Jako červená nit každým hlasováním parlamentu prolíná chování výše zmíněného nezařazeného poslance. V menším počtu je to nepřítomnost na hlasování, což je projevem neúcty k parlamentu a jeho povinnostem vyplývajícím z mandátu poslance, ale především projevem svrchované neúcty přímo pohrdání voliči.  Ovšem v převládající míře takřka devadesátiprocentní je to hlasování zásadně proti programu SPD a proti předvolebním slibům. Jestliže absentérství je příkladem pohrdání voliči, jak potom nazvat hlasování, které přímo popírá program a sliby, na jejichž základě mu dali voliči svůj hlas?

Těch příkladů je tolik za uplynulé čtyři roky, že by zbytečně zatěžovali sdělení. Stačí totiž vzít jenom poslední příklad. Při projednávání stavebního zákona byl podán návrh, aby občané mohli rozhodovat v referendu o umístění nové náboženské stavby v katastru obce. Toto referendum by bylo závazné a s ohledem na největší problém dneška, tedy islám a jeho agresivitu, by umožnilo občanům dané obce zabránit stavbě mešity. Tím, že hlasoval proti návrhu, podpořil tak muslimy, kteří mohou bez jakýchkoliv zábran a omezení stavět mešity nebo minarety a občané do toho nebudou moci vůbec mluvit. Jak se to srovnává s jeho proklamacemi na facebooku a na billboardech, kde se stylizuje do role zapřísáhlého bojovníka proti islámu a přivandrovalcům? A nejen podpořil muslimy, ale zároveň ohavně pošlapal práva občanů České republiky k jejichž obhajobě se také hlásí.

Takovéto chování je odsouzeníhodné. Neméně zajímavá je však reakce jeho příznivců, kteří podle nich nemohou být ani vlastenci, ani odpůrci přivandrovalců, bůh suď co to vlastně je za skupinu obyvatel.

Mezi nejčastější omluvy se zařadilo tvrzení, že prý nevěděl, o čem se hlasuje. Poslanci i se všemi příplatky, které si nedávno razantně zvýšili, opět se souhlasem TO, berou většinou více než sto tisíc korun měsíčně. Voliči přirozeně očekávají, že s takovým příjmem se poslanec své práci plně věnuje a že chodí na zasedání parlamentu připraven, tedy, že velmi dobře ví o čem se hlasuje a že má buď svůj vlastní názor, anebo si odborné stanovisko nechal vypracovat od svých poradců, na jejichž plat dostává taktéž značné prostředky každý měsíc.

Druhým argumentem obhájců neobhajitelného je tvrzení, že by ústavní soud stejně takový paragraf zrušil. Pokud bychom takto přistupovali ke každé práci nebo činnosti nemuseli bychom ji ani začínat. Třeba sportovec by nemusel ani začít trénovat, když může být poražen. Proč tedy bojovat za referendum anebo proti islámu, když to nakonec je stejně k ničemu. Když je vše dopředu ztraceno a ví, že jeho hlasování je stejně k ničemu, tak proč svoji stranu, která hlásá něco jiného, než dělá, nerozpustí?

Vyskytlo se mnoho dalších argumentů, z nichž stojí za zmínku, že si prý myslel, že takové omezení je stejně k ničemu, že by bylo lepší islám rovnou zakázat. Jako poslanec přeci mohl podat pozměňovací návrh i když každý soudný člověk musí připustit, že vypsání referenda je rozhodně čistší řešení než zákaz náboženství jako takového, což by pravděpodobně na ústavním soudu skutečně narazilo na odpor.

Takto ovšem údajně oblíbený poslanec s údajnými vyhlídkami na opětovné zvolení „v potu tváře pracuje ve prospěch svých voličů“ již celé volební období, které se nyní chýlí k závěru.

Co k tomu dodat? Někdo může být skutečně okouzlen orientální kuchyní, někdo věří v příchod spasitele z Východu nebo dokonce z kosmu. Všichni ostatní by se však měli zamyslet nad latinským fructu non foliis arborem aestima. A poučit se z moudrosti těch, na jejichž myšlenkách a činech je založena naše civilizace bílé rasy, křesťanské víry a řecko-římské kultury.