Snaha více než chvályhodná – ale výsledek je špatný. Poslední dva roky se vedly debaty nad návrhy a verzemi především dvou nejproblematičtějších článků: 11 a 13. A finální verze, která byla představena před pár dny a nyní půjde k finálnímu hlasování do Evropského parlamentu, je ještě horší, než se čekalo. Hrozí, že změní Internet, jak ho známe. K horšímu.

Filtruji, filtruješ, filtrujeme

Článek 13 je předmětem největší kritiky. Týká se takzvaných filtrů obsahu či nahrávacích filtrů. Pokud poskytuje web možnost uživatelům nahrávat libovolný obsah, je za něj a případné porušování autorských práv poskytovatel webu dle směrnice odpovědný. To je samozřejmě technologicky nemožné kontrolovat ručně, nutí to tedy poskytovatele instalovat drahé a chybující nahrávací filtry, které dle různých vstupů obsah automaticky vyhodnocují – a automaticky mažou. Bez vysvětlení, bez možnosti obrátit se na člověka. Finální podoba směrnice přináší navíc další problémy:

Směrnice uvádí, že komerční stránky a aplikace se musí chránit před porušením autorského práva „všemi možnými prostředky“ a preventivně kupovat licence na cokoliv, co by mohli uživatelé teoreticky nahrát: což znamená veškerý autorsky chráněný obsah na světě. To je nemožné.

Povinnost filtrovat se bude týkat všech služeb, jejichž „hlavní nebo jeden z hlavních důvodů existence je za účelem zisku poskytovat velkému množství uživatelů přístup k chráněnému obsahu nahraném uživateli“. Už tady je nejisté, které služby do definice spadnou. Uloz.to si představíme nejspíš všichni, to samé YouTube. Ale co například sociální sítě? Spíše ano. Filmové databáze? Na hraně.

Směrnice se na oko snaží podporovat i start-upy a nové nápady: služby mladší tří let, které mají méně než 5 milionů návštěvníků měsíčně a menší obrat než 10 milionů euro ročně, budou mít volnější režim. To je ale jen dočasná pomoc. Postupně budou muset všechny rostoucí služby zavést nahrávací filtry, protože nesou za nahraný obsah odpovědnost. Filtry jsou však nejen dosti chybové, ale také drahé. V tuto chvíli dokázal použitelnou (a přesto stále problematickou) variantu přinést jen největší a nejbohatší hráč: Google. Ostatní firmy tak buďto filtry vyvinou velmi draze a velmi nedokonale, nebo budou muset kupovat licence od své v podstatě konkurence, která tak posílí své postavení na trhu, omezí vznik nových poskytovatelů a ztíží fungování těch již existujících.