Proto jsem byl rád, když koncem letošního dubna zaslalo 28 německých intelektuálů a umělců otevřený dopis kancléři Olafu Scholzovi. Jedním z jeho vůdčích signatářů byl třiašedesátiletý sociolog profesor Harald Welzer. Protože o něm bude řeč, sluší se připomenout, že vede berlínský institut Futurzwei, v němž se věnuje sociálním dopadům klimatických změn. Jeho knihy vycházejí ve víc než dvaceti zemích. Do češtiny byly zatím přeloženy dvě: Vojáci/Protokoly o boji, zabíjení a umírání a Můj děda nebyl nácek.

Hromadění zbraní počátkem globální spirály zbrojení

V textu dopisu se mimo jiné uvádí: »Sdílíme verdikt o ruské agresi jako porušení základní normy mezinárodního práva. Sdílíme také přesvědčení, že je zásadní politickou a morální povinností neustupovat od agresivního násilí bez odvety. Vše, co z toho lze odvodit, má však své hranice v jiných příkazech politické etiky. Jsme přesvědčeni, že nyní byly dosaženy dvě takové hranice: zaprvé kategorický zákaz připustit zjevné riziko, že tato válka přeroste v jaderný konflikt. Dodání velkého množství těžkých zbraní by však mohlo z Německa učinit samotnou stranu války. Ruský protiútok by tak mohl přímo zapojit NATO do konfliktu, a tím i bezprostřední nebezpečí světové války. Druhou hranicí je míra destrukce a lidského utrpení ukrajinského civilního obyvatelstva. I oprávněný odpor proti agresorovi je v určitém okamžiku neúnosně nepřiměřený.

Varujeme před dvojím omylem: Za prvé, že odpovědnost za nebezpečí eskalace jaderného konfliktu nese pouze původní agresor, a nikoli také ti, kteří mu s otevřenýma očima poskytují motiv k možnému zločinnému jednání. A za druhé, že rozhodnutí o morální odpovědnosti za další ‚cenu‘ lidských životů mezi ukrajinským civilním obyvatelstvem spadá výhradně do kompetence jejich vlády. Morálně závazné normy mají univerzální povahu.

Stupňující se hromadění zbraní, k němuž dochází pod tlakem, by mohlo být počátkem globální spirály zbrojení s katastrofálními důsledky, v neposlední řadě pro globální zdraví a změnu klimatu. Navzdory všem rozdílům musíme usilovat o celosvětový mír. Evropský přístup společné rozmanitosti je v tomto ohledu vzorem.« Tolik citát.

Dopis nechala česká média bez zájmu

Podle mého »expolitického« a právního názoru se jedná o velice racionální, korektní text, který v žádném případě nestraní současnému režimu v Ruské federaci, na který má venkoncem ruský národ nárok, jako každý jiný národ. Navíc jde o úvahu, která v současné době, a to je důležité, v zájmu nastolení míru, s chladnou hlavou pojmenovává daný stav věci, poukazuje na možné hrozby, plynoucí z neuváženého jednání a navrhuje uskutečnitelná řešení, nikoli ta z říše snů. Je škoda, že česká média nevěnovala tomuto otevřenému dopisu významných německých intelektuálů a umělců, které určitě nelze podezírat z náklonnosti k Rusku, ani špetku pozornosti. Soudím, že právě takový přístup, který zřetelně deklarují lidé okolo profesora Welzera, je dnes doslova životně zapotřebí. U nás v České republice bych ještě více zdůraznil to, že dodávky zbraní opravdu nevedou k rychlejšímu dosažení míru.

Tento text však vyvolal v německých vládních kruzích bouři hysterické nevole a útoky proti signatářům neustávají ani po dvou měsících od jeho zveřejnění.