Pomineme-li skutečný důvod sametové taškařice v roce 1989, čímž je přeměna politické moci komunistů v moc kapitálovou a k tomu i politickou, ale v jiném kabátě, pak většina běžných lidí, kteří nic netušili o dobře naplánované transformaci komunistů v kapitalisty a podnikatele, demonstrovala za větší svobodu a za práva občanů, za svobodné vyjadřování beze strachu z vězení za své výroky a za svobodné podnikání.

Jaký je stav po 29 letech po falešné revoluci? Máme svobodu? Můžeme podnikat? Nemáme strach z vězení? Máme se lépe a vyděláme více?

Na všechny otázky bohužel musím odpovědět, že jsme stále chudí příbuzní Západu, protože máme mzdy na úrovni 25%  mezd na Západě a ceny vyšší jako na Západě. Nemůžeme podnikat, protože nás obírají státně-soukromí lichváři, kterým se v Česku říká „exekutoři“ a ti berou vše. I to, co si poslanci odhlasovali v zákonech jako nezabavitelné. Svoboda projevu je tématem tohoto článku a v ČR již neexistuje a strach z vězení za výroky začíná mít stále větší počet Čechů, než v roce 1989.

Když jsme pořádali setkání s občany, jehož účelem bylo mj. upozornit na nevhodnost odporné hry údajně divadla Husa na provázku, dalo by se čekat, že vše půjde jako v demokratické společnosti. BIS ale měla své teleobjektivy na střeše tržnice, Česká televize, jakožto veřejnoprávní médium, neměla za úkol prostě natočit reportáž o situaci, ale zmonitorovat tvář po tváři všechny účastníky a zaměstnanci ČT číhali na konflikty,  které se však neděly, čili spíše práce jakoby bývalé StB, než veřejnoprávní televize.

Svoboda nám jaksi mizí, může si nás natáčet pro své účely kdo chce, není to trestné. Ale my nesmíme napsat na sociálních sítích nic, co by nevyhovovalo jejím majitelům a komusi vzadu, kdo to řídí. Kdo řídí naše názory, naše životy.