Islámskému Turecku, na rozdíl od pravoslavného Srbska, které rovněž významným způsobem zasáhla vlna běženců, jsou především prostřednictvím německé kancléřky slibovány různé ústupky a finanční podpora ze strany EU. Turecku tak, vedle jeho ambiciózních zájmů v oblasti Blízkého východu, celá nově vzniklá situace nahrává i v rámci přístupových jednání.

Turecko nyní pod příslibem pomoci řešení postavení uprchlíků, dosáhlo např. slibu realizace bezvízové politiky v rámci EU, což se může stát jedním z dalších bezpečnostních rizik pro Unii. Sestřelením ruského letounu si Turecko otestovalo i své postavení v NATO. Bylo sice „ pokáráno“ představiteli hlavních členských států Severoatlantické aliance, ale bez razantnějšího varování.

Turecká armáda dále bombarduje kurdské bojovníky a její nečinnost ve vztahu odporu vůči tzv. Islámskému státu, je mírně řečeno zarážející. Turecko, jak uvádí mnohé informační zdroje a sdělovací prostředky, se údajně stává rájem nejen pro překupníky ropy, ale i uměleckých artefaktů ze Sýrie a Iráku a kvete zde i byznys založený právě na uprchlících.

To, co bylo pro EU dříve nepřijatelné v oblasti potlačování občanských svobod a lidských práv v Turecku, je dnes, stejně tak jako řešení Kyperské otázky upozaděno a prezident Erdogan si nyní může klást své podmínky Evropské unii a to i na cestě k přijetí do Unie. Role se tedy po zhruba dvou letech obrací a rizika narůstají.

Postavení Srbska v přístupových jednáních je odlišné. Srbsko stojí na prahu cesty integrace do Evropské unie, ale podmínky zde diktuje Unie. Srbská vláda se vehementně snaží „zapomenout“  na válečné útrapy a následky, které jí způsobily tehdejší vedoucí země EU a přijímá přístupové podmínky bez většího odporu. Neuralgickým bodem však i přes všechny ústupky ze strany Srbska, zůstává Kosovo.

Srbsko, byť svým rozměrem malé, je pro EU důležitým strategickým místem na Balkánu i dnes, stejně jako tomu bylo vždy v historii Evropy. Střetávají se zde zájmy Západu a NATO s Ruskem. A to je další bezpečnostní riziko nejen pro evropský kontinent. Otázkou proto zůstává, nakolik lze věřit prohlášením vládních představitelů dnešního Srbska, že si země i po vstupu do EU ponechá svoji neutralitu.

Bezpečnostních rizik je tak stále více, než kolik je schopna politika protagonistů Evropské unie řešit. Svými neuváženými kroky se dnes stále více Evropská unie stává sama sobě bezpečnostním rizikem.

Věra Flasarová
vedoucí Oddělení pro mezinárodní a bezpečnostní politiku ÚV KSČM