Dámy a pánové, já bych pokračoval a řekl bych něco ještě k televizním poplatkům.
Zvyšování televizních poplatků, v podstatě my to chápeme jako další zvyšování daní. Myslím si, že něco takového udělat v současné době, kdy lidé mají hluboko do kapsy, je špatně, protože Česká televize a Český rozhlas dohromady hospodaří s 10 miliardami korun. Myslíte si, že 10 miliard korun je málo na to, aby nám veřejnoprávní média mohla poskytovat službu, kterou po nich žádáme? Já si myslím, že to málo není, ale pojďme po pořádku a začněme od začátku.
Vláda a vládní parlamentní většina v uplynulých měsících totálně překopaly pravidla voleb do kontrolních rad veřejnoprávních médií včetně počtu jejich členů a způsobu jejich volby a dalších podstatných náležitostí. No, proč k tomu došlo? Protože vládní většina, vládní koalice prostě má zájem ovlivňovat veřejnoprávní média, ona je takzvaně podle mého názoru politizuje. Neměla většinu v mediální radě, aby mohli rozhodovat, jak se budou veřejnoprávní média chovat vůči společnosti, vůči politice a podobně, tak teď tu většinu v těch mediálních radách mají, a udělali to velmi jednoduchým způsobem. Udělali dvě věci.
První věc, kterou udělali, je, že zvýšili počet radních mediální rady. Proč to udělali? No proto, že si tam dovolili další svoje lidi a získali tak majoritu v této mediální radě.
No jo, ale ta situace byla daleko složitější, oni ty lidi tady v Poslanecké sněmovně nebyli schopni tajnou volbou do těch mediálních rad dovolit, aby získali tu většinu, protože ani někteří jejich vlastní poslanci ty lidi, které jim tam navrhovali z těch neziskovek a podobně, tak neměli zájem volit.
To znamená, museli to udělat jinak. A část té mediální rady od té doby dnes volí Senát. V Senátu měli tu jistotu a pořád mají tu jistotu. Senát je pětikoaliční. Tam jsou jenom pětikoaliční senátoři. Teď už tedy ne. Ale v té době, kdy to dělali, tak tam byli pětikoaliční senátoři a bylo to takzvaně na jistotu. Kdežto ve Sněmovně já si pamatuju, že jednu část té mediální rady museli volit aklamací, aby vůbec věděli, kdo pro ně zvedl, či nezvedl ruku, a aby donutili svoje poslance, pětikoaliční poslance, volit do té mediální rady. A tak získali většinu. Ovládli ty rady. Ovládli ty rady. Zvýšili tedy z 15 členů mediální rady na 18. Získali majoritu. A teď už je naprosto zcela jasné, čí politicky jsou veřejnoprávní média. Jsou prostě koaliční. Takže my, i kdybychom se počtverečkovali, chtěli tam nějaký větší prostor, který nám náleží jako parlamentní straně, tak prostě nemáme šanci. Nemáme šanci.
Tomio Okamura nebyl v hlavním diskusním pořadu Otázky Václava Moravce deset let. Myslím, že poplatky veřejnoprávních médií bohužel platí i ti, kteří sledují Václava Moravce, ale nemůžou tam vidět předsedu, kterého volili, předsedu strany, kterou volili, což je podle mě úplně neskutečná cenzura ze strany veřejnoprávních médií. Je to prostě cenzura. Říkejme tomu, jak chceme. Je to cenzura, když vám jednoho předsedu politické strany, a můžou říkat důvody, jaké chtějí, když vám ho tam prostě deset let nepozvou a nedají. Tak to je prostě neskutečné. A tito lidé, kterých je třeba půl milionu, tak také musí platit poplatky a musí je platit ze zákona. A nemají šanci tam předsedu politické strany, kterou volili, vidět.
Který z vybraných českých europoslanců nejlépe hájí české národní zájmy?Anketa
Vláda si v rámci této legislativní novelizace prosadila i změnu pravidel volby generálního ředitele České televize a Českého rozhlasu. Zatímco předchozí znění zákona počítalo s tím, že generální ředitel České televize musí být zvolen minimálně 10 hlasy z 15, tedy dvoutřetinovou většinou, nová vládní verze toto změnila na prostou většinu hlasů, tedy na 10 hlasů z celkových 18, aby to bylo na jistotu. Podobně tomu je i v případě Českého rozhlasu, kde se snížil celkový počet hlasů potřebných ke zvolení i k odvolání jejich generálního ředitele pro to, aby oba tyto procesy byly jednodušší v situaci, kdy v obou radách jsou ještě nějací lidé zvolení v předchozím parlamentním období, kdy poměry a složení vládní koalice a opozice byly naprosto odlišné od současného stavu.
Vládní koalici tedy nejde o žádnou proklamovanou nezávislost České televize nebo Českého rozhlasu, o jejich transparentnost či o jejich finanční stabilitu, jak o tom vládní představitelé občas falešně hovoří, ale jen a jen o sebe sama, o vlastní politický prospěch a o to, aby ovládaly veřejnoprávní média, a tím i volební proces v zemi další dlouhá léta, a aby to byli pouze vládě poplatní a zavázaní televizní a rozhlasoví radní, kteří budou rozhodovat o tom, kdo bude stát v čele našich nejvlivnějších médií. Vláda si tímto postupem chce rovněž pojistit své privilegované postavení ve zpravodajství a publicistice veřejnoprávních médií. A dělá tak tedy přesně to, z čeho neprávem léta obviňovala jiné - své tehdejší politické oponenty.
Naprosto typickým příznakem vládní snahy ovládnout televizní a rozhlasové rady byla volba jejich členů zde ve Sněmovně, která zcela v rozporu se zásadami personálního hlasování probíhala aklamací - veřejně a pod dohledem, tak jak jsem o tom vlastně už mluvil. To je poselství veřejné volby prosazené vedením stran, které se prohlašují za vzor liberální demokracie a svobody.
Připomeňme si ještě, že na vládní návrh nyní mohou mediální radní navrhovat pouze ty organizace, které existují déle než deset let. Co to je za organizace, které existují déle než deset let? No, to jsou ty správné, prověřené, které tam vyšlou ty správné, prověřené kandidáty na radní. A nikdo jiný prostě nemá šanci.
Tak a teď pojďme již k aktuální snaze vlády zvýšit televizní a rozhlasové poplatky, tedy de facto k vládní snaze zvýšit další daně, a také k vládní snaze o zásadní rozšíření okruhu jejich povinných plátců, jaké tady v historii ještě nebylo. Já myslím, že to je strašně důležitá věc, o které mnoho lidí ještě vůbec neví, byť se o tom hovoří. Ale samozřejmě že veřejnoprávní média o tom neinformují, aby lidi nevylekali, kdo všechno a za co budou platit.
Je to vlastně taková daň. Poplatky jsou vlastně daně. A jde o takovou daňovou revoluci, novou daňovou lavinu vlády a vládních stran, které přitom v předvolební kampani měly jedno hlavní neustále opakované heslo: Nebudeme zvyšovat daně. Nikdy. Rozumíte? Nikdy nebudeme zvyšovat daně! Například já si pamatuju, jak Zbyněk Stanjura říkal a psal to i na letáky, že daň z nemovitosti je nemorální daň, že nemá vůbec existovat, aby ji někdo zavedl. A podívejte se, jaký je výsledek. (Hluk v sále. Před řečništěm stojí skupinka poslanců.)
Pane předsedající, můžu poprosit?
Děkuju. Takže vraťme se k té dani z nemovitosti. Nejenom že ji tato vláda zavedla, ale tato vláda ji ještě valorizovala tak, že se každý rok bude daň z nemovitosti automaticky zvyšovat. To znamená, že spousta lidí bude mít další problémy zaplatit si svoje bydlení. Nebude to jenom nájem nebo inkaso nebo platby do SVJ a podobně, ale bude to i daň z nemovitosti, která se stane velmi významnou částí ceny bydlení, protože samozřejmě majitelé bytu to promítnou do nájemného. Takže zase tu daň z nemovitosti zaplatí občané. Zaplatíme to my všichni.
Ale já schválně zmiňuju daň z nemovitosti jako takový symbol v uvozovkách nezvyšování daní. Je to prostě symbol opačný. Je to symbol zvyšování daní, kdy koalice jasně tvrdila, že to dělat nebude. A máme tady poplatky. To jsou také daně. A také je budou zvyšovat. Já si pamatuju, když jsem tady stál a bušil jsem rukou do tohoto stolku, že by měla Česká televize, a je to třeba pět let, že by Česká televize měla správně hospodařit, a ne zvyšovat poplatky. Přece všichni musíme začít u sebe. Když nemáme dostatek finančních prostředků, tak musíme začít u sebe. Musíme šetřit. Ale Česká televize nešetřila. Česká televize si zvedne daně, aby měla víc peněz na všechny svoje potřeby.
Vycházím z toho, že v zákoně je napsáno, že veřejnoprávní média - Česká televize a Český rozhlas - mají hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Víte, jak to obcházeli? Obcházeli to tak, že měli rezervní fond, kde bylo 5 miliard korun. Když odcházel poslední generální ředitel pan Janeček ještě před panem Dvořákem, nechal v rezervním fondu 5 miliard korun. A Česká televize hospodařila tak, že jejich rozpočet skončil saldem nula, to znamená, že byl vyrovnaný, ale z rezervního fondu utratili třeba 800 milionů korun každý rok.
Takže si vlastně ty svoje potřeby do minusu sanovali rezervním fondem, no a z 5 miliard je dneska téměř nula v rezervním fondu. A proto, až se vyčerpá rezervní fond, tak se přistupuje k tomu, že se budou zvyšovat poplatky. Takže je to normální daň a bohužel zapříčiněno je to tím, že Česká televize a Český rozhlas neumí hospodařit. Česká televize by měla díky vládní novele získat až o 865 milionů korun ročně navíc, Český rozhlas o 331 milionů korun více. Česká televize přitom hospodaří s téměř 8 miliardami korun a Český rozhlas s více než 2 miliardami korun. To je víc než dost.
Nově mají televizní a rozhlasovou daň hradit i domácnosti, které sice nevlastní televizi ani rádio - nemusíte vlastnit televizi ani rádio, ale stačí, když máte telefon, chytrý telefon, tak budete prostě platit také poplatky, které jste třeba nikdy neplatili, stačí, když máte telefon, iPad, tablet, počítač, anebo prostě jenom internetové připojení. A to už je v podstatě jakási novodobá daň z hlavy.
Víte, co mi to připomíná? Tak, jak nám říká Evropská unie, že máme teď platit emisní povolenky z toho, že budeme mít krb nebo že někdo topí v kamnech, tak budeme platit emisní povolenky za to, že vlastně netopíme ekologicky a vytváříme uhlíkovou stopu. A podle mě je to daň z fikce, je to daň z něčeho, co neexistuje. Uhlíková stopa, to jsou studie zaplacené z grantů Evropské unie a podobně. Tady probíhala v České republice - a já jsem to tady už říkal, samozřejmě, dal jsem to na Facebook, jak jsem to tady řekl minule, tak mi to Facebook hned smazal, že nesplňuji pravidla komunity a smazali mi to - že tady byla konference za přítomnosti profesorů z celého světa, ze Spojených států, z Nového Zélandu, z Řecka, z celého světa, kteří se shodli, že klimatické změny probíhají, ale že člověk na to má minimální vliv. A to jsem tady řekl na mikrofonu a normálně mi to Facebook smazal, jo? Tak jak já jsem se chtěl dostat k daním, tak jak Evropská unie nám bude dávat daně z fikce, z něčeho, co neexistuje, tak tady platíme další daně. Takže prostě já mám pocit, že jsme tady takoví vazalové a každý, kdo jde okolo a může, tak si vymyslí nějakou daň prostě, nějakou daň, abychom platili. A my z toho, co vyděláme v práci, tak musíme platit a musíme platit daně úplně všem. Tak teď jsou na řadě veřejnoprávní média, Česká televize a Český rozhlas.
Někdo tomu říká, že to není ani daň, ale že je to výpalné za Českou televizi a Český rozhlas a už v případě firem a podnikatelů zde nebude podstatný počet přijímačů, ale počet zaměstnanců. No, chápete tu logiku, že se bude platit poplatek Televizi ne podle televizí, ale podle počtu zaměstnanců? To znamená, že když tam bude jedna televize, tak oni se budou u té televize střídat, aby mohli zaplatit - já už to schválně zveličuji, ale je to absolutně nelogické a je to prostě daň. Je to prostě daň z ničeho. Jsou to peníze, které budeme platit proto, abychom je platili - ne proto, že sledujeme nějaké médium, ale peníze, které budeme platit proto, abychom je mohli platit, abychom je platili.
No a u firem tedy nejde o nic jiného než (o) zvýšení korporátní daně jinými prostředky. To znamená, firmy budou platit další daně. A jestli je to teď z České televize, tak to za chvilku může být daň ze vzduchu nebo z něčeho jiného, prostě budeme platit pořád nějaké nové daně. A firmy se v tomto případě u veřejnoprávních médií musí připravit na opravdu skokové zvýšení svých nákladů. Tak jenom pro pořádek: firmy o 250 zaměstnancích by nově měly na těchto poplatcích hradit až sedmdesátkrát více než doposud. Roční poplatek za televizi a rozhlas by se u nich vyšplhal až na 172 000 korun. U podniků s více než 500 zaměstnanci je to pak až stokrát více, tedy celkově 246 000 korun. Podle mě je to nehorázný a drzý trest firmám za to, že zde platí daně a pojistné odvody, že financují stát a hlavně tuto vládu a že zaměstnávají české občany, což pomáhá ještě alespoň jakžtakž udržovat sociální smír v zemi, který tato vláda léta ničí. Je to jakási obdoba komunistické gottwaldovské milionářské daně.
No a co na to říkají firmy a podnikatelé? No, nadšeni z toho nejsoum, samozřejmě všichni to kritizují. Já tady mám spoustu citátů, které říkají firmy, co si o tom myslí, a že je to samozřejmě špatně a že je to jenom obyčejné zvyšování daní prostě, prostě z ničeho.
A teď je otázka, jakou službu za to my, občané, vlastně dostáváme? Co to vůbec je médium veřejné služby? Co je onou veřejnou službou v tomto smyslu? Můžeme říct, že jsou to zprávy, předpověď počasí, fotbal, balet nebo některé další, jiné pořady. A naplňují Česká televize a Český rozhlas opravdu zásady veřejné služby tak, aby to mělo podléhat povinné dani, povinné dani placené všemi občany, včetně těch, kteří tuto takzvanou službu třeba nikdy v životě nevyužijí? Vláda navíc navrhuje zvýšení mediálních daní v době, kdy se v řadě zemí Evropy specifický poplatek za veřejnoprávní média spíše ruší.
Posledním příkladem je Slovensko. A pozor, stalo se to nikoliv za Ficovy vlády, nikoliv za Ficovy vlády, protože všechno, co udělá Fico, tak je pro tuto vládu špatně a pro tuto společnost špatně, takže znovu opakuji, udělala to vláda, která byla před Ficem, ještě před slovenskými parlamentními volbami, kdy tam u moci byla současná opozice, tedy liberálové. Na Slovensku specifické koncesionářské poplatky nahradil každoroční státní příspěvek veřejnoprávním médiím v objemu 0,17 % HDP.
K podobným krokům došlo v posledních letech ve většině zemí západní a severní Evropy. Už tady můj předřečník říkal, že to není pravda, že SPD chce rušit koncesionářské poplatky a chce, aby se veřejnoprávní média stala součástí státního rozpočtu nebo na ně bylo rozpočtováno určité procento HDP. To není nic špatného, to není nic, co by se nedělo v zemích Evropské unie, v nejbližších zemích, protože 17 zemí ze sedmadvacítky Evropské unie, tam se prostě neplatí koncesionářské poplatky, prostě neplatí. Takže to, co tady říkáme my, je většinový názor v Evropské unii schválený politickými vládami v Evropské unii, ve většině zemí - jenom tady zvyšujeme další daně. Všechny tyto země - například ve Skandinávii, si řekněme, jak to dopadlo v posledních 10 letech. První skandinávskou zemí, která povinné poplatky zrušila, bylo Finsko v roce 2013, Švédsko v roce 2019 a Norsko v roce 2020 a Dánsko v roce 2022.
Všechny tyto země se rozhodly veřejnoprávní média financovat z daní, kdy jde do fondu na veřejnoprávní média část daně z příjmů, maximálně v přepočtu mezi 130 a 170 eury ročně na poplatníka.
Složitost a nákladnost vybírání vedla ke změnám v koncesionářských poplatcích i v sousedním Polsku. Dostáváme se k zemím, které s námi bezprostředně sousedí. I tam se nyní veřejnoprávní média financují přímou státní dotací. Je to rozhodně (čistší) a férovější způsob než náš stávající. A hnutí SPD navrhuje již léta něco podobného.
Já si pamatuji, když se poprvé Tomio Okamura prořekl v Českém rozhlase - podle mě je to tak 10 let - tak z toho bylo úplně pozdvižení v celých veřejnoprávních médiích, co si to dovolil ten škaredý Okamura říct, že by veřejnoprávní média mohla být financovaná ze státního rozpočtu a že by se neplatily koncesionářské poplatky. No, a vidíte, od té doby už to dělá většina zemí v Evropské unii.
Tak vám řeknu, jak to vypadá dál s koncesionářskými poplatky za veřejnoprávní média. Platí se pouze v devíti z 27 členských zemí Evropské unie. Víte, které ty země to jsou? Česká republika, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Německo, Polsko, Rakousko, Řecko a Slovinsko. V 18 dalších zemích se prostě neplatí. Takže je to jedna třetina, ta menší, kde se platí poplatky, kam patří Česká republika, proti dvěma třetinám, kde financování veřejnoprávních médií řeší jiným způsobem, ať už přímým napojením na státní rozpočet nebo procentem z HDP, které každoročně veřejnoprávní média dostávají. Já bych ukončil tu svou část a předal slovo dalšímu řečníkovi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
