Děkuji. Vážený pane předsedající, pane ministře, paní poslankyně, páni poslanci, já vítám tuto předkládanou zákonnou úpravu, ať už se týká současnosti, nebo budoucnosti. Myslím si, že je skutečně potřeba, protože testování je jedna z věcí, která v téhle zoufalé situaci může velmi pomoct. Já jsem dneska přišla pozdě, protože jsem čekala na výsledek testu u dcery, která se ve svém zaměstnání potkala s infikovanou zaměstnankyní. Kdyby neměla negativní test, tak jsem musela být dalších čtrnáct dní v karanténě asi také. Takže skutečně vidím testování jako velmi, velmi účinný nástroj, dokud nemáme vakcínu, dokud nemáme pořádné léky. Takže děkuji panu ministrovi za to, že to předkládá.

Ale mám dvě krátké poznámky, jednak k distribuci a jednak k povinnému testování určitých skupin.

Za prvé k distribuci. Včera jsem se ve Zlínském kraji snažila zjistit, jak je to s distribucí testů pro sociální služby. A protože jsem dost zvědavý člověk, tak jsem se snažila doptat, kde to vázne, protože mi bylo sděleno, že ne ve všech zařízeních tyto testy jsou. A bylo mi sděleno vedoucí odboru kraje, že firma AVENIER, která má za úkol distribuovat tyto testy, je prostě zaváží postupně od západu a my jsme na východě, na východní hranici České republiky, takže ta východní část prostě ty testy ještě neměla. Ministerstvo stanovilo přesná data, přesné termíny, limity, do kterých měly být testy provedeny. Takže se ptám, jak bylo ošetřeno to, aby se testy do zařízení dostaly a zda je případně ve smlouvě, a musela to být zřejmě smlouva s firmou AVENIER, uplatněna nějaká sankce za zpoždění.

Dále jsem avizovala, že se chci vyjádřit k té skupině testovaných. Já už jsem se na zdravotním výboru v minulém týdnu ptala na to, jak je to podloženo a zda je nutné a zda musí podléhat povinnému testování všichni klienti pobytových zařízení sociálních služeb, zvláště u zařízení se zvláštním režimem, kde jsou lidé s Alzheimerem, s demencí, ležící lidé, kteří se v podstatě nemohou nikde pohybovat a chodí k nim jenom zaměstnanci, jenom personál zařízení, tak si myslím, že je malá pravděpodobnost, že by někde onemocněli, že by někde přišli ke Covidu, pokud tam samozřejmě není návštěva a návštěvy jsou v této chvíli zakázané, pokud vím.

Takže to je jedna otázka. Druhá otázka je u autistických dětí, ale tam vím, že se pan ministr vyjadřoval, že tam ta výjimka je, protože skutečně u těchto dětí to dělá velký problém. A když jsem u dětí, tak musím říct, že opravdu vítám a jsem původní profesí pedagog, že ministerstvo přikročilo k umožnění nástupu dětí prvních a druhých tříd a těch nejmenších dětí a dětí ze speciálních škol, umožnilo jim prezenční výuku, tedy nástup do škol. Tyto dětí, konkrétně ti druháci, ne, že jim vypadne měsíc, dva, ale on už jim vlastně vypadává druhý rok a to je skutečně při začátku té školní docházce, při tom, kdy se to dítě učí učit se, kdy prostě si vytváří vztah ke vzdělání, je to velký problém včetně toho, že se tam velmi a velmi rozevírají nůžky mezi dětmi ze sociálně méně podnětného prostředí, jak je terminus technicus v pedagogice, a těmi dětmi, kde ta rodina je schopna dětem dát velkou podporu.

Takže já to opravdu vítám, ale zase Česká lékařská komora upozorňuje na studie, které hovoří o tom, že u dětí se sice COVID-19 neprojevuje až tak fatálně jako u seniorů nebo u dospělých, ale že mohou být silnými přenašeči. Takže ta moje otázka nesměřuje k tomu, abychom děti zase nechali doma, to bych byla velmi nerada a nebylo by to moudré, ale moje otázka je, zda ministerstvo zvažuje, že by testování proběhlo i u těchto dětí, které tady již nastoupily nebo nastoupí tu prezenční výuku. Myslím si, že by to bylo dobré a mohlo to zase spoustě problémů zabránit. Chápu, že je to zase organizačně trošku složitější a problém je také v zajištění personálu, protože ještě máme jednu informaci, opět z praxe, že ne všichni praktičtí lékaři jsou ochotni se do toho testování zapojit, ale to jsme řešili také už na zdravotním výboru.

A teď k té kapacitě lidské se ještě ptám, zda zvláště u těch, klientů, kde je to s otazníkem, jestli skutečně musí být to testování úplně plošné, a také ale velký otazník je, zda musí být v periodicitě pěti dnů. To z terénu ze zařízení tak, jak jsem s lidmi mluvila, tak říkají, že nebude, nebude zvládnutelné a pedagogové říkají, že nikdy nevydávám příkaz, o jehož stoprocentní splnitelnosti nejsem přesvědčena, protože tím si podrývám svou autoritu. A já si myslím, že v téhle chvíli tu autoritu musí mít vláda, musí mít ministerstvo, musí mít pan ministr, takže prosím, aby ta nařízení skutečně byla zvažována, protože jenom když občané ta nařízení vezmou, jenom když budou splnitelná, budou naplňována, tak jsme schopni to zvládnout jako celek a tu společnosti vrátit do normálního života. A ještě jednou děkuji panu ministrovi.