Děkuji, pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, budu se snažit být velmi stručný, a spíš bych vám rád dal několik věcí k úvaze. První, co je, každý, kdo se připojí, může se podívat na Thomson Reuters News. Včera v Antarktidě dosáhla měřená teplota 17,5 stupně při 90 % zamrzlé sladké vody, pokud to tam rozmrzne, budou nám stoupat hladiny asi o 60 metrů. Je to tam poměrně dost podrobně argumentováno a je docela zajímavé si představit, co by se pak dělo, nebo co se bude tít. To je na okraj. Je to opravdu výrazný teplotní rekord.

Pokud jde o, nemůžu tady samozřejmě vaším prostřednictvím ctihodné profesory zkoušet ze statistiky, jestli umějí nebo neumějí vysvětlenou varianci a používat vysvětlenou varianci, ale ty modely jsou o tom, že jsou různé faktory, které způsobují varianci pohybu teploty, a ten model v posledních letech úplně systematicky ukazuje signifikantní statisticky významný příspěvek z lidské činnosti. Jestli to dělá 2 %, 3 %, nebo 1 %, se můžeme bavit. Ale je tam statisticky významný příspěvek lidské činnosti.

Já tu profesuru nemám, statistiky jsem měl pár semestrů, dělal jsem to jenom trochu let, a ty modely vlastně ani neumím číst. Poprosím Bedřicha Moldana, aby vám to poslal, a můžete se na to podívat. Je to docela zajímavá matematická záležitost, je to první zkouška je statistiky.

Pokud jde o další věc, která je důležitá, od statistiky přejdeme na práva. Čl. 7 naší Ústavy říká: Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.

Já nevím, jestli ta pitná voda je, nebo není přírodní bohatství, jestli ta Ústava platí, nebo neplatí, jestli se to učí v Plzni na právech, nebo neučí. Ale vezměte to v úvahu, že to máme v Ústavě. To znamená, my se bavíme o ústavním parametru v této věci.

No a pak poslední; jako někdo, kdo jednou nohou žije v Africe, si mohu říkat Afričan. Takže jestli dovolíte, my Afričané se trochu divíme vám Evropanům, jak berete ty klimatické změny a to oteplování na lehkou váhu. Protože tam jsou opravdu miliony a miliony lidí, kterým to vysychá pod rukama, chcípá dobytek, schnou pole, a kteří se prostě hnou na sever, nejspíš do Evropy.Tak i kdyby to byla jenom pravděpodobnost, i kdybychom měli jenom malou šanci takovouto smlouvou a následnými aktivitami, o nichž se tady vaším prostřednictvím zmiňoval kolega Kučera - chceme to riskovat? Letadlem letíte přes Saharu pět hodin, muži i ženy to přejdou. Oni nepotřebují letadla k tomu, aby se sem dostali. Tak chceme to riskovat? Kdo by nevěřil, tak doporučuji a zvu vás do Namibie, tam je spousta laboratoří Max Planck a NASA, která měří dopady klimatických změn na lokální věci, na půdu, na ovzduší, na pohyb aerosolových mraků, na všechno tohle, co míří jak na jih do té Antarktidy, tak na sever, tam, kde vysychají ta pole. Podívejte se na demografickou situaci těch zemí, kterých se to týká. Teď v jedné části Afriky prší, tak jak nikdy, a v druhé El Niňo změnilo a posunulo sezóny a neprší tam vůbec a jsou tam desítky milionů lidí o hladu, v humanitární krizi už teď. Budeme to brát v úvahu, nebo nebudeme to brát v úvahu? Samozřejmě ti lidé, ty miliony, je to demagogie, je to ideologie, alarmisté. My jsme si loni a předloni jenom trochu ochutnali krizovou migraci. Tohleto by bylo - bude daleko masivnější.

A poslední ještě; já si osobně myslím, že samozřejmě ať už v rozvojových prostředcích investovaných do těch zemí, do jejich lokálního hospodaření s vodou, s půdou, do záchrany a podobně - samozřejmě to není stoprocentně úspěšné, samozřejmě se toho spousta ztratí, rozkrade apod. Ale máme se o to snažit, nebo nemáme se o to snažit? Dokážeme si zahustit populaci v Evropě? Bude nás málo, no, tak dobrý, tak těch čtyřicet, padesát milionů lidí přijmeme, ne?

A poslední, co bych rád řekl. Samozřejmě se možná pravděpodobně pletu, ale co když se nepletu. Neměli bychom být opatrnější? Když tady budeme pouštět takovéhle řeči? Ta klimatická smlouva je vyjednaná Evropou. Pro mě argument o tom, že Spojené státy od ní možná uvažují odstoupit je silným argumentem pro to ji podpořit, a ne ji opustit. Ne proto, jestli si máme nebo nemáme nechat říkat od Američanů, co máme dělat nebo ne. Ale Evropa je ústředím, které má zájem na tom, aby zejména Afrika zase měla vodu, pole a udržela a uživila svoje obyvatele a abychom v tom pomohli. Ve srovnání s těmi zeměmi, kde se můžete pohybovat, i v té bezpečné jižní části, v subsaharské části, jsme nesmírně bohatí. Jestli si chceme zabezpečit to bohatství, tak musíme investovat a dělat to, co říká evropská bezpečnostní strategie. Teprve tehdy, kdy oni budou stabilní a budou se mít relativně na své poměry dobře, budeme my bezpeční.

A poslední věc; tak jak jsem byl na pár přednáškách po různých jihoafrických univerzitách, ne že bych přednášel, poslouchal jsem to tam, abych se seznámil, řadě vystoupení mých předřečníků by se afričtí studenti dneska smáli. (Ojedinělý potlesk z pravé části sálu.)