když pominu nespočet předpovědí renomovaných ekonomických analytiků a skutečnost, že dvouciferná meziroční inflace tu byla po celý loňský rok a že nebyl jediný důvod se domnívat, že mávnutím kouzelného proutku dojde ke zvratu tohoto trendu, zejména když pro to vláda vůbec nic nedělala, byla tu přece další podstatná skutečnost - vládní zavedení nesmyslně vysokých cenových stropů na elektřinu a plyn. Tyto stropy vláda zavedla svým rozhodnutím loni v září, kdy bylo ještě dostatek času na případné úpravy státního rozpočtu na rok 2023, protože každému průměrně znalému ekonomovi muselo být jasné, k jakému cenovému skoku u těchto komodit dojde od 1. 1. 2023, kdy miliónům domácností končily fixované smlouvy na elektřinu a plyn a na ceny cca o 200 % nižší než vládní stropy, že tento cenový skok bude mít zásadní vliv na růst inflace v lednu roku 2023. Pokud připustíme, že ministr financí a další členové vlády tuto drobnost přehlédli, v uvozovkách "drobnost", protože přece o cenách energií se v loňském roce vůbec nemluvilo. Je tu i další pádný argument. A tím je prognóza České národní banky ze 4. srpna loňského roku. Opakuji, ze 4. srpna. Co se v této prognóze píše? Zejména jde o předpověď výhledu a vývoje inflace. Česká národní banka zde predikuje, že celková meziroční míra inflace bude 16,5 %, ve skutečnosti to potom bylo 17,5 %, tedy podle mého názoru a zvlášť k této věci jde o velmi přesný odhad. Tyto informace jste tedy měli před začátkem srpna. To vás tolik zaskočil ten rozdíl jednoho procenta? To myslíte vážně? To vás opravňuje k osekání valorizací o více než 50 %? Děláte si z občanů srandu? Když už nepoužiji ostřejší výraz a nikdo by se asi na mě za to nemohl zlobit.

A co říká další oficiální zpráva České národní banky ze začátku loňského listopadu? Cituji: "Inflace se ve čtvrtém čtvrtletí letošního roku zvýší nad 18 %." Neříkáte občanům pravdu, nehrajete férovou hru, a to se nedá omluvit a tolerovat. Chyby může udělat každý, ale podvádět lidi, kteří vás financují, to je neomluvitelné. Všechny podstatné informace jste měli a měli jste je včas a ve snaze zakrýt své neumětelství občanům a důchodcům lžete.

A ještě doplním vyjádření člena Bankovní rady České národní banky Jana Fraita z přelomu loňského a letošního roku - cituji z rozhovoru s ním: "Inflace v lednu bude šok. Jakou očekáváte inflaci v lednu? - Jsme uprostřed tvorby nové prognózy, ale asi není tajemství, že očekáváme v lednu meziměsíční šok. Meziroční inflace vzroste z necelých 16 % někam nad 18 %. Na čem bude tento lednový skok založen? Je tam podstatný nárůst cen energií. Elektřina vystoupá na cenové stropy a také konec úsporného tarifu z konce loňského roku. Poměrně silný je impuls v cenách potravin." Konec citace.

Čili Česká národní banka svou roli naprosto splnila, informovala politiky včas. A ti to ignorovali. To je neuvěřitelný diletantismus, který nemá v moderní české historii obdoby. V takto závažné věci. Vláda a Ministerstvo financí manažersky naprosto zkolabovaly. "Bylo to horší než zločin, byla to chyba." - řekl prý jednou Napoleonův ministr policie Joseph Fouché. Na tuto situaci to naprosto sedí. A ještě horší je obelhávat občany - dodávám.

Zopakuji to ještě jednou. Vláda měla k dispozici veškerá expertní data o vývoji inflace dostatečně dopředu. Musela tudíž vědět s dost velkou přesností, že v červnu bude muset proběhnout mimořádná valorizace důchodů. Koneckonců jsme se o tom bavili i s novináři, věděli to všichni. A musela vědět i to, jak zhruba bude vysoká a jaké na ni budou potřeba náklady. Veškeré vládní argumenty, které veřejně zazněly na podporu snahy obrat důchodce o peníze, na které mají nárok podle zákona, jsou tudíž liché. A to nyní nemluvím o protiústavní dimenzi vládního návrhu, o snahu vlády protlačit tento návrh ve zkráceném legislativním jednání v rámci stavu legislativní nouze a o jednoznačné retroaktivitě návrhu. Ještě nikdy v naší zemi tady nebyla tak intenzivní snaha zaskočit veřejnost a ještě nikdy nebyla veřejnost zaplavena takovým přívalem lží. - To říká v souvislosti s vládní snahou o snížení zákonné valorizace další expert na důchodové systémy docent Radim Valenčík. "Je to obyčejná krádež. To, že zlodějem je stát dočasně ovládaný diletanty, kteří mají za úkol zdevastovat naši zemi, na tom nic nemění. O krádeži není dovoleno hlasovat ani v parlamentu a hlavně nejsou žádné důvody pro tuto krádež." - Konec citace.

To, co vláda navrhuje, je tedy pouze necelá padesátiprocentní valorizace důchodů oproti zákonnému nároku. Jde o výrazné snížení reálné hodnoty důchodů. Reálně se tedy sníží všechny důchody téměř o desetinu, tedy podobně jako se snížily v loňském roce reálné mzdy. Výsledkem ročního působení této vlády je tedy výrazný propad jak mezd pracujících, tak teď i důchodů. Přitom současná inflace je primárně nákladová, nelze ji jen tak snadno zastavit, zejména pokud proti ní vláda nebojuje. Může se tedy klidně stát, že o desetinu důchodů mohou senioři, invalidé, přijít několik let po sobě, a to při současném výrazném znehodnocování úspor.

Náš penzijní systém je průběžný. Platí tedy, že prostřednictvím tohoto systému každý pracující člověk investuje do svého budoucího příjmu. Je to tedy odbornou terminologií plně hrazený poručnický statek typu pojištění nebo zhruba jako třeba havarijní pojištění. A v této oblasti je nepředstavitelné, že by pojišťovna zrušila platná pravidla, za kterých bylo pojištění uzavřeno, a že bude vyplácet jen poloviční výši pojistky. To by jednoznačně skončilo u soudu s velmi očekávaným výsledkem.

V poslední době mluví vládní představitelé v souvislosti s valorizací důchodů o mezigenerační solidaritě, respektive o tom, že důchodci mají být solidární s ostatními, s pracujícími. Je to úplný nesmysl a popření principu solidarity, který přece funguje tak, že ekonomicky aktivní a zdraví občané jsou solidární s těmi z důvodu stáří nebo nemoci či trvale nepříznivého zdravotního stavu, nikoliv naopak. A hlavně logika fungování průběžného penzijního systému s mezigenerační spravedlností a udržitelností systému přece vůbec nesouvisí.

A to hlavní, současní důchodci už solidaritu prokázali, a to plně tím, že celý život, desítky let, tvrdě pracovali pro český stát. Platili daně, zdravotní a sociální pojištění, takže důchodci, ti mají předplaceno. Splnili a odvedli své. A teď je na řadě stát, aby plnil zákonné povinnosti, které vůči nim má.

Co tu musí zaznít je, že vláda chce řešit dopady valorizace na saldo rozpočtu pouze jednostranně, na výstupu na úkor důchodců snížením částky valorizace. A přitom je tu i druhá a mnohem lepší možnost bojovat proti inflaci, proti jejím příčinám, snížit ji, a tím i do budoucna snížit objem peněz na valorizace, protože růst cen bude nízký a k jeho kompenzaci bude vládě logicky stačit nižší objem peněz. Ale to vláda nedělá a ani o tom bohužel neuvažuje, protože o tom nemluví ani nediskutuje. Její politika je naopak tvrdě proinflační, jako by jim inflace vyhovovala. Budou mít vyšší příjmy díky inflaci a budou si snižovat dluhy díky inflaci. Ale zaplatí to samozřejmě střední třída, zaplatí to všichni občané České republiky, a to je na tom špatně.

Přitom to je podstata a princip valorizace důchodů i její hlavní důvod. Chránit sociálně velmi zranitelnou skupinu příjemců důchodů před enormními cenovými výkyvy, před růstem cen. A dodávám, že růst cen, inflace, dopadá nyní na důchodce mnohem tvrději než na ostatní občany, a to proto, že složení jejich takzvaného spotřebního koše je jiné než u osob v produktivním věku. Skládá se ze zboží a služeb, jejichž růst je dramaticky vyšší než průměrný růst inflace, protože důchodci většinu svého příjmu vydávají na nájemné, energie, vodné, potraviny a léky. Prostě pokud mají málo peněz, tak si musí vybrat, jestli si zaplatí nájem, jídlo nebo léky. A to jsou teď komodity, kde se meziroční růst cen pohybuje v intervalu 50 až 150 procent.

Zmíním ještě názor profesora Krebse z Vysoké školy ekonomické, dalšího doslova legendárního experta na důchodovou problematiku. Profesor Krebs říká jasně v rozhovoru pro týdeník Hrot: Vláda přišla s návrhem na změnu valorizačního vzorce pozdě. Takové změny měly být předloženy již v minulém roce a důkladně odborně prodiskutovány. Není také teď vůbec jasné, jak budou probíhat další valorizace. A já doplňuji, že dle mých osobních prognóz na základě toho, jak čtu odborné materiály a jak predikuji vývoj inflace, nás letos bude čekat ještě jedna mimořádná valorizace důchodů, a to na podzim, v září nebo v říjnu, v intervalu 7 až 10 procent takzvané důchodcovské inflace. Říkám to tu veřejně a naprosto nezištně i proto, aby vláda a ministři Jurečka a Stanjura nemohli tvrdit, až to nastane, že o ničem nevěděli. Nejpozději v květnu a možná i dříve budeme vědět, zda jsem měl pravdu.

Profesor Krebs také potvrzuje to, co jsem říkal úvodem tohoto svého projevu, totiž to, že o peníze přijdou senioři i v dalších letech, protože všechny další valorizace se budou už vypočítávat z nižšího základu, v tomto případě z nižší zásluhové složky penzí. A tedy platí, že vláda chce obrat důchodce v průměru o 1010 korun měsíčně jen do nejbližší valorizace. A pak to bude samozřejmě ještě horší, protože to už bude měsíčně vždy o vyšší částku.

A profesor Krebs dodává ještě jednu věc, kde jsme ve shodě. Jde o to, že v poslední době jsme doslova zahlceni celou řadou návrhů ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí v oblasti důchodů. Jeden horší než druhý. Pokud se ale na tyto návrhy podíváme důkladněji, zjistíme, že jsou to jenom parametrické změny současného stavu. O žádnou důchodovou reformu se nejedná. Kromě neústavního návrhu na snížení valorizace důchodů vzbudil oprávněný ohlas a zaslouženě hlavně negativní i nedávný vládní návrh na zvýšení věku pro odchod do důchodu na 68 let. Co k tomu uvádí profesor Krebs? Doba dožití se sice zvyšuje, ale délka života ve zdraví stagnuje. Dnes máme prakticky pružný věk odchodu do důchodu, protože je možno odejít až o pět let dříve a pozdější odchod není limitován. V současné době není nutno otázku zvyšování věku odchodu do důchodu nastolovat a je třeba se zabývat spíše dřívějším odchodem do důchodu u náročných profesí. Zatím byly vybrány pouze některé profese záchranných složek, ale mělo by to být mnohem širší.

A je nutno si uvědomit, že zvýšení věku odchodu do důchodu přinese enormní nárůst invalidních důchodů a předčasných důchodů a tak úspora v důchodovém systému nebude nijak velká. Spíše naopak. To je konec citace pana profesora Krebse.

Návrh na zvýšení věkové hranice pro odchod do starobního důchodu, který předkládá vládní koalice, navíc ani není s to obsáhnout pestrou škálu socioekonomických proměnných dnešního života v České republice. Například nejistý zdravotní stav velké části populace a konstantně stoupající stressová zátěž přispěvatelů do průběžného důchodového pilíře, kumulované pracovní vytížení pečujících osob, prodlužování pracovního týdne v rozsahu 41 až 48 hodin u čtvrtiny pracujících Čechů, takzvaný ageismus na pracovním trhu, kdy zejména občané v předdůchodovém věku řekněme ve věku nad 55 let jen obtížně hledají nové zaměstnání, ztratí-li to původní.

Rozsáhlá zadluženost a s tím spojený existenční tlak na hledání nezdaněných forem výdělku ve stínové ekonomice mimo klasický pracovní zaměstnanecký poměr, to všechno jsou faktory, které hovoří proti jakémukoliv zvyšování věku odchodu do důchodu. Pokud by k tomuto zvýšení došlo, rozsah těchto problémů se ještě zvýší se všemi negativními důsledky a dopady na zdraví občanů a ve finále i na veřejné rozpočty. Je to ze strany nepromyšlený a nebezpečný návrh a SPD jej nikdy nepodpoří.

Z pracovních materiálů Ministerstva práce a sociálních věcí, jak o nich informuje server Seznam.zprávy, vyplývá i to, že doprovodným opatřením ke zvýšení věku odchodu do důchodu by mělo být i plošné snižování penzí budoucích důchodců na výsledných 39,5 % průměrné mzdy, což je naprostá nehoráznost. A pokud je to pravda a já o tom nemám důvod po zkušenostech s touto vládou a její asociálností pochybovat, cílená snaha vlády fatálně snížit důchody budoucích penzistů, tedy dnešních mladých lidí, dnešních třicátníků a dokonce i mladších. Přitom přes opačné výroky vládních představitelů ani současný poměr průměrného důchodu k průměrné mzdě okolo 50 % není v evropském srovnání nikterak vysoký. Naopak, jsme ve spodní polovině žebříčku. Mnohé západní státy, ale i Maďarsko, mají tento poměr na 70 % i výše.

Jde o opravdu nebezpečné vládní návrhy s nevratnými negativními dopady na občany a jejich zdraví. Zvýšení důchodového věku by totiž stávající problémy nevyřešilo, naopak by přineslo problémy nové, vyplývající z toho, že prodlužující se doba dožití neznamená automaticky zvyšující se schopnosti déle pracovat.

Není tomu tak a za této situace zvyšovat hranici pro věk odchodu do důchodu by bylo čirým hazardem, zvláště tehdy, pokud by se prohlubovala krize českého zdravotnictví, kterou také do velké míry zapříčinila současná vláda, zejména pak resortní ministr Válek, kde se každý den diskutuje o nedostatku léků v České republice. Mám na mysli katastrofální nedostatek praktických lékařů, dlouhodobý a neřešený nedostatek základních léků a šílené vládní nápady na zavedení nadstandardu ve zdravotnictví, což by samozřejmě a logicky nejvíce poškodilo nízkopříjmové pacienty, a to v první řadě důchodce.

Naopak, celospolečensky žádoucí změny s pozitivním vlivem na důchodový systém vláda neplánuje. Spadá sem například podpora zkrácených úvazků u konkrétních cílových skupin, zejména rodičů malých dětí, včetně dostatečných kapacit v cenově dostupných předškolních zařízeních a důsledná systémová prorodinná politika vůbec.

To by byla správná a nadčasová priorita, protože z hlediska vývoje udržitelnosti našeho důchodového systému jsou klíčová tato fakta. Jsme a hlavně ještě budeme svědky zrychleně nabíhající demografické krize. Klíčové dvě křivky, charakterizující žijící českou populaci zhruba od poloviny minulého století jak z hlediska porodnosti, tak z hlediska úmrtnosti, hovoří vcelku trvale poměrně jasně. Jakkoliv by se absolutní počet obyvatelstva České republiky v příštích padesáti letech, to je cirka od roku 2070, nemusel významněji měnit a držel by se okolo 10,6 až 10,8 milionu obyvatel, bude třeba reagovat na podstatné změny v početním zastoupení jednotlivých generací.

Jestliže je nyní dle údajů zveřejněných ekonomem Jaroslavem Šulcem asi jen každá pátá osoba starší šedesáti pěti let, a tedy senioři tvoří asi 20 % obyvatel České republiky, pak v horizontu několika příštích dekád se jejich zastoupení v populaci plynule zvýší asi o polovinu, tedy asi na 30 % obyvatel. Počet osob na trhu práce, tedy i plátců sociálních a důchodových odvodů, se každoročně mírně zvyšuje o cirka dvacet až třicet tisíc osob. Ze vzájemného poměru pracujících a seniorů lze snadno spočítat, že zatímco nyní připadá na každých sto důchodců v průměru asi dvě stě dvacet tři plátců důchodového pojištění, před rokem 2040 bude těchto plátců nejspíš již méně než dvě stě. Ovšem s dalším předpokládaným poklesem v letech 2050 až na sto šedesát a pak na kritických pouze sto čtyřicet šest plátců v roce 2060.

To jsou východiska, která nám jasně říkají jednu hlavní věc. Situaci nezachrání dílčí parametrické úpravy, kdy budeme trvale zvyšovat hranici věku pro odchod do důchodu, anebo kdy se bude snižovat poměr důchodu a mzdy a penzi proměníme na jakousi chudinskou dávku. Ne, to je pomyslná cesta do pekel. Smysluplné řešení je jediné, ale musíme konat rychle, protože dopady toho, co učiníme dnes, se naplno projeví právě až nejprve po onom roce 2040. Tím řešením je provázaný systém masivních a dlouhodobých efektivních prorodinných opatření, která povedou k trvalému růstu porodnosti nad hranici 2,1 dítěte na jednu ženu, což zároveň znamená trvalý přírůstek počtu obyvatel a překlopeno na slovník důchodového systému, trvalý přírůstek počtu plátců důchodového pojištění, což je v našem důchodovém systému jediný klíčový parametr. Jde tedy zejména o to, aby se mladé pracující rodiny nebály mít třetí dítě.

Považuji za nesmírně důležité v této souvislosti zmínit výsledky průzkumu agentury NMS Market Research z podzimu roku 2019, který uvádí, že 33 % rodičů si nepořídí třetí dítě výhradně z finančních důvodů, tedy kvůli nedostatku financí, a 17 % rodičů tak neučiní z důvodu neodpovídajícího bydlení, což je problematika velmi podobného typu. A že tedy jde o rozhodnutí vynucené vnějšími okolnostmi, které stát může ovlivnit.

Podle 43 % respondentů tohoto průzkumu by rodinám nejvíce pomohlo zvýšení tak zvané mateřské, tedy peněžité pomoci v mateřství a rodičovského příspěvku. Osmnáct procent respondentů by pak jako největší pomoc vnímalo zvýšení daňového zvýhodnění na děti. To jsou dlouhodobé priority SPD, které jsme již vtělili dávno do konkrétních návrhů zákonů blokovaných a ležících tady v Poslanecké sněmovně.

A doplňme k tomuto tématu ještě komentář ekonomky Heleny Horské, poradkyně současné vlády, která v materiálu bankovní asociace uvedla, že nejvíce rodin se třemi a více dětmi je mezi nízkopříjmovými skupinami se základním nebo nedokončeným vzděláním a naopak nejméně mezi vysokoškoláky. A že pokud by stát chtěl motivovat rodiny, aby si pořizovaly více dětí, musí cílit zejména na střední vrstvu.

Blížím se k závěru. Naprostým základem jakékoliv udržitelné a smysluplné efektivní důchodové reformy je reforma prorodinné politiky směřující k trvalé podpoře vyšší porodnosti. Tato reforma musí obsahovat daňovou reformu zejména v oblasti daňových zvýhodnění na nezaopatřené děti pracujících rodičů tím směrem, že pracující rodiny po dobu výchovy dětí nebudou platit žádné daně z příjmu a nízkopříjmové rodiny budou dostávat tak zvané daňové bonusy. Dále sem spadá efektivní státní politika bydlení založená na výhodných manželských půjčkách garantovaných státem a cílená státní podpora bytové výstavby i nájemního bydlení. A pak sem patří také široká paleta prorodinných opatření napříč jednotlivými resorty, státní podpora zkrácených pracovních úvazků pro rodiče, dostatečné kapacity v předškolních zařízeních a školách všech typů, dostatek dětských lékařů a podobně. Co sem jednoznačně nepatří, je okradení současných důchodců formou protiústavní novely zákona o důchodovém pojištění, kterou zde právě projednáváme.

Dámy a pánové, snažil jsem se zde mluvit maximálně věcně a rozebrat z mého hlediska ty nejdůležitější aspekty a souvislosti vládní valorizační novely a také to, proč jsme pro to, aby se tato novela dnes neprojednávala, včetně těch, o kterých se veřejně moc nemluví. Svá tvrzení jsem opíral o konkrétní zdroje, které jsem uvedl stejně tak jako použité citace. Problematikou důchodového systému jsem se zabýval poměrně podrobně, a to nejen v souvislosti s touto vládní novelou. A zcela zodpovědně říkám, že to nejlepší, co s ní můžeme udělat, poslat ji na pomyslné smetiště dějin, anebo ji hodit takhle obyčejně do koše a věnovat se skutečné důchodové reformě. Děkuji za pozornost.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

FactChecking BETA

Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.

Přezkoumat
Ing. Zuzana Ožanová byl položen dotaz

náměstci

Dobrý den, nemyslíte, že není problém jen v počtu náměstků, ale celkově? Nač potřebujeme tolik ministrů, ale třeba i zákonodárců? Já myslím, že kdyby jich bylo třeba o 1/3 míň, klidně i o polovinu, nic by se nestalo. A vůbec nač je třeba tolik úředníků, poradců a bůh ví koho ještě? Není tohle cesta,...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Exner (STAN): 20 let se Čechům o euru lže

22:31 Exner (STAN): 20 let se Čechům o euru lže

Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k euru.