Děkuji vám, paní předsedající, za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, dovolte, abych i já vystoupil s přednostním právem za poslanecký klub hnutí SPD. 

Samozřejmě nikdo neví všechno a já jsem informace, které tady teď budu říkat, které se týkají dolu Turów, konzultoval s poslancem hnutí SPD, pane inženýrem Radkem Víchou, který je také krajským zastupitelem Libereckého kraje, který se o tuto problematiku velmi dlouho zajímá, protože tam vlastně bydlí. Já myslím, že je to správný princip subsidiarity, kdy bychom ty věci měli řešit ve prospěch lidí, kteří v té lokalitě bydlí. A oni by samozřejmě podle mě nechtěli, ať se to týká jakékoliv lokality v České republice, tak ti lidé, kteří tam žijí, by podle mě nechtěli nic špatného pro životní prostředí a věcí, které se týkají okolí jejich bydliště a jejich blízkých příbuzných, kteří v té lokalitě žijí.

Takže my jsme to s Radkem Víchem samozřejmě konzultovali. On má velký podíl na tom, že se s tím něco děje, a já vám teď řeknu stanovisko hnutí SPD k dolu Turów.

Dnes je na pořadu tedy jednání Sněmovny a mimořádná schůze právě k problematice uzavřené mezivládní smlouvy mezi současnou vládou Petra Fialy a polskou vládou v otázce vyrovnání za škody způsobené prohloubením těžebních limitů v příhraničním hnědouhelném dole Turów - Bogatynia. SPD považuje tuto situaci ve Frýdlantském výběžku v Libereckém kraji za krajně znepokojující dlouhodobě. Náš tehdejší krajský zastupitel, dnes poslanec za Liberecký kraj, pan Ing. Radovan Vích upozorňuje na hrozící úbytek podzemních vod ve studních občanů ve Frýdlantském výběžku a ohrožení flóry a fauny v celém jizerskohorském pásu již od roku 2018, protože veškeré tehdejší jednání kraje s vládou České republiky, Ministerstvem životního prostředí a polskou stranou v rámci kompenzačních sanačních řešení žádné konkrétní pozitivní výsledky nepřinášely, a naši současní krajští zastupitelé v Libereckém kraji se o tuto problematiku také dlouhodobě zajímají.

Dovolte mi shrnout základní fakta. Těžba na polské straně hranice v hnědouhelném dole Turów pohltila už pět polských obcí a má se dál rozšiřovat. Už delší dobu povrchový důl zatěžuje životní prostředí prašností a hlukem, ale nejhorší je postupná ztráta pitné vody z podzemních vod, která citelně zasahuje na české území. Navíc budoucím rozšířením těžby by se situace mohla ještě významně zhoršit. To je zřejmé z plánů rozšířit důl až na 300 metrů od české obce Uhelná. Pro představu, jak velká je plocha dolu Turów, respektive plánovaný rozsah těžby. Po ukončení těžby v roce 2044 Polsko plánuje vybudovat jezero o dvou tisících hektarech a hloubce 140 metrů, což ale komplikuje nedostatek vody v té krajině. Absurditu tohoto návrhu krásně ukazuje porovnání například s největším českým rybníkem Rožmberkem, který má plochu 426,5 hektaru, tedy by to byl víc než čtyřnásobek takové vodní plochy.

Důl se nachází těsně za českou hranicí v tzv. Bogatyňském výběžku mezi českou a německou hranicí, který téměř celý vyplňuje, respektive má v budoucnu vyplnit. Dopady na polské území jsou tedy citelně menší, než na území České republiky a Německa. Navíc rozhodnutí polské vlády na komplikace, které těmto dvěma zemím, a hlavně jejich občanům žijícím v těsné blízkosti dolu, nebrala větší zřetel. To je velmi znepokojivé. Konkrétní dopady této těžby například byly takové, že ve vesnicích na německém území praskaly zdi. Sousedící české vesnice se zase potýkají s významným úbytkem podzemní vody. Situaci je o to horší, že těžba má trvat mnoho let až do roku 2044, a to nevíme, zda se to nemůže z nějakých důvodů protáhnout, ale zcela vyloučit se dnes nedá vůbec nic. Co se stane po skončení těžby v téměř polovině tohoto století, je také nejisté.

Jak už jsem uvedl, polská vláda plánuje to území dolu zatopit, udělat tam obří jezero. Připomínám, že už teď mají zasažené české obce problém s nedostatkem podzemní vody. Co teprve v případě takového ambiciózního scénáře naplnění jezera 2000 hektary vodní plochy. Podle článku z webu zprávy Aktuálně.cz z 29. července 2021, cituji: "Zaplavení jámy má navíc podle polských odhadů trvat čtyři desítky let. Někteří ekologové ale mluví nejméně o jednom století. S obdobnými potížemi se potýká například severočeské jezero Most, také rekultivovaná důlní jáma. Proč si Poláci předběžně vybrali právě tento postup, a jestli mají dostatečné důvody věřit, že se povede, není zřejmé. Jak uvedlo české Ministerstvo životního prostředí, Polsko plán rekultivace vydá až v budoucnu." To je, konec citátu. Z toho je vidět, že to nejsou právě realistické a k sousedům vstřícné, tedy k nám vstřícné, rekultivační plány.

Jak se k tomu staví v Německu, je zřejmé článku na webu Novinky z 27. července 2001 (2021?). Opět cituji: Poláci odhadují, že zatopení dolu potrvá 35 až 37 let. Pomoci k tomu má speciální hydrotechnický systém, který bude do nádrže přivádět vodu z koryta řeky Lužická Nisa. A právě to německá strana zpochybnila. Hydrogeolog Ralph Krupp uvedl, že zaplavení tak obrovského dolu potrvá několik lidských generací. Doba zaplavení může dosáhnout až 144 let, uvedl Krupp." Konec citátu.

Jaká je ale situace v dotčených českých obcích a městech? To je to, co nás nejvíc zajímá. Na české straně hranice není nějaká opuštěná krajina. Jsou tam vesnice - Uhelná a Oldřichov na hranicích, které se nacházejí nejblíž státní hranice s Polskem. O kousek dál jsou obce Václavice a Grabštejn. Dále město Hrádek nad Nisou, které má celkem cca sedm tisíc obyvatel, a několik dalších vesnic. Tam všude žijí lidé, kteří nechtějí být omezováni ve svých životech obří důlní činností zahraničního souseda. Nejhorší je situace v obcích, které nemají vodovod a dosud měly pohodlný zdroj vody ve vlastních studních. Hladina spodní vody ale důlní činností klesá. Proto je pochopitelné, že když se tito lidé dozvěděli o plánovaném rozšíření těžby, navíc až do roku 2044, byli z toho zděšení a začali protestovat nejrůznějšími způsoby.

Bohužel jednání českých úřadů s polskou stranu dlouho nebylo dostatečně efektivní. Polská státní elektrárenská společnost PGE naopak získala od polského Ministerstva klimatu prodloužení koncese na těžbu hnědého uhlí v dole Turów. Ignorování názorů české strany ze strany polské vlády bylo natolik intenzivní, že to nakonec skončilo žalobou u Soudního dvora Evropské unie v roce 2021. Soudní dvůr EU následně předběžným opatřením z 21. května 2021 Polsku nařídil těžbu v dole Turów okamžitě pozastavit. Protože se tak nestalo, v říjnu 2021 nakonec přimělo Polsko k seriózním jednáním s českou stranou, ale stále nabízelo dost nevýhodné podmínky. Proto nebyla uzavřena smlouva už v loňském roce, je uzavřena až letos vládou pětikoalice narychlo, bez větších informací pro veřejnost a nyní je jasné proč. Ta smlouva prostě není výhodná pro Českou republiku.

Připomenu projev pana poslance Richarda Brabce za hnutí ANO, který tady mluvil přede mnou, z 16. února 2022, který byl předchozím ministrem životního prostředí a uvedl, že u této smlouvy s Polskem se ďábel skrývá v detailu, a v tomto případě je to pravda dvojnásob, protože některé podmínky té uzavřené smlouvy jsou nevýhodné pro Českou republiku. Podotkl také, že bývalá vláda měla už v září minulého roku možnost tuto smlouvu uzavřít, ale odmítla ji kvůli přesvědčení o nevýhodnosti této smlouvy právě pro Českou republiku.

Co bylo vlastně přijato touto smlouvou s Polskem o dolu Turów? Tato smlouva už vstoupila v platnost a byla dne 10. února 2022 zveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv. Cituji z článku v Deníku dne 7. února 2022. Polsko dle dohody nerozšíří rozsah těžby v Turówě k českým hranicím a těžební jáma nebude prohloubena více než 30 metrů pod úroveň moře, pokud nebude dokončena podzemní bariéra a prokázána její funkčnost, postaven zemní val a nebudou splněny požadavky na monitoring a zřízeny monitorovací vrty.

Polská strana se podle dohody zavázala zřídit čtyři nové vrty pro měření hladiny podzemních vod a zařadit všechny vrty do společné česko-polské monitorovací sítě. Pokud po dokončení stavby podzemní bariéry nezačne nejpozději do 30. června 2023 stoupat, či nepřestane klesat hladina podzemních vod ve vybraných vrtech, nebude možné, aby těžba postoupila za hranici plánovanou Polskem pro rok 2023, uvedlo ministerstvo.

Pokud důl bude nadále způsobovat pokles hladiny podzemních vod, polská strana má přijmout další opatření typu prodloužení, dalšího zatěsnění nebo prohloubení bariéry. Pokud by hladina podzemních vod v určitých vrtech poklesla o více než 8 metrů během šesti měsíců, bude muset Polsko okamžitě zastavit stávající rozsah současných těžebních prací směrem k českým hranicím.

Podle dohody může česká strana v dole provádět čtyřikrát ročně kontroly. Polsko také musí Česko informovat o probíhajících řízeních či jejich změnách souvisejících s těžbou, zejména o řízeních o povolování těžební činnosti. Obě země společně založí fond malých projektů a budou do něj přispívat shodně 250 tisíc eur ročně, což je zhruba 6 milionů korun na regionální projekty pro zlepšení životního prostředí. Od dohody lze odstoupit oznámením druhé straně nejdříve po pěti letech. K odstoupení dojde půl roku po daném oznámení. Řada jejich ustanovení bude ale použitelná až do ukončení těžby, pokud se strany nedohodnou jinak. Týká se to například monitoringu hlukové zátěže, kvality ovzduší, pohybu terénu nebo hladin podzemních vod. Konec citace.

Když shrnu obavy české veřejnosti, které se tento problém týká, tak největší problém veřejnost vidí ve dvou následujících záležitostech. Za prvé. Je to nedostatečná funkčnost podzemní bariéry. Obávají se, že to nepomůže úbytku podzemních vod.

Za druhé. Jim připadá riskantní ta možnost odstoupení od dohody už po pěti letech. V tom nejhorším scénáři by to znamenalo, že dohoda skončí už v roce 2027. Ale přitom těžba bude pokračovat až do roku 2044, tedy dalších 17 let, což opravdu vypovídá o nevýhodnosti této smlouvy. A přesně tyto obavy ve Sněmovně už ventiloval právě pan poslanec Richard Brabec.