Ono známé rčení, že méně je někdy více, kopíruje v tomto případě jiné rčení - že vlk se nažral a koza zůstala celá. Tady platí jediné - NIC by bylo nejvíce, protože to méně je velmi ponižující.
Hovořím o zvýšení starobních důchodů od 1. ledna příštího roku o směšných 355 korun na průměr 21 059 korun. Nebavíme se, kolik procent lidí je pak reálně pod tímto průměrem. A to jsme stále v době, kdy životní nákladní rostou doslova hodinu od hodiny. Představte si, že celý život poctivě pracujete, vychováváte děti, pečujete o domácnost atd. a na stará kolena se možná v průměru dočkáte jedenadvaceti tisíc.
Já vím, řeknete si, když jsou na to dva, dají v průměru měsíčně dohromady lehce přes 42 tisíc, a co už důchodce potřebuje (potřebuje třeba léky, které určitě nejsou z levného kraje), že? Když mě tímhle argumentem občas někdo ohromí, opáčím mu - v jakém století žijeme? Kam se vypařila lidskost? Cožpak je starý člověk odsouzen k živoření? Důchodce nemá právo důstojně žít? Nebo... Prý ať se o své starobní rodiče postarají děti. Jenže ty děti už také mají děti, mají rodiny, a nepatří-li k tzv. elitě, žijí často od výplaty k výplatě, natož aby něco uspořili, a ještě k tomu přispívali svým rodičům.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV