Životní minimum je minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb.

Životní a existenční minimum je upraveno zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, v platném znění.

Platné částky životního a existenčního minima jsou stanoveny nařízením vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima a existenčního minima. Nařízení vlády je tedy staré 8 let a platí dodnes, bez ohledu na navýšení životních nákladů za posledních 8 roků. 

Česká minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb činí ve třetím čtvrtletí roku 2019 zde ve střední Evropě ve státě EU celkem 110 Kč (€ 4,25) na den, celkem tedy po dobu osmi let nezměněná měsíční částka 3410 Kč (€ 131,78).  Žít měsíc z částy € 131,78 v centrální Evropě je opravdu další česká rarita.

Částku neměnily vlády z důvodu korupce politiků exekutorskou lobby, aby soukromí exekutoři mohli strhovat více peněz v cca 2 000 000 vedených exekucích v České republice.

Nařízení vlády č. 91/2019 Sb.kterým se mění nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách) nic nezměnilo.

Na webu Exekutorské komory si lze spočítat, že dnes z čisté mzdy 15 000 Kč strhují soukromí exekutoři v České republice povinným částku 5714 Kč a pracujícímu občanovi po srážce zůstane 9286 Kč. Nájem pokoje, tedy části bytu v Praze, stojí od 8000 Kč na měsíc a v Brně 5000 Kč.

Kilo cibule stojí 30 korun, sáček 2 kg brambor stojí 45 Kč, celý chleba 1200 g stojí 27 Kč, litr polotučného mléka 22 Kč. Na den má občan 110 korun na jídlo a oblečení a hygienické potřeby. Nejlevnější obyčejné mýdlo stojí 13 Kč a 20 pracích dávek nejlevnějšího pracího prášku stojí 80 Kč. Na den máte 110 Kč. Rohlík stojí 1,90 Kč. Dvě nožky debrecínského párku vyjdou na 17 Kč. Tričko koupíte za 50 korun, kalhoty za 500 korun. Zimní boty a bunda – zapomeňte na to. Léky, které nemají levnější verzi, dokáží udělat čáru přes rozpočet a v jiných zemích se léky proplácejí, ne v ČR.  

Nepíšu zde o dopravě v MHD a telefonování. V nouzi se chodí desítky kilometrů pěšky, nebo načerno a domlouvá se práce telepaticky.

Pikantní na celé věci je, že veškerá nařízení o nezabavitelných částkách jsou v ČR k ničemu. Po srážce přijde nezabavitelná částka na bankovní účet povinného, a tam je zabavena opět soukromým exekutorem, protože toto zákon v ČR neřeší. Exekuce se v ČR dle zákona smí provádět všemi způsoby naráz. Tedy jaká je motivace k práci v ČR, když jste v exekuci? Když nemáte za měsíc práce ani korunu?

Občanský soudní řád říká dle

§ 304

(3) Povinný ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, právo vybrat peněžní prostředky z účtu, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství; to neplatí v případě platby, jejímž účelem je splnění vymáhané povinnosti, na účet oprávněného nebo soudního exekutora vedený u peněžního ústavu.

§ 304b

(1) Zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 se nevztahují na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu.

(2) Peněžní prostředky podle odstavce 1 peněžní ústav vyplatí povinnému na jeho žádost nejvýše jednou. O tom musí být povinný při nařízení výkonu rozhodnutí poučen.

Tedy pokud vám sráží exekutor ze mzdy, dostanete z banky jen jednou jedinkrát dvojnásobek životního minima, pokud si o něj u banky umíte požádat. Další příchozí platby mezd se již nikdy nevyplatí až do zaplacení celé exekuce, včetně úroků a nákladů exekuce, které v ČR činí 80 % celé částky exekuce.

Občan v exekuci tedy pracuje, ale nemá žádné peníze, protože to umožňují výše uvedené zákony.

Tento fakt neřeší žádné vládní nařízení ani jiný zákon, která vláda slibovala a kterým chtěla vyřešit velký problém staticíců lidí v exekucích v ČR.

Možná by stačilo podívat se, jak to funguje jinde v Evropě. V Česku znamená exekuce smrt, nebo práci načerno, která má ale své úskalí – platí se méně, někdy vůbec a člověk musí akceptovat vše, tedy i 16 a 12hodinové směny, a mlčet, protože sehnat práci načerno není snadné. Během toho je třeba si uvědomit, že při práci načerno sice člověk má na jídlo a nájem pokoje (určitě ne celého bytu), ale nikdo za něj neplatí důchodové pojištění, a věřit na omletou větu, že se důchodu stejně nedožijete, je dost neodpovědné. Ta doba přijde, a co potom? Nasytí vás úšklebek dobře placené pracovnice úřadu práce, že nemáte na nic nárok?

Šedá ekonomika se dá zastavit, ale v případě současného neřešení výše uvedených problémů s nezabavitelným životním minimem a exekucemi všemi způsoby naráz by to znamenalo náhle zvýšený počet úmrtí hladem a ztrátu bydlení pro statisíce lidí v České republice, a to během jednoho dne, tedy po nabytí účinnosti nějakého opatření proti práci načerno a v době po očekávané výplatě, nebo v den nuceného propuštění černého pracovníka. Statisíce hladových Čechů bez domova v jeden den by způsobily něco, co si jen málokdo dovede představit.

Stoupne agresivita postižených statisíců lidí, začne rabování, stoupne kriminalita, lidé si budou chtít zachránit každý svůj život. Hladoví začnou atakovat úřady práce a exekutorské úřady a obsadí budovu vlády a parlamentu. Dál nechám na vaší fantazii, jak by příběh pokračoval.

Vyberte si, politici. Podporovat 155 soukromých exekutorů a jejich skvělý, 18 let trvající lichvářský byznys a současně skončit občanskými nepokoji a možná občanskou válkou, nebo zákony přizpůsobit těm, co fungují jinde ve světě.

Co myslíte, co je menší riziko? Živit skupinku exekutorů, nebo úspěšně vymáhat dluhy, ale zachovat ekonomicky aktivní dlužníky, aby po splacení mohli dál normálně žít, vytvářet spotřebu a platit daně? 

(převzato z Profilu)