Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, v tuto pozdní noční hodinu. Raději bych spal, přiznám se, nicméně chtěl bych zařadit na program jednání Poslanecké sněmovny České republiky jeden bod. A ten jeden bod by se jmenoval Podrobná informace o průjezdu vojenského konvoje U. S. ARMY přes Českou republiku.

Já se o tu situaci kolem vojenských událostí NATO a zejména když se to týká nás, velmi zajímám. To se vlastně datuje od té doby, kdy jsme vstoupili do NATO. My jsme vstoupili do NATO někdy v roce 1999. A za chvíli, za pár dní nato jsme byli součástí bombardování Jugoslávie. Já jsem se chtěl zeptat vlády, kdo o průjezdu této vojenské techniky rozhodl a na jakém základě. Vlastně je to strašně důležité v jedné věci, abychom se nestali součástí nějakého velkého problému, protože v té době, o které jsem mluvil, v době, kdy byla bombardovaná Jugoslávie, byla bombardovaná v rozporu s mezinárodním právem a v rozporu s Washingtonskou úmluvou, to znamená bez mandátu OSN. A my jsme se stali součástí agrese. Dodneška se to neřeší. Zabilo se tam asi dva a půl tisíce lidí, sedm set tisíc lidí přišlo o práci.

A já se domnívám, že je potřeba být velmi opatrní v těchto rozhodovacích věcech, abychom se do podobné situace, aby nám naši potomci někdy nevytýkali, že jsme se účastnili něčeho špatného, tak jestli ten konvoj vlastně, který tady bude projíždět, kdo o tom rozhodl a jak, na základě čeho o tom rozhodl, a zdali vlastně ten konvoj, musím si tady otevřít telefon, protože jsem si tu smlouvu - Washingtonská smlouva, na jejímž základě pak NATO působí, ve svém článku 1. říká, že smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky, tak aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost. A zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou. Nebo použitím síly jakýmikoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

Tady se právě chci zeptat na to, jestli vláda zvážila, když povolovala průjezd vojáků, zdali to nemůže být ta hrozba té síly, protože obvyklé je, že když se vojáci přepravují na takto dlouhé trasy, tak se přepravují na těch levnějších a bezpečnějších a lepších prostředcích, čímž je železnice. Když jedou po té silnici, tak to vypadá spíše jako demonstrace síly. Nevím, je-li to demonstrace síly při průjezdu té naší země, tedy České republiky. Je to demonstrace síly vůči Rusku, nebo je to demonstrace síly vůči Ukrajině, nebo ba dokonce jestli je to demonstrace síly vůči některým z nás. Já si myslím, že to není nutné, abychom si v zásadě demonstrovali sílu. My přece víme, do čeho jsme vstoupili.

A nemusíme si vlastně ani, jako mně psali někteří lidé, než jsem tady vystoupil, abych se zeptal, jestli to nejsou ti vojáci, co je vyhnali z Afghánistánu. Já si nemyslím, že jsou to ti kluci, co je vyhnali z Afghánistánu. Tam je vyhnal ten Talibán v těch pantoflích a s těmi Kalašnikovy tam běhali, a oni vyhnali NATO. To je tristní. Oni teď vlastně táhnou na toho Rusa, tak musejí být připraveni, protože víme, že tu Rusové jsou tak rafinovaní, že se vlastně na tu válku furt připravují. Mají tu armádu.