Volby jsou za námi a následuje obvyklá analýza dějů a činů, které vedly k výsledku, jaký nikoho v naší zemi rozhodně nenadchnul.

Potrvdila se moc současných parlamentních stran i na krajské úrovni i přes četné kritiky, které jsme mohli zachytit od politických lídrů, ale i od voličů.

Sestava, která nám bude vládnout v krajích další 4 roky nepřinese nic nového, co bychom neznali z jejich politiky a rétoriky jejich stranických kolegů z parlamentních lavic.

Mnozí hledají viníky, jiní litují, že neudělali víc, nebo nešli k volbám, další zcela rezignovali a sami sebe přesvědčují, že se už o politiku starat nebudou.

Nezvolené politické strany nyní komunikují uvnitř o příčinách neúspěchu a probíhají sjezdy a konference, kde se budou diskutovat činy, nebo spíše nečiny a jejich důsledky.

Pokud se oprostím od své funkce v politické straně a budu nahlížet na věc optikou běžného občana, pak vidím zcela jasnou příčinu neúspěchu neparlamentních stran a hnutí.

Volič dostal do ruky hlasovací lístky mnoha politických subjektů, na nichž mohl číst jména a věk, povolání a za koho byl nominován. Velké množství různých stran. Tečka.

Veřejnoprávní televize se zachovala jako za své staré komunistické éry – nepřipustila k živým debatám ani jednu malou stranu a jen podle svého vlastního uvážení vybírala na dvouminutové štěky jen některé zástupce malých stran. Žádná však nedostala prostor se vyjádřit do České televize a odpovídat na otázky z publika či od moderátora, nebo čelit dialogům mezi politiky ve studiu. A to mě velmi mrzí, protože tím se Česká televize ukázala jako ryze soukromá, nikoliv však veřejnoprávní.

Nebylo by však spravedlivé svalovat vinu jen na Českou televizi a média obecně.

Rovněž není cílem tohoto článku se rozepisovat o detailech kampaní a líčit tu, že jsem měl zorganizovat akce na více místech, nebo více zaúkolovat lokální předsedy místních organizací. Určitě bych tam rezervy našel a tyto úvahy budou předmětem konference po volbách. Voliče toto však moc nezajímá.

Je tu však jeden mnohem podstatnější fakt, který jsem zmínil na počátku – volič vidí velké množství politických subjektů a všechny strany ve svých příspěvcích v podstatě hlásaly totéž.

Každý občan se zcela logicky a oprávněně zamyslí nad tím, proč kandiduje tolik politických stran, když mají všichni naprosto stejný cíl a program?

Politické strany nejsou chudé na program. Ani naše strana nemá nouzi o dlouhou řadu bodů našeho programu a přichází s konkrétním řešením jednotlivých součástí života a funkce státu, kraje a obce i státních institucí.

Nemám rád slovo problém, ale bohužel jej musím použít, protože právě největším problémem proč jsme neuspěli je fakt, že volič neměl jak a z čeho vybírat.

Tak velké množství stran a všichni stejný výraz, stejná rétorika, stejný program. Pochopil jsem voliče a vůbec se nezlobím na to, že více, než polovina oprávněných voličů to prostě vzdala a volit nešla. Jak má člověk s běžnými starostmi o svoje živobytí rozšifrovat v tak vysokém počtu stran se stejnými cíli, kdo je fér a kdo jen populista a kariérista.

I já sám narážím občas i po letech na lidi v mé tématické skupině Stop soukromým exekutorům v ČR na nově příchozí a nevěřící občany, kteří se mě ptají: ”A jak ty to vyřešíš, co nevyřešily strany od roku 2001?” Já mám to štěstí, že mohu s těmi lidmi komunikovat a prezentovat snadno na Facebooku historii skupiny a posléze každý se sám přesvědčí, že to myslím vážně a celá léta prezentuji své myšlenky, které se diskutují přímo ve výše jmenované skupině. Protože i já jsem obětí exekutorského byznysu v ČR. Soucítím s ostatními oběťmi dluhového průmyslu v ČR a vím jak věc řešit.

Ale zpět k problému nevolení. Ten problém má totiž jméno. Je to sebestřednost. Je to touha být sám vedoucí osobou a “mít svoji stranu”. Ale pro voliče je to jen změť jakýchsi partají bez historie a se stále stejnými hesly, tak komu má věřit?

Chybu jsme udělali my všichni, kteří jsme v těchto straničkách a tvrdošíjně proti sobě bojujeme, místo abychom se sešli a začali jednat o sjednocení a vytvoření jediné silné opoziční strany, která by vyšla do voleb s jasným a čitelným programem.

Vždyť pokud si sečteme počty získaných hlasů všech těch malých straniček, jejichž předsedové museli dávno vědět, že nemají šanci uspět, protože ani nezaplnili kandidátku, tak zjistíme, že pokud by všechny tyto straničky kandidovaly jako jedna strana, dnes bychom již sestavovali rady a volili hejtmany po celé České republice.

Máme společné cíle, ale dělí nás pýcha, sebestřednost, kariérismus a neochota jednat a podvolit se. Chybí nám trpělivost, pokora a soudržnost.

Když jsem objížděl Českou republiku asi třikrát od Aše po Hodonín, setkával jsem se s občany, kteří reagovali na má hlášení na náměstích. Věřte, že reakce nebyly negativní i když jsme oznámil, že jsem to já, který prezentuju právě “tu stranu” kde je onen Miroslav Sládek. Ne zřídka jsem slyšel “A je to ta republikánská strana s tím Sládkem? No tak ten by se měl vrátit, takovýho člověka by bylo potřeba, aby jim tam udělal pořádek”. Těchto vět jsem slyšel stovky po celé ČR. Slyšel jsem samozřejmě i hanlivé urážky, ale těch bylo sotva pár desítek.

Český národ je tak trochu specifický, pokud jde o sympatie k politickým stranám. Jsme jiní, než třeba Švédové, nebo Němci. Český volič má rád stranu, která má ve svém čele osobnost. Důkazem je drtivý úspěch ODS a vždy volič šel volit Klause, nebo ČSSD a volič šel volit Zemana, TOP09 a známé studentské volím Karla (Schwarzenberga) a také SPR-RSČ a volič volil Sládka. V České republice se vždy říkalo Sládkovci, Zemanovci...

Strana, která ztratí, nebo nemá osobnost, jako by byla pro českého voliče neviditelná. Ovšem tato skutečnost pak vyžaduje po členech těchto stran jistou nemalou dávku osobní skromnosti, protože osobnost vůdce strany je pro českého voliče jasnou prioritou a pokud je vůdce silný, pak volič uvěří. A sem tam odpustí i malý prohřešek, vždyť  i voliči je příjemné vidět, že i vůdce strany, ačkoliv je silnou osobností, je stále jen člověk a může občas pochybit.

Během letošního roku jsem mnohým lidem nabízel spolupráci v naší straně. Mám ve zvyku nabízet jen jednou. Všichni hrdě odmítli, protože mi pak s pýchou sdělovali, že si založili vlastní stranu a nás už nepotřebují. A výsledek? Mají desetinu procenta, nebo nulu. Jinak by to však bylo, kdyby do svého života připustili trochu pokory a šli tam, kde to opravdu má smysl a do strany, po které se ještě po dvaceti letech lidé po celé zemi ptají. Ať jsme věli kamkoliv, všude lidé poznávali doktora Sládka a komunikovali.

Já jsem dlouhá léta vedl skupinu Stop soukromým exekutorům v ČR a adminoval webovou stránku Exekuce není byznys. Měl jsem několik tisíc fanoušků, ale tím vše končilo. Poté jsem hledal spojence v politických stranách, ale narazil jsem na pýchu a aroganci velkých šéfů různých stran a na neproniknutelnou vedoucí skupinu, která se sice léta nikam nedostala, ale jména na prvních místech kandidátek mají po celá léta stejná.

Pak přišla nabídka a jednání. Mnozí mi vyčítali, že jsem v politické straně, která si získala mnoho nálepek a ne příliš lichotivých. Nikdo se však nezamyslel nad tím, že jestliže nás pomlouvají provládní média a pohrdají námi vedoucí představitelé vládnoucích stran a označují nás za exktrémisty a lůzu, pak děláme svoji práci dobře. Protože by bylo podivné, pokud by nás Česká televize vítala a vysocí partajníci ODS a ČSSD by s námi přátelsky komunikovali, asi by to nebylo přirozené. Vždyť právě my kritizujeme korupci a kriminalitu lidí z těchto stran, poukazujeme na rostoucí počet policejních zásahů u lidí, blízkých ODS a ČSSD a pozorujeme podivné pohyby evropských dotací kolem šéfa financí a majitele ANO.  Těžko bychom mohli očekávat chválu od těchto lidí. Vždyť ohrožujeme jejich sladká koryta a teplá křesílka, statisícové platy a nesčetné možnosti jak přijít k dalším ne příliš legálním penězům. Ještě neutichl konec vlády ODS po zásahu policie a už jsme v očekávání s čím přijde policie u dnes již bývalého hejtmana Haška.

Co říci závěrem. Byl jsem na kandidátce SPR-RSČ  a v koalici s Patrioty ČR a HOZK. Dokázali jsme se domluvit a rozdělit své úkoly i pozice na kandidátkách a i po volbách spolu komunikujeme i přes dílčí ne však zásadní neshody.

Byl jsem kandidátem, který se nedočkal hlasů voličů já ani moji koaliční partneři. Ovšem pokud si čtu výsledky voleb, znám příčinu neúspěchu. Hlasy se roztříštily mezi velké množství stran a straniček, které mnohdy nemají ani celorepublikovou působnost a možná nemají ani členskou základnu. Přesto hrdě trvaly na tom se voleb účastnit samostatně a překřikovaly ty ostatní stejnými hesly. Co si měl počít volič? Jak měl reagovat jinak, než rezignací? A tak závěrem chci nabídnout všem slušným a poctivým lidem, kteří ztratili čas v kampani a nedočkali se výsledku, pojďte s námi. Sečtěme naše 0,5 procentní výsledky a vytvořme silnou stranu, která bude rovnocennou opozicí těm stranám, které volili jejich skalní voliči, protože k volbách šli tradičně pouze voliči ODS, KSČM, ČSSD a ANO. Ti ostatní – a těch je většina – ti zůstali doma, protože přes širokou nabídku desítek straniček – nebylo koho volit.

Ne, já po volbách neviním voliče, že nás nezvolili. Já viním pýchu a nejednotnost nás jednotlivců – lidí, kteří chceme pracovat v politice, máme stejné názory i programy, ale táhneme si svoji káru každý jiným směrem. Volič není viník. Volič je oběť!

Ať jsi kdo jsi, pokud máš vůli něco měnit, pojď mezi nás! Nabízíme již fungující politickou stranu, která byla založena a dle zákona zaregistrována v počátku letošního roku. Stranu, která má ale tradici i z devadesátých let. Stranu, která hlásala pravdu v devadesátých letech a dnes došlo k naplnění těchto slov. Nejsme spasitelé, ale máme na to pokračovat dále a nakonec vyhrát a napravit vše, co napáchaly polistopadové figurky.

Máme místní organizace po celé ČR, máme členskou základnu a máme osobnost ve vedení.

Dáváme šanci se rozvíjet jako člen, nebo předsdea místní organizace ve svém regionu. O nás se vždy mluvilo a psalo, i když negativně, tím možná přijatelněji pro voliče – občana s běžnými životními denními útrapami.

I dnes nás vítají ve všech městech, ne davy, ale desítky lidí. Říkají “vraťte se”. A my máme rozhodně v úmyslu se vrátit, protože chceme splnit každý to, co jsme si předsevzali.

Tříštěním hlasů voličů nedosáhneme ničeho. Pojďme vytvořit jednotnou stranu, která bude stát proti dohandlovaným a sprofanovaným partajím, které doslova pijí krev a vysávají občany, proti té menšině, která ovládá naši vlast a vyprazdňuje naše peněženky, žene nás v 70 letech do práce a štve na nás soukromé exekutory, aniž bychom kdy co dlužili!

Neprosíme, nežadoníme, slušně zveme slušné lidi – přidejte se a přesvědčte se o tom, kdo jsme a kam jdeme a staňte se článkem v řetězu, který utáhne pomyslnou smyčku kolem nenasytných krků současných vedoucích straníků, které zvolili jejich dlouhodobí voliči.

Protože ti ostatní – většina občanů a voličů, kteří trpí 25 let pod partajníky z ODS a ČSSD a nově ANO, ta většina zůstala z pochopitelných důvodů doma a nevolila.

Přátelé, v letošních volbách rezignovalo a nevolilo spousta občanů, protože nebylo možné se ve stranách orientovat a lidé již nechtějí zase naletět jako v případě VV, ANO, Úsvitu a dalších.

Česká republika má dnes 7 461 766 oprávněných voličů a k volbám odmítlo přijít 4 929 455 voličů. Skoro polovina populace České republiky znechuceně odmítla jít k volbám a já se jim nedivím.

Pojďme jim dát důkaz, že se dokážeme uskromnit a sjednotit a nabídnout reálná řešení toho špatného, co by uměl vyjmenovat každý. Pojďme ty věci řešit a ukázat, že na to máme potřebný potenciál, členskou základnu, odborníky, program, fungující vedení a fungující celorepublikový organismus v podobě místních organizací.

Ukončím své zamyšlení nad volbami starou známou, ale velmi pravdivou větou – v jednotě je síla!