V právní teorii stojí tento pojem hodně vysoko, pokud ne nejvýše. Protože jako je jasné, že zákony by neměly odporovat ústavě, tedy nejvyššímu zákonu státu, které ani nesmí odporovat přijaté mezinárodně právní závazky. Podle čl. 10 Ústavy ty mohou mít přednost před zákony, ale ne před ústavními zákony. Tak nad legalitou, tedy zákonností, stojí princip legitimity. Princip, který říká, že ústava samotná, zákony a ostatní právní akty přijali Ti, kteří k tomu jsou oprávněni, respektive, že byly přijímány orgány, většinou parlamenty, které si stát pro to zřizuje a procedurou, která je k tomu předepsána. Případně jde o principy široce a dlouhodobě akceptované bez výhrad. Tak je tomu třeba i u nás a nejinak tomu je i podle ukrajinských zákonů a ústavy. Pro snazší pochopení vysvětlím z pohledu konstrukce naší ústavy základ legitimity na čl. 2 odstavec 1, cituji "Lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní" a odst. 2 "Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo". Ano, toto je zásadní ustanovení pro legitimitu.

A přestože nemáme žádné autonomní oblasti a jsme centralizovaný, v podstatě jednonárodnostní stát, máme v ústavě hlavu sedmou, která zakotvuje právo na územní samosprávu. Z té pak vychází např. i princip místních nebo krajských referend. Připomínám, že naše ústava vychází ze stejných zásad jako ústava ukrajinská, a dokonce pochází i přibližně ze stejné doby a z velmi obdobné právní školy, která se tady vytvářela právě v letech 1989 až 1993. To je také základ mé jasné kritiky stanoviska jak současné české vlády, tak vlád jednotlivých evropských území, které mluví o tom, že samotné vyjádření lidu v referendu postrádá legitimitu. Jde nejen o jasný protimluv, ale také vyjádření, které staví politickou reprezentaci nad lid. To přijmout nemohu, je to nejen podle mého názoru v rozporu s principem legitimity, ale zejména v rozporu s ústavním pořádkem a se slibem těch ústavních činitelů, zejména ministrů, kteří něco takového tvrdí. Nechci na tomto místě vzpomínat ostudné řešení v Kosovu, když integritu Svazové republiky Jugoslávie v rozporu s rozhodnutím RB OSN 1244 napadla vojska "koalice ochotných" a bylo porušováno mezinárodní právo a samostatnost nebyla žádným referendem ověřena, ale rovnou vyhlášena jen zastupitelským orgánem, když území bylo spravované v podstatě jako mezinárodní protektorát.