Hezké dobré odpoledne, dámy a pánové, kolegyně, kolegové.

Setkáváme se před jedním z velmi závažných rozhodnutí, které tato Sněmovna v tomto volebním období učiní, a to je důvěra vládě České republiky. Přesto, že si uvědomuji, že Česká republika od voleb zažívá nejdelší období nestability, jaké zatím zažila v polistopadové historii, tak se pokusím zdůvodnit, proč Starostové a nezávislí i já osobně nemůžeme tuto vládu podpořit.

Jak u Starostů bývá zvykem, ty důvody jsou věcné. Jsou dvojí, jsou personální a programové. Z našeho pohledu je to ve skutečnosti vláda Miloše Zemana. My ale nemáme poloprezidentský systém, ale bohužel pan premiér nemá chuť se více prosadit vůči Miloši Zemanovi, a proto část té vlády vznikla pletichařením, vznikla různými zákulisními dohodami s Hradem, a to je jeden z důvodů, proč. Protože jsme parlamentní demokracie, tuto vládu nemůžeme podpořit. Nastává posun parlamentní demokracie na nějakou parodii na poloprezidentský systém, a to je něco, s čím jako poslanec, který sliboval, že bude hlasovat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nemůžu souhlasit.

Nechci opakovat to, co moji kolegové. Ale pokusím se to shrnout v kostce. Premiér bohužel přizval k podílu na vládě komunisty, a to bohužel v roce stého výročí vzniku Československé republiky. Chtějí se tady rušit sankce vůči Rusku, se kterým se chce více obchodovat a také se na ně víc orientovat přesto, že Rusko bezprecedentním způsobem porušuje mezinárodní právo, např. anexí Krymu. Mám také obavy o tuto vládu. Na ministru zahraničí se bohužel už dnes neshodnou ani koaliční partneři a ještě před hlasováním o důvěře vládě máme nového ministra spravedlnosti a hrozilo, že ministrem spravedlnosti bude sám trestně stíhaný pan premiér. A to, proč se tak nestalo, pan premiér označil, že je to kvůli "blbým kecům opozice", tady cituji. Omlouvám se vůči ctihodné Sněmovně.

Já si myslím, že požadavek na to, aby ministr spravedlnosti nebyl trestně stíhanou osobou, není nic nenormálního a rozhodně to nelze nazvat, pardon, cituji: "blbými kecy opozice". Co mi vadí programově. Vláda ve svém programovém prohlášení slibuje věci, které podle mého názoru nemůže a nedokáže splnit. A obávám se dokonce, že to jednotliví ministři ví. Slibují se tady stovky kilometrů dálnic, ale bohužel dnes ještě nejsou ani vykoupené pozemky na tyto dálnice. Slibují se tady vyšší důchody a vyšší platy na všechny strany. Nicméně my dnes nevíme, jestli nezačíná doba ekonomické krize nebo minimálně ekonomické recese, kdy tady to bude horší a horší.

I pan prezident ve svém projevu řekl zcela jasně, že neví kde, a v programovém prohlášení vlády jsem to ani já nenalezl, kde na to tato vláda vezme. Zkuste si představit domněle, že v příštích měsících se celý svět vyděsí díky clům a obchodní válce, že nastane ekonomická krize a česká ekonomika poklesne o čtyři nebo pět procent, což bude v důsledku znamenat nějakých minimálně 200 mld. na straně daňových příjmů pro stát. V programovém prohlášení vlády se ani nenaznačuje, co v takovém případě vláda bude dělat. Vláda je také už teď v rozporu se sliby a skutky. Pan premiér na svých billboardech šimrá pod bradou učitele a slibuje jim do čtyř let a stejně tak jako programové prohlášení vlády platy 45 tis. korun měsíčně. Realita je taková, že když tento rok vláda přidá učitelům, tak třeba do mého Zlínského kraje to znamenalo, že přijde padesát korun na učitele a jeden měsíc. To je trochu daleko od reality.

Budu se dále věnovat školství. Mrzí mě, že v programovém prohlášení vlády - a zaznělo to tady už od kolegy Bartoše, že školství je až na nějaké čtrnácté straně. Pro budoucí prosperitu ČR považuji reformu školství a školství vůbec za základ. Ale abych jen nekritizoval. Musím říct, že v oblasti školství a v programovém prohlášení vlády jsou věci, na které se my Starostové i vláda shodují. Je to jasné definování problému, které školství trápí. Jako jsou třeba podfinancované kraje, které jsem našel v programovém prohlášení vlády, jako je třeba obrovská byrokracie, která trápí učitele a ředitele škol. Je velmi dobře, že vláda vzpomenula na to v programovém prohlášení, že blíží se doba, kdy nastane katastrofální nedostatek učitelů. Asi polovina učitelů půjde v příštích deseti letech do důchodu. A i kdyby všichni, kdo dnes studují pedagogické fakulty nastoupili do školství, jako že z nich nastupuje zhruba 30 %, tak ani tak nebudeme schopni odbornou výuku některých předmětů zajistit.

Dále vláda v programovém prohlášení zmiňuje malé propojení školy a praxe. To také považuji za klíčový problém a se všemi těmito věcmi jsme my starostové ochotni vládě pomáhat. Jsme schopni v případě předložení konkrétních návrhů vládu podpořit, protože je to dobrý směr.

Naopak v programovém prohlášení vlády v oblasti školství chybí některé další věci a tímto bych chtěl jak pana premiéra, tak pana ministra školství, vyzvat, abychom na nich začali pracovat, aby na nich začala pracovat vláda a tady společně i s opozicí jsme nalezli shodu minimálně na dlouhodobé koncepci.

České školství potřebuje dlouhodobou koncepci a od revoluce průměrný ministr školství vydržel ve funkci 21 měsíců. To odporuje jakékoliv dlouhodobé koncepci. Já věřím, že s touto vládou to snad bude lepší. Jak vzpomněl i kolega předseda Pirátů, to zásadní, co v českém školství chybí, je koncepce, že je potřeba, aby se studenti, absolventi škol, byli schopni učit novým věcem.

Protože nikdo dnes není schopen říct, co konkrétně budou vykonávat některá povolání za deset, za dvacet let v souvislosti s průmyslem 4.0 a v souvislosti s rozvojem digitálních technologií. Děkuji panu premiérovi, že si sedl tak dobře, abychom na sebe viděli. Je to lepší, než když mi dýchá na záda. (Premiér Babiš si sedl do poslanecké lavice v první řadě.)

Programové prohlášení vlády se také málo věnuje vysokému školství, u kteréhož také chybí dlouhodobá koncepce a kterou věřím, že tato vláda započne. Že konečně stanovíme dlouhodobější koncepci, protože dnes jsou vysoké školy do značné míry financovány z evropských fondů, nebo z projektů, které časem mohou skončit a tím pádem se vysoké školství dostane do obrovských problémů.

Problémem jsou také ve vysokém školství dlouhodobé granty. Znám obory, kdy některé vysokoškolské obory a někteří vysokoškolští profesoři nejsou schopni být financování víceletým financováním, nejsou schopni dosáhnout na granty, které jim zajistí v jejich výzkumu stabilitu na několik příštích let.

Jako příklad bych uvedl prestižní českou egyptologii. Česká egyptologie, která je prestižním českým vědním oborem uznávaným nejenom mezinárodně, ale dokonce světově, každý rok bojuje o několik málo desítek milionů korun. A díky tu příspěvku Ministerstva financí, tu pana premiéra, či Ministerstva školství, se každý rok zatím daří to financovat. Nicméně nemá to doposud žádný dlouhodobý systém.

Na závěr chci říct, že naštěstí naše demokracie i přesto, že tato vláda bude podporovaná komunisty, nezáleží pouze na Poslanecké sněmovně. Záleží také na Senátu, ale hlavně na těch tisících zastupitelích, radních, místostarostech a starostech, kteří každodenně dobře spravují tuto zemi.

A za nás Starosty a nezávislé chci říct, že my budeme konstruktivní opozicí této vládě a budeme na těch nižších i dalších úrovních připraveni vládu podporovat tam, kde půjde dobrým směrem a kritizovat jako dobrá opozice tam, kde půjde špatným směrem.

Děkuji za pozornost.