Před čtvrtstoletím ztratily Spojené státy a postkoloniální velmoci západní Evropy hlavního soupeře. Zánikem Sovětského svazu přišel Washington se svým paktem NATO o vděčný hromosvod nenávistných kampaní, kterými se dařilo odvádět pozornost od skutečných příčin problémů západních společností i celého globálně se propojujícího světa.

Jak je dnes zřejmé, násilnická a pro Evropu i celý svět nesmírně nebezpečná politika finančních kruhů, generality a vlád Spojených států se po rozpuštění Varšavské smlouvy a rozpadu SSSR nemění. Severoameričané a evropské postkoloniální a postnacistické velmoci NATO využili nové situace k expanzi, válkám i převratům s cílem podřizovat si Evropu a svět.

Ani oslabené Rusko, ani nikdo jiný nekladl fakticky po dvě desetiletí účinný odpor pronikání NATO do střední a východní Evropy a na Balkán. Rusko ani Evropská unie nezabraňovaly tomu, když Německo a pak NATO jako celek napomáhaly na Balkáně násilnému rozkladu někdejší Jugoslávie, dozbrojily albánskou narkomafii a zaútočily na Srbsko a okupovaly srbské Kosovo.

V Radě bezpečnosti OSN slabé Rusko, ale i ekonomicky sílící Čína po dvě desetiletí spíš jen překvapeně přihlížely, jak Washington a ochotní z NATO přiživují a vyvolávají převraty, vytvářejí nová ohniska napětí a války.

Ne, za statisíce přímých lidských obětí válek a převratů made in USA, za miliony »vedlejších« lidských obětí umírajících bez pomoci v rozvrácených zemích nenesou odpovědnost nějací barbarští diktátoři. Strašlivý rozvrat Iráku a Libye nelze připsat autokratickým figurám Husajna nebo Kaddáfího. Desítky milionů trpících obětí a desítky milionů uprchlíků, z nichž zatím jen malá část dorazila i do Evropy, mají na svědomí vlády Spojených států, Velké Británie, Francie a Německa. České vlády, ať už šlo o kabinety vyloženě pravicové, nebo o středopravé v čele s militarizujícími sociálními demokraty, sehrály při tom ovšem hanebnou roli lokajů druhého řádu. Těch, co jsou připraveni políbit botu pána a souhlasně hýkat, když pán do někoho kope.

Které že to jsou ty jedině správné euroatlantické hodnoty? Jejich nejlepším zastáncem je nepochybně Spojenými státy v život probuzený a vyzbrojený, Tureckem podporovaný údajně »islámský« stát. Jeho bojovníci si přece z tiskových prohlášení Bílého domu i z výroků politiků NATO, a zejména z bojové činnosti US Army vzali za příklad, že lidské životy včetně životů žen, dětí starců, lékařů, novinářů k euroatlantickým hodnotám nepatří. Jsou to pouhé »vedlejší škody« v cestě za ropou, za ekonomickou, politickou a vojenskou mocí »křesťanských« či »islámských« impérií.

K euroatlantickým hodnotám naopak patří teroristické přepady suverénních států, únosy, utajené zadržování a mimosoudní zabíjení domnělých i skutečných nepřátel. Také okupace Guantánama a Kosova, vypálená Fallúdža, vojenské základny Spojených států na cizích územích. K euroatlantickým hodnotám nepatří a nikdy nepatřila ani skutečná účinná pomoc trpícím. Vždyť na »naše« války, převraty, okupace a zbraně pro »naše« diktátory a »naše« teroristy vydávají země NATO mnohonásobně více prostředků než na mír a účinnou pomoc desítkám milionů svých nevinných obětí.

Respekt k názoru a postojům druhého nebo přátelství a vzájemná důvěra mezi přáteli také nepatří mezi euroatlantické hodnoty. Spojené státy a další špiclují každého a všechny v OSN, v NATO navzájem, v Evropské unii.

Které že to vlastně jsou, ty skutečné hodnoty, v jejichž jménu dnes ekonomické a mocenské elity USA a zemí NATO expandují, ožebračují ekonomicky slabé, bombardují, okupují, uvalují sankce a embarga na své konkurenty a na každého, kdo poníženě nešlape v jejich brázdě?