Letošní 17. listopad a s ním spojený státní svátek je možné jistě charakterizovat různě. Pro některé byl příležitostí k volání o ohrožení svobody a nezávislosti, pro jiné se stal dnem, ve kterém si připomněli vlastní bilanci uplynulých 26 let, další v překotných komentářích vyslovovali důvody, proč byl takový, jaký byl.

Téměř charakteristické se staly výroky, že průběhu státního svátku pomohla skutečnost, že se do oslav nezapojil nejvyšší ústavní představitel výkonné moci -  hlava státu (čl. 54 Ústavy). To samotné je ale podivný paradox, že neúčast prezidenta si hlasitě pochvalovali v „mainstreamových“ médiích zejména lidé, kteří na rozdíl od Miloše Zemana zdaleka nebyli přímými účastníky těchto událostí před 27 lety, nebyli na Albertově a nehovořili k davům o týden později na Letenské pláni. Ale svého advokáta si v této souvislosti musí udělat Miloš Zeman sám. Možná i proto, že se přímo v názvech některých článků v internetových mediálních titulech objevily tak vulgární a hrubé výroky, že se i dospělý člověk musí po jejich přečtení buď červenat nebo  spíš odpl…! Nepoměřitelné bylo vzpomínání na skutečnou tragédii a její následky v roce 1939 a  ony průvodní „vzpomínky“ na události 17. listopadu 1989. Žel, je fakt, že si již těm, kteří se považují za „vítěze“ podařilo poměrně úspěšně přepsat historii skutečných událostí.

Omlouvám se, ale budu muset pro tento článek využít svých právnických znalostí a teorie pro konkrétnost a naplnění zásady latinského právního principu Audiatur et altera pars – „Budiž vyslyšena i druhá strana“ uvedu konkrétní příklady. V besedě televizní debaty veřejnoprávní ČT 24 byl „okřiknut“ bezpečnostní expert Schneider, který v širší souvislosti připomněl, že Albertov byl před 26 lety organizován pod záštitou MěV SSM. Ex-studentský vůdce Jan Bartuška lživě, ale nekompromisně prohlásil, že nemá pravdu a akce byla organizována nezávislou studentskou iniciativou STUHA. Asi zapomněl, že je oficiální zpráva „vyšetřovací komise“ pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, která byla ustavena FS ČSFR pod vedením Jiřího Rumla. Ta byla na společné schůzi obou sněmoven projednávána a schvalována. Fakta zprávy jsou jasná:… “akce byla postupně,  kromě svazáckých orgánů,  projednávána i Měst. V KSČ v Praze, následně podle zprávy komise J. Rumla došlo 7. 11. 1989 k politickému schválení akce na ÚV KSČ, což umožnilo následující den podat žádost o povolení ONV Praha 2, který akci povolil.“ Faktem zůstává, že i oficiální „zdroj“  resp. písemný dokument vedení Občanského fóra z devadesátých let, je možné v pořadu veřejnoprávní TV, jejímiž jsme všichni koncesionáři“ negovat jednou větou V. Bartušky, který byl členem předchozí komise vedené Josefem Stankem, která ovšem k tak konkrétním výsledkům nedospěla. Velmi podobně by bylo možné argumentovat na námitky, že „dezorientované centrální orgány KSČ“ se bezprostředně po listopadu 1989 chovaly pasivně, anebo že „moc ležela na ulici“, a  orgány KSČ ( později KSČS resp. republikových KSČM či KSS )  ji nedokázaly uchopit a předaly moc Občanskému fóru resp. VPN, atd., atd. Tyto názory se dnes objevují i u členů a funkcionářů naší strany, nebo těch, kteří stranu již dávno opustili, změnili politický dres (i několikrát…), ale přesto ví, jak se měla strana v stěžejních dnech roku 1989 chovat. Kdyby jich nebylo tolik, bylo by možné to přejít jednoduchou otázkou, kde jsi byl v kritických dnech tohoto období, soudruhu, právě Ty? O co opíráš svoji nelítostnou kritiku?