Já bych se ráda ztotožnila s názorem, který přišel mnoha poslancům ze zástupců družstev a společenství vlastníků, kteří poslali dlouhosáhlý rozbor, jak by měla být novela upravena. I po konzultacích s MMR a přímo s panem ministrem Bartošem nebylo na jejich doporučení reflektováno. Z tohoto důvodu jsme podali veto na projednávání v devadesátce, protože opravdu samotné odečty tepla a vody, poskytování online informací, způsobí nemalé problémy jak samotným poskytovatelům služeb nebo správcům, kteří toto rozúčtování dělají, tak samotným správcům jednotlivých bytových jednotek, družstev a obcí. 

Dovolte mi tedy citovat některé věci, které byly předloženy a které byly konzultovány se samotným MMR, kdy zástupci dlouhodobě jednali s MMR, bohužel většina připomínek byla odmítnuta. Zástupci správců bytového fondu se obávají, že pokud bude aktuálně připravovaná novela zákona č. 67/2013 Sb., o službách, přijata v navržené podobě, bude to mít fatální dopad na činnost všech správců bytového fondu, tedy nejen bytových domů a sdružení vlastníků jednotek, ale také měst a obcí.

Jako zásadní připomínka k návrhu je ustanovení § 8A odst. 5, kde zástupci napadají povinnost poskytovatele služeb pravidelně v měsíčních intervalech příjemcům služeb poskytovat informace o aktuálních spotřebách energií, kdy jednou z cest je umožnit příjemcům služeb dálkový přístup k těmto informacím. Nenapadají (Napadají?) však povinnost o tomto zpřístupnění příjemce služeb pravidelně informovat jedenkrát za měsíc. Jsou toho názoru, že příjemce služeb stačí prokazatelně informovat pouze jednou, to je v okamžiku spuštění této služby nebo v okamžiku, kdy se dotyčná osoba nastěhováním do bytu stává příjemcem služeb a poskytovatel služeb jí v této souvislosti přiděluje unikátní přístupová data do systému.

Zástupci také poukazují na to, že neznají jinou oblast legislativy, která (kde?) by obdobně nesmyslná a opakovaná povinnost byla jakémukoliv subjektu nařizována.

Pokud nebude návrh upraven, znamená to pro všechny správce bytového fondu, družstva, jak už jsem říkala, společenství, obce, ale i soukromé vlastníky povinnost každý měsíc zasílat všem příjemcům služeb informace o tom, že se na tom a tom místě pod tím a tím heslem mohou podívat na své aktuální spotřeby energií. Jakým způsobem tato pravidelná komunikace bude probíhat? Elektronicky? Žádnému z uživatelů bytů, vlastníkovi nebo nájemci, není dána povinnost sdělovat správci domu emailovou adresu. V některých případech ji ani nemá, když se jedná o starší obyvatele. A pokud ji neposkytne, bude správce příjemci služeb tedy zasílat dvakrát za rok dopis? Obyčejný nebo doporučený? Kdo to všechno zaplatí?

Ministerstvo pro místní rozvoj návrh opakovaně odmítá s tím, že je třeba doslova dostát znění příslušné směrnice Evropského parlamentu a Rady EU a navazující doporučení kompletně implementovat do svého návrhu, přičemž, když se podíváte na stránky Evropské unie, kde je výklad, jakým způsobem mají členské státy přistupovat k nařízení jednotlivých směrnic, tak u doporučení je přímo dáno "doporučení není závazné". Prostřednictvím doporučení mohou orgány EU dát najevo svůj názor a navrhnout určité kroky, aniž by z nich vyvozovaly zákonnou povinnost pro toho, komu je určena. Z tohoto důvodu nechápu, proč MMR neustále odmítá připomínky jednotlivých svazů k tomuto návrhu zákona a bezostyšně trvá na tom, že bude tato povinnost ukotvena a bude dána samotným poskytovatelům služeb.

Dále v samotné směrnici, uvádíte k článku, je v plném znění která ta směrnice toto doporučuje, rozlišování mezi poskytováním a zpřístupňováním informací požadavek, aby v případě, kdy byly nainstalovány dálkové odečitatelné měřiče nebo indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, musely být konečným uživatelům poskytovány informace i vyúčtování nebo spotřebě založené na skutečné spotřebě nebo odečtech indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění v častějších než ročních intervalech, může vzbudit otázky, co představuje splnění požadavků. Komise konstatuje, že normotvůrce záměrně ponechal vymezení prostředků poskytování informací otevřené a zároveň jasně rozdělil mezi poskytováním informace a jejich zpřístupněním.

Základním požadavkem je poskytování informací uživateli. To lze provést na papíře nebo elektronickými prostředky, jako je email. Informace lze rovněž zpřístupnit prostřednictvím internetu a pomocí rozhraní, jako je internetový portál nebo aplikace pro chytré telefony, ale v takových případech musí být konečný uživatel v uvedených pravidelných intervalech určitým způsobem upozorněn, jinak nelze informace považovat za poskytnuté konečnými uživateli s danou četností, ale pouze za zpřístupněné. Pouhé zpřístupnění informací ale ponechává jejich vyhledávání na konečném uživateli a nebylo by v souladu s celkovým cílem této části revidované směrnice o energetické účinnosti, to je zvýšit povědomí konečných uživatelů o jejich spotřebě.

Tento jemný avšak důležitý rozdíl je třeba zdůraznit také proto, že normotvůrce uvedl volitelné doplňkové zpřístupnění informací přes internet po klíčovém požadavku poskytovat informace v pravidelných intervalech. Mohou být zpřístupněné také prostřednictvím internetu a aktualizovány tak často, jak to měřicí zařízení a používané systémy umožňují. Výraz „také" nebyl použit ve smyslu „namísto toho", nýbrž jako označení další možnosti. Jakýkoliv jiný výklad by ponechal příliš velký prostor pro narovnání a používání systémů, které neumožňují časovou zpětnou vazbu, čímž by obcházel základní požadavek a ohrozil dosažení hlavního cíle revidované směrnice o energetické účinnosti. Tento výklad potvrzuje i použití výrazu „lze místo toho" v bodě 3 přílohy 7A, v níž normotvůrce jasně zamýšlel, že ustanovení představují alternativy. Stručně řečeno, trvalé zpřístupňování informací prostřednictvím internetu není alternativou nebo dostatečným prostředkem pro splnění požadavku podle bodu 2 přílohy 7A, jehsož cílem je poskytovat častější než roční informace, pokud není kombinováno s nějakým druhem aktivního oznamování konečnému uživateli v požadovaných intervalech.

Svaz také navrhuje odložení účinnosti tohoto ustanovení o dva roky, to je na 1. 1. 2025. Dnes se nacházíme v prvním čtení a pokud by prošel § 90, což už je neaktuální, tak jeho účinnost by mohla být nejdříve od 1. 8. 2022, a následně schválení Senátu, a poskytovatelé služeb by na splnění povinnosti měli pouze pět měsíců.

Takže je již jasné, že díky tomu, že se zavetovala devadesátka, není možné tuto implementaci k 1. 1. 2023 stihnout. Proto žádám, jestli by bylo možné přehodnotit účinnost od 1. 1. 2025, aby se jak družstva, společníci, obce, soukromníci, nedostávali do fatální situace. A to ještě zcela stranou ponechávám samotné poskytovatele případných softwarů a dalších servisních služeb.

Pokud se podíváme na statistický úřad, kde vycházíme z čísel ze sčítání lidu 2011 - protože aktuální data ještě nejsou dostupné - tak dle výsledků z tohoto sčítání bylo v roce 2011 celkem 2 257 978 bytů v bytových domech. Z tohoto počtu jich 1 749 183 mělo ústřední vytápění, u kterého je třeba provádět rozúčtování nákladů mezi spotřebitele. Z toho 1, 47 milionů bytů je zásobováno teplem buď dálkově nebo z domovních plynových kotelen. Lze tedy předpokládat, že všechny tyto byty, to jest 1,17 milionů bytů, spadají do jurisdikce zákona.

Celkový počet měřidel a indikátorů v bytech je cca sedm milionů. Na jeden byt připadá v průměru 3,5 radiátoru a 1,4 vodoměrů. Nikdo nezpochybňuje povinnost, že od 1. 1. 2027 musí být dálkovým odečtem vybaveno všech sedm milionů měřidel. Dle odborného odhadu vedoucích představitelů asociace rozúčtování nákladů na teplo a vodu je maximálně 50 % indikátorů a měřidel nyní vybaveno dálkovým odečtem splňujícím definici zákona číslo 406 z roku 2000, to jest odečty bez vstupu do bytů. Reálně se povinnost měsíčních odečtů týká asi 3,5 milionů měřidel indikátorů.

Při četnosti 12 odečtů ročně jde tedy o 42 milionů provedených odečtů během kalendářního roku a to od roku 2023. Bohužel pouze mizivé množství z těchto dálkových odečitatelných přístrojů je technicky připraveno na skutečné dálkové odečty. Domy jsou zatím vybaveny technologií, která umožňuje oprávnění pravidelných odečtů sice bez osobní přítomnosti, ale pracovníka firmy. Takto se doposud provádí odečty bez vstupu do bytů jednou ročně na konci zúčtovacího období.

Nevím, jestli někdo máte tu zkušenost, ale v současné chvíli odečty fungují tak, že přijde technik před každý ten byt, vytáhne měřidlo a do toho si stáhne celý byt. Ale není možný dálkový přístup, aby seděl někde v kanceláři. Opravdu ten technik musí přijít před ten dům a celé informace z bytu stáhnout. Nemluvě o tom, že u spousty bytů, když se budeme bavit o teplé vodě, nejsou tyto vodoměry vybaveny dálkovým odečtem a vyžadují přítomnost člověka v bytě. Takže každá z osob by měla jednou měsíčně zajistit přítomnost v bytě a pracovníkovi nebo správci bytu umožnit vstup do svého bytu. Ti většinou chodí v dopoledních hodinách, a protože jsou to někteří zaměstnanci a většina zaměstnaných je v práci, tak by si museli brát případně volno v tuto chvíli. Ale to je jenom taková malá poznámka.

Nebudu mluvit o tom, když u vlastníků bytových jednotek většinou dělá předsedu někdo dobrovolně z vlastních lidí. Nehledě na to, že může být také zaměstnán a zařizovat tuto těžkou administrativu a termíny je velice obtížné.

Budu pokračovat. Dle informací, které v rámci průzkumu mezi členy získal svaz, je podíl dálkových odečten, které jsou vybaveny zařízením, nižší. Pohybuje se mezi 30 až 40 %. Především malá družstva či společenství, která si rozúčtování provádí vlastními silami, doposud necítila, ani necítí, potřebu podobné technologie instalovat. Nebudu mluvit v dnešní době o tom, když je budou muset nainstalovat, o dodatečných nákladech, které jsou s tím spojené. A kdo je ve finále zaplatí? Samotný nájemce toho bytu.

Jako konkrétní příklad můžeme uvést situaci v bytovém družstvu Škoda Plzeň, kde družstvo spravuje celkem 13 498 bytů v cca 400 bytových domech. Družstvo je v pozici správce cizího majetku, neboť v domech již vzniklo po převodu původně družstevních bytů do vlastnictví členů družstva právní subjektivity společenství vlastníků. Jakákoliv rozhodování v domech je tedy plně v kompetenci výboru společenství a shromáždění vlastníků. Podle evidence družstva je v bytech 25 211 kusů vodoměrů, z nichž 4 058 umožňuje dálkové odečty. Ovšem pozor, pochůzkovým způsobem. To je, jak jsem zde již upozornila.

Obdobná situace je v případě poměrových měřičů tepla, kdy z celkového počtu zhruba 47 tisíc měřidel je schopno dálkovým pochůzkovým odečtem 13 780 měřidel. Technologií, která by umožnila skutečný dálkový odečet, to je datová směrnice a další související vybavení, je vybaveno pouze několik domů.

Z výše uvedeného plyne, že pokud bude schválena novela zákona 67/2013 s účinností od 1. 1. 2023, pak budou muset výbory společenství v současnosti s družstvem zajistit pravidelné měsíční odečty pochůzkovým způsobem pro cca 18 tisíc měřidel. Je zcela jisté, že v domech, kterých se bude tato povinnost týkat, nebude možné v termínu do 31. 12. 2022 potřebné technologie instalovat.