Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 757. 

Interpeloval jsem ministra kultury Daniela Hermana v souvislosti s rozhodnutím Ministerstva kultury vyškrtnout ze seznamu nemovitých kulturních památek červený domek Petra Bezruče v Kostelci na Hané.

Z ministrovy odpovědi, kterou máte k dispozici, se můžete přesvědčit, že ministr odpověděl vcelku seriózně. Musím ocenit zejména to, že projevil jistou vstřícnost, když mě informoval, že ministerstvo jedná dokonce o určité nápravě. Podle ministrova sdělení má být domek Petra Bezruče, který je cenným příkladem dobové místní architektury, zachráněn tím způsobem, že ministerstvo jej zařadí znovu mezi kulturní památky, tentokráte ovšem bez Petra Bezruče, který má být podle sdělení ministra Hermana připomenut jen pamětní deskou.

I když vnímám příznivě ministrovu osobní vstřícnost, přece jen dosavadní postup jeho úředníků a jeho konstatování, že ministerstvo nenese žádnou odpovědnost ani za návrh ani za skandální nekvalifikovanou a účelovou argumentaci navrhovatelů, mne spolu s jistým deficitem některých konkrétních informací, o které jsem žádal, vedly k tomu, že jsem požádal o zařazení této interpelace k ústnímu projednání.

Dámy a pánové, pokud rozhodnutí úředníků Ministerstva kultury vyhovět návrhu hejtmana Olomouckého kraje právem vyvolalo znepokojení kulturní veřejnosti a značné pochybnosti i mezi odborníky, ministr ve své odpovědi na mou interpelaci argumentuje tím, že Ministerstvo samo nic takového neprosazovalo, jen vyšlo plně vstříc zaslepenosti regionálních politiků. Troufám si s plnou odpovědností tvrdit, že když jde o kulturní památku, přece jen by měly existovat určité standardy jednání. Odpovědní úředníci Ministerstva kultury by měli být aktivní a neměli by se nechat zatlačit do role pasivního schvalovatele toho, co nějaký místní politik nemístně navrhne. Ano, argumentace, kterou je návrh podložen, je velmi pochybná a čouhá z ní jako sláma z bot především snaha ušetřit na něčem, co se dlouho zanedbávalo a nechávalo bez ohledu na statut nemovité kulturní památky chátrat. Nehodlám s odstupem času zjišťovat, jaký díl odpovědnosti na celé věci nese hejtman Jiří Rozbořil a nakolik za skandální selhání hejtmana odpovídají ti, kdo měli plnit roli odborných expertů. Je ale nezbytné zmínit, že hejtman Rozbořil zřejmě nevěnoval rozhodování o této záležitosti náležitou pozornost a velmi, velmi ji podcenil. Sám jako neodborník, co se týče posuzování nemovitých kulturních památek a osobností spojených se zápasem za českou svébytnost a s hodnotami české literární kultury, nebyl osobou kvalifikovanou, která by mohla bez odborného zázemí posoudit tak citlivou a odbornou záležitost, jako je hodnota Červeného domku a význam osobnosti Petra Bezruče pro Kostelec, Moravu a Slezsko, pro českou státnost. V období, kdy se olomoucký hejtman za zády krajských zastupitelů rozhodoval a angažoval pro návrh na zrušení kulturní památky, měl velmi vážné politické a osobní problémy. Byl pod tlakem v souvislosti s šetřením jisté korupční kauzy a byl i pod tlakem své strany a jejího předsedy, který jej veřejně vyzval a požadoval jeho odvolání či odstoupení z funkce hejtmana. Ale vlastně až dnes můžeme posuzovat ministerskými úředníky schválený návrh na vyřazení domku Petra Bezruče ze seznamu kulturních památek se znalostí širších souvislostí. Podle informací ČTK se hejtman Rozbořil při svém rozhodování opřel o ostudné ideologické plky, jinak to totiž nazvat nelze, o plky, které jako zdůvodnění poskytli údajní odborníci z olomoucké pobočky Národního památkového ústavu.