Na Litoměřicku byla znásilněna nezletilá dívka a znásilnil ji migrant z Afriky. Ještě nedávno bych předpokládal, že něco podobného vyvolá na politické scéně bouři. Čekal bych, že si politici budou sypat popel na hlavu, že budou navrhovat opatření zajišťující, že se nic podobného už nestane, čekal bych, že budou vysvětlovat, proč ještě před dvěma měsíci prohlašovali, že k ničemu takovému u nás nemůže dojít. Dnes, po 14 dnech, se ale nic z toho neděje a vše nasvědčuje tomu, že ani dít nebude. Vypadá to, že jsme si velmi rychle zvykli, že znásilňování našich dívek (skoro ještě dětí) africkými migranty je vlastně běžné. S tichem, které v souvislosti s tímto případem panuje, kontrastovalo všeobecné pozdvižení a pohoršení politické a mediální scény nad několika ostrými slovy, kterými počastovali na sociálních sítích někteří lidé jednu veřejnoprávní novinářku za to, že se chovala jako aktivistická káča. O rozdílu mezi znásilněním místním šmejdem a šmejdem přespolním, a také o vině politiků, jsem psal jinde, takže toto téma nechám stranou. Nyní mě zajímá, jak je možné, že znásilnění mladé dívky odbude většina politiků mávnutím ruky, zatímco pár silnějších slov na sociálních sítích u nich vyvolá potřebu slovní kanonády, ve které nešetří výrazy, jako „odporné“, „nechutné“, „skandální“, „neodpustitelné“. Je to snad proto, že moji kolegové najednou začali znásilnění považovat za méně odsouzeníhodný čin než pár nadávek na Facebooku? Nejspíš tomu tak není. Pak je ovšem jediné možné vysvětlení, že hlavní roli nehrají (zlo)činy samotné, ale osoby a obsazení.

Protože u pachatelů neexistují žádné jiné rozdíly, než v rase a statutu, tak je zřejmé, že rozhodující roli mohou hrát pouze tyto veličiny. Jedinou polehčující okolností pro pachatele znásilnění je tedy skutečnost, že jde o migrujícího černocha, zatímco pro pachatele internetového „útoku“ je fakt, že jde o místního bělocha naopak okolností přitěžující.

A jak jsou na tom oběti? V obou případech šlo o bílou ženu (i když jedna z nich je skoro ještě dítě), takže zde by mělo být vnímání stejné. Mělo, ale není! Zatímco znásilněná a zbitá dívka je z venkova a dál o ní nic nevíme, tak dáma, která utrpěla újmu internetovou nadávkou je pražská veřejnoprávní novinářka. A to je velký rozdíl. Pražské novinářské, kulturní a politické „elity“ se totiž dnes už cítí natolik nadřazené nad občany, že se dokážou identifikovat výhradně s příslušníkem svojí vlastní sociální skupiny. Říkají si: „Byla napadena novinářka, byla napadena jedna z nás, jedna z lepších lidí. Byl napaden příslušník kasty nedotknutelných, (nad)člověk na nějž se nikdo nesmí ani křivě podívat. Takové napadení je náš problém, zatímco ta znásilněná venkovská holka náš problém není. Ta holka a její blízcí jsou někdo, kým pohrdáme a koho se vlastně i trochu bojíme, tak co je nám do nich.“ Ano, přesně takhle to vidí většina našich politiků i novinářů. Že přeháním? Že to není pravda? Zkusme si tedy představit, co by se dělo, kdyby to bylo opačně. Představme si, že ti, co novinářce nadávali, ji zbili, znásilnili a okradli, a ten, co zbil, znásilnil a okradl tu mladou dívku (skoro ještě dítě), by jí jenom nadával na internetu…

Současná situace ve společnosti je velice vyhrocená, ale něco takového rozhodně není novinkou dneška. Naopak: stav, kdy se rozežraná vládnoucí „elita“ v palácích nestará o problémy „obyčejných lidí“, protože těmito lidmi pohrdá, dobře známe z minulosti a stejně dobře také víme, jak to obyčejně končilo. Například Marie Antoinetta by mohla vyprávět... V této souvislosti bych rád zmínil ještě jednu věc. Včera jsem si pustil záznam debaty kandidátů na předsedu Evropské komise. Okázalé pohrdání Evropany a nezájem o jejich osud prýštil z každé věty a gesta zúčastněných v této debatě. Nejvíce v tom vynikal jeden člověk...jmenuje se Frans Timmermans.