Původním záměrem bylo poválečné uspořádání Evropy.  Později v roce 1958 bylo vytvořeno Evropské hospodářské společenství (EHS), které ve svých začátcích rozvíjelo hospodářskou spolupráci šesti zemí:  Belgie, Francie, Německa, Itálie, Lucemburska a Nizozemska.  Z počáteční čistě hospodářsky orientované spolupráce se zrodilo společenství, které nyní řeší i další řadu oblastí, jako je boj proti změně klimatu, ochrana životního prostředí, veřejné zdraví,  vnější vztahy a bezpečnost či migrace.  Změna názvu z Evropského hospodářského společenství (EHS) na Evropskou unii (EU), se odehrála v roce 1993.

EU má rozlohu  4 324 782 km2 a cca  510 000 000 obyvatel s hustotou 118 obyvatel na km2.

Proto je překvapující,  že současné vedení neustále kalkuluje s přírůstkem imigrace ze zemí,  které jsou kulturně odlišné,  ale mnohé i bezpečnostně rizikové s ohledem zejména na terorismus a vražedné útoky s náboženským pozadím. I když se to samozřejmě nedá paušalizovat,  je třeba tento fakt a zkušenosti s ním brát v přiměřené míře v úvahu.  

Ani ekonomická situace poněkud nesedí v této hře, státy nejsou zdaleka tak bohaté, aby kryly náklady migrace.

Rada v rozpočtu na příští rok předpokládá 164,1 miliardy eur v prostředcích na závazky a 148,2 miliardy eur v prostředcích na platby.  

Přitom ale k hlavním cílům Evropské unie patří:

·         prosazování míru, hodnot, na nichž je založena, a blahobytu občanů

·         zajišťování svobody, bezpečnosti a spravedlnosti bez omezení vnitřními hranicemi

·         udržitelný rozvoj, který se opírá o vyvážený hospodářský růst a cenovou stabilitu, vysoce  konkurenceschopná tržní ekonomika s plnou zaměstnaností a sociálním pokrokem a ochrana životního prostředí

·         boj proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci

·         podpora vědecko-technického pokroku

·         zvyšování ekonomické, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy

·         respektování kulturního bohatství a jazykové rozmanitosti členských států

·         vytvoření hospodářské a měnové unie, jejíž měnou je euro.

EU je v současnosti spojována zejména s imigrací muslimů, k čemuž EU vydala řadu nařízení, např.  

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 516/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se zřizuje Azylový, migrační a integrační fond, mění rozhodnutí Rady 2008/381/ES

„Cíl Unie, který spočívá ve vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva, by mělo být mimo jiné dosaženo prostřednictvím společných rámcových opatření azylové a přistěhovalecké politiky založené na solidaritě mezi členskými státy a spravedlivé vůči třetím zemím a jejich státním příslušníkům. Evropská rada dne 2. prosince 2009 uznala, že je v zájmu podpory vývoje politiky v oblasti azylu a migrace zapotřebí v rámci Unie zvýšit pružnost a soudržnost finančních zdrojů, a to jak z hlediska rozsahu, tak z hlediska použitelnosti.“

Fond by měl podporovat členské státy v jejich úsilí poskytnout uprchlíkům a vysídleným osobám, které jsou Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) označeny za způsobilé ke znovuusídlení, mezinárodní ochranu a trvalé řešení na vlastním území, jako je například posouzení potřeb souvisejících se znovuusídlením a přesun příslušných osob na vlastní území s tím, že jim zaručí bezpečné právní postavení a podpoří jejich účinnou integraci.

Je jen škoda, že se tolik péče a financí, nevěnuje dostupnosti bydlení domácí populace států EU a zejména dodržování dohod o volném pohybu pracovních sil mezi státy EU, který je jen na papíře a přednost mají migranti (nikoliv uprchlíci) ze zemí mimo EU.

EU sice v jednom ze svých dokumentů slibuje navracení osob z třetích států, ale zatím si o tom můžeme pouze přečíst z materiálů EU:

„Je vhodné i nadále podporovat a podněcovat členské státy v jejich úsilí o zlepšování řízení v oblasti navracení státních příslušníků třetích zemí ve všech jeho aspektech, a to s ohledem na trvalé, spravedlivé a účinné provádění společných norem pro navracení osob, stanovených zejména ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES (1). Fond by měl podporovat jak rozvoj strategií pro navracení osob na vnitrostátní úrovni v rámci koncepce integrovaného řízení navracení, tak i opatření podporující jejich účinné provádění ve třetích zemích.

Vedle podporování návratu osob, jak je stanoveno v tomto nařízení, by měl fond podporovat rovněž jiná opatření pro boj proti nedovolenému přistěhovalectví nebo obcházení stávajících právních předpisů v oblasti migrace, čímž by zajišťoval integritu imigračních systémů členských států.“

Kam se bude dál vyvíjet osud evropských národů nyní záleží na rozhodnutí voličů, kteří budou ve všech státech, včetně České republiky volit své europoslance do Evropského parlamentu.  

Letos v květnu rozhodnou volby do Evropského parlamentu o složení nové Evropské komise a bude také nový unijní prezident. Pokud 29. března dojde k Brexitu, pak v novém Evropském parlamentu bude zasedat 705 členů oproti současným 751. ČR si ponechá stávajících 21 křesel. Naše země tedy nebude jednou z těch 14 zemí, které si 27 britských křesel rozdělí. 46 ze 73 britských křesel se prý „zmrazí“ pro případ rozšíření unie.  

Co je ovšem důležité pro občana? Vědět koho volí, jaké cíle v Evropském parlamentu sleduje,  jaká je pravděpodobnost,  že se bude snažit je prosadit.  Změna je vysoce aktuální a rozhodně tato doba není vhodná pro strkání hlavy do písku a vyhýbání se volbám do Evropského parlamentu.  Může to totiž být pro české občany osudné.