Volby do dolní komory parlamentu proběhly v říjnu 2017 a o 8 měsíců později stále nemáme vládu s důvěrou dolní komory.

Celý problém tkví patrně v nějakém závazku Babiše vůči končícímu europoslanci Pochemu, který trvá na postu ministra, což ale nehodlá akceptovat prezident republiky. A oba trvají na svém a to včetně Pocheho. Vláda dál zůstává v demisi a nad stabilitou současné Poslanecké sněmovny visí možnost krize a nových voleb. Ovšem zatím jen teoreticky.

Strany, které nechtějí akceptovat jak výsledky voleb, tak skutečnost, že Babiš je trestně stíhaný, s ním do nové vlády nepůjdou, a ty, které se tam vecpaly, si kladou nesplnitelné podmínky napříč vůli voličů.

Do nejvyšších míst chtějí usedat lichváři, půjčkaři a insolvenční podnikatelé a lidé ze stran, které se již do historie podepsali v negativním významu a voliči je ve volbách jasně odmítli.

Vedení státu tedy stojí na tom, aby nějaký Poche dostal doslova pověstné korýtko a moc a mohl plnit patrně úkoly mu svěřené nějakými kruhy v EU, se kterými byl ve styku ve svém volebním období europoslance.

Patová situace gangsterů v politice. Nikdo neustoupí a všímejte si, jak je jedno, co bude s občany.

Občan je to poslední, co politika v současné době napadne. Naopak se šrtá právě těm nejslabším, ale nedoplatí na to ti, kterých by se škrtání dávek týkat mělo. Doplatí na to ti, kteří pomoc opravdu potřebují. Celoživotní flákači budou dál brát svoje tisíce, na které pracující člověk může zapomenout.

Za hranicemi zuří válka, invaze migrantů z Afriky, jejichž příchod v takovém množství, vyčerpá ono bájné bohatství našeho Západu během pár let a vzhledem k rozlišné „kultuře“ padne společnost kamsi hlubin.

Bezpečnost se neřeší, policie honí studenty, kteří jezdí na černo a mlátí řidiče, kteří špatně zaparkovali. Tajné služby sledují nikoliv skutečné teroristy, ale oponenty současného vedení státu. Utahují se smyčky doma i v zahraničí a svoboda mizí spolu s prosperitou a Západ, po kterém jsme všichni toužili, končí v troskách.

Klopýtající Česko se marně snaží o dosažení prosperity, ale těžko někdo utrží peníze, pokud neexistují zákazníci, kteří peníze mají. Lidé žijí od výplaty k výplatě a nemají šanci si ušetřit finanční rezervu, která by zajistila jejich budoucnost ve stáří, nebo start do života jejich dětí. Nemají na tolik potřebnou spotřebu domácností, která balancuje na nejnižších hodnotách.

Občan a stát však nikoho nezajímá. Podstaný je totiž kšeft jen několika gaunerů, kteří mají kontakty na několik gaunerů ve vládě a parlamentu a ti jim umožní ždímat lidi, vydělávat na úkor kvality života toho, kdo to platí, tedy spotřebitele – občana. Ten pracuje, živnostničí a platí, ovšem nemá nic.

Koloběh českého nekapitalismu se tlačí vpřed léta po sametové komedii v roce 1989. Do médií prosvítají až v tuto dobu zprávy o dávno zesnulém prezidentu Havlovi a jeho alkoholismu a závislosti na lécích. Špína minulosti vyvěrá, aby zakryla současnou špínu.

Občané, kteří to brali odpovědně ještě v loňských volbách, jsou již rozhodnuti nevolit nikdy, protože vidí, že volili tak a dopadlo to jinak. Lidé nechtěli ČSSD a ta bude ve vládě. Bude tam možná nakonec i kůň molocha EU – Poche a bude spokojen on i ti v EU.

Když už zmiňuji EU, tento moloch tíží českou populaci stejně, jako ji tížil kdysi před lety Sovětský svaz a Komunistická strana Československa.

Nahoře se kriminálníci tahají o miliardy a dole se otcové a maminky rodin vysilujícím způsobem snaží udržet svoji rodinu alespoň na únosné úrovni.

Jedinci zase bojují o samotné bytí, nikdo nemá v ČR šanci ze mzdy uživit byt a množství závazků, které na nich leží a tak lidé bydlí už ve spolubydlení a jsou rádi, že nemusí pochodovat 24 hodin po ulici s igelitkou, obsahující veškerý jejich „majetek“.

To je lesk a bída politických kurtizán, zaprodaných penězům a mocnějším, které je tak snadné sesadit a umlčet. Místo toho se politici snaží umlčet většinu, což se v konečném důsledku vždy nevyplatilo a znamenalo to vždy konec oné vlády, ať to byl v histroii světa kdokoliv.

Jít proti těm, co mají moc a peníze je pošetilost, ale jít proti většině populace je totéž. Máme tu století patových situací a nikdo nechce ustoupit, či jednat.

Zprávy už dnes nikdo neposlouchá, ani tyhle články moc lidí nečte, ti nahoře jsou spokojeni – platy jim jdou a funkce trvají. Vládne se i bez mandátu, bez důvěry. A řešení je stále stejné – výměna všech na vedoucích místech ve státě.

Karel Fleischer
místopředseda SPR-RSČ Miroslava Sládka
předseda MO Brno SPR-RSČ Miroslava Sládka

Převzato v profilu.