Členové vlády, vážené paní poslankyně, páni poslanci,

bude to zanedlouho tři roky, kdy Komunistická strana Čech a Moravy po uzavření smlouvy o toleranci s hnutím ANO 2011 podpořila důvěru tehdejší menšinové vládě ANO a sociální demokracie. Komunistická strana Čech a Moravy nikdy nedělala žádné ukvapené závěry a nejinak je tomu i ve vztahu k této vládě.

Připomínám, že naše rozhodnutí bylo učiněno po více, než půlroční ústavní krizi, kterou politické strany a jejich představitelé, kteří neuspěli ve volbách v roce 2017, jak si představovali, neustále stupňovali. Nedělali jsme si a ani si neděláme o vládě žádné iluze, proto jsme také do ní nevstupovali. My na rozdíl od ostatních program nejen neměníme, ale ani na něj nezapomínáme, ani to nevyměňujeme za nějaké posty nebo něco dalšího.

Původně přece mělo být všechno jinak. Po volbách v roce 2017 stávající předseda vlády Andrej Babiš nabídl koalici Občanské demokratické straně, ale to se nerealizovalo. Proto nakonec po té půlroční krizi, po důkladném posouzení v naší členské základně, kolektivní orgány Komunistické strany Čech a Moravy rozhodly, že bude lepší, když vznikne v České republice středový kabinet, než aby se k moci opět vrátila zkorumpovaná pravice.

Spolu s odborníky a občany jsme proto připravili naprosto konkrétní program, sedm bodů, sedm podmínek, které Komunistická strana Čech a Moravy po vládě požadovala k tomu, aby jí umožnila legitimně vzniknout, aby získala důvěru. Tohle byl tak transparentní proces, kdy si každý mohl a může i dnes ověřit, jak jsou podmínky plněny či neplněny. A já si dovolím jednotlivé body připomenout, aby bylo jasné, kam Komunistická strana Čech a Moravy vládu směřovala a co díky našemu tlaku občané konkrétně získali.

První podmínka komunistů byla růst minimální mzdy. Vedle kurzu koruny je to jeden z mála nástrojů, jak dosáhnout toho, aby mzdy za stejnou práci měl český dělník, zaměstnanec u nás, tak v sousedních zemích, jestli v Německu, nebo Rakousku, není rozhodující. Máme za to, že ten, kdo poctivě pracuje, si zaslouží takovou odměnu, aby z ní důstojně uživil svoji rodinu, sebe a samozřejmě i svou budoucnost. Druhá podmínka byla valorizace důchodů. To je, aby naši senioři nemuseli za svou celoživotní práci přežívat, ale aby jejich život byl důstojný. O to usiluje Komunistická strana Čech a Moravy dlouhodobě a usiluje o růst penzí, který také byl zajištěn.

Třetí podmínkou bylo udržení přírodních zdrojů v českých rukou. A nešlo tehdy jen o lithium. Šlo i o další věci a musíme připomenout, že to byla důležitá podmínka, abychom se nedočkali znovu toho, jak hanebně se nakládalo s přírodním bohatstvím, které tady Československo a Česká republika měla. A mohli by někteří vyprávět; Komunistická strana Čech a Moravy nechtěla další privatizaci ve stylu OKD, kdy stát nevýhodně nejprve za vlády ODS a pak i za vlády sociální demokracie prodal páně Bakalovi doly i se čtyřmi desítkami tisíc bytů, jejichž obyvatelům nakonec zbyly jen oči pro pláč. Ale zpět k podmínkám. Tedy ke čtvrté v pořadí. Zvýšení podílu veřejného sektoru v hospodaření s vodou. To se nám zatím nedaří, i když ústavní zákon o vodě byl předložen, ale tato Sněmovna pro jiné zákony, jiné priority, jiné jak vy říkáte kontroly vlády zatím neprojednala.

Pátou podmínkou bylo zdanění darů církvím, pro které se sice nesmyslně, ale přesto vžila zkratka církevní restituce. Přitom to byl jen převod peněz většiny občanů tohoto státu pro úzkou skupinu těch, kteří chtějí zvrátit odkaz takových reformátorů, jako byl Mistr Jan Hus nebo Jan Ámos Komenský. Šestou podmínkou bylo nastartování obecního bydlení a pomoc obcím při jeho výstavbě. A konečně sedmá podmínka bylo udržení zdravotní péče bez navyšování spoluúčasti pacientů.

Přestože začátek plnění dohody byl slibný, od poloviny loňského roku se některé věci nedařilo dotáhnout do konce a nebylo to jen z důvodu nové pandemické krize. Když se podíváte dnes na požadavky malých obcí, na jejich potřebu výstavby bytů, tak je evidentní, jak správný byl třeba právě požadavek na obnovení obecní a družstevní bytové výstavby. Žel vláda přestala plnit dohody, což se v plné nahotě ukázalo, když místo odměn pro lidi upřednostňovala budoucí nákup předražené armádní techniky. Navíc o tom, jak to při nákupu vojenské techniky chodí na Ministerstvu obrany, svědčí nejen nespočet korupčních kauz z minulosti, ale také rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž s půlmiliardovou pokutou, nebo ještě více závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, který v letošním roce konstatoval, že systém nákupu výzbroje pro armádu není efektivní a je předražený.

Ani v oblasti vzniku státní banky, což bylo minimálně vytvoření konkurenčního prostředí pro banky, které jsou v zahraničních rukách, mělo pozitivní vliv na cenu bankovních služeb a tedy i na peněženky de facto všech občanů, se vláda příliš nepředvedla. Odvaha vytvořit komerční banku v rukou českého státu zůstala zatím v rovině slibů a prázdných proklamací. Přitom Komunistická strana Čech a Moravy už v minulém volebním období, kdy se řešilo, zda vůbec prodloužit smlouvu s Českou poštou a Československou obchodní bankou, upozorňovala, že je to vhodný okamžik k tomu, abychom začali na této věci pracovat. Tehdy vláda pod vedením ČSSD, konkrétně ministr Chovanec, navzdory tomu, co měla sama sociální demokracie v programu, prosadil nesmyslné prodloužení kontraktu s ČSOB a banky v rukou státu se stále nemůžeme dočkat.