Snaha více než chvályhodná – ale výsledek je špatný. Poslední dva roky se vedly debaty nad návrhy a verzemi především dvou nejproblematičtějších článků: 11 a 13. A finální verze, která byla představena před pár dny a nyní půjde k finálnímu hlasování do Evropského parlamentu, je ještě horší, než se čekalo. Hrozí, že změní Internet, jak ho známe. K horšímu.

Filtruji, filtruješ, filtrujeme

Článek 13 je předmětem největší kritiky. Týká se takzvaných filtrů obsahu či nahrávacích filtrů. Pokud poskytuje web možnost uživatelům nahrávat libovolný obsah, je za něj a případné porušování autorských práv poskytovatel webu dle směrnice odpovědný. To je samozřejmě technologicky nemožné kontrolovat ručně, nutí to tedy poskytovatele instalovat drahé a chybující nahrávací filtry, které dle různých vstupů obsah automaticky vyhodnocují – a automaticky mažou. Bez vysvětlení, bez možnosti obrátit se na člověka. Finální podoba směrnice přináší navíc další problémy:

Směrnice uvádí, že komerční stránky a aplikace se musí chránit před porušením autorského práva „všemi možnými prostředky“ a preventivně kupovat licence na cokoliv, co by mohli uživatelé teoreticky nahrát: což znamená veškerý autorsky chráněný obsah na světě. To je nemožné.

Povinnost filtrovat se bude týkat všech služeb, jejichž „hlavní nebo jeden z hlavních důvodů existence je za účelem zisku poskytovat velkému množství uživatelů přístup k chráněnému obsahu nahraném uživateli“. Už tady je nejisté, které služby do definice spadnou. Uloz.to si představíme nejspíš všichni, to samé YouTube. Ale co například sociální sítě? Spíše ano. Filmové databáze? Na hraně.

Směrnice se na oko snaží podporovat i start-upy a nové nápady: služby mladší tří let, které mají méně než 5 milionů návštěvníků měsíčně a menší obrat než 10 milionů euro ročně, budou mít volnější režim. To je ale jen dočasná pomoc. Postupně budou muset všechny rostoucí služby zavést nahrávací filtry, protože nesou za nahraný obsah odpovědnost. Filtry jsou však nejen dosti chybové, ale také drahé. V tuto chvíli dokázal použitelnou (a přesto stále problematickou) variantu přinést jen největší a nejbohatší hráč: Google. Ostatní firmy tak buďto filtry vyvinou velmi draze a velmi nedokonale, nebo budou muset kupovat licence od své v podstatě konkurence, která tak posílí své postavení na trhu, omezí vznik nových poskytovatelů a ztíží fungování těch již existujících.

Pokud se soud rozhodne, že poskytovatel nemá dostatek licencí či nefiltruje pořádně, bude soudit poskytovatele, jako by se přímo oni sami dopustili trestné činnosti. To povede k tomu, že budou platformy nasazovat přísnější filtry a budou tzv. papežštější než papež, což jen zhorší dopad na naši svobodu slova.

Zaplať, novináři

Daň z odkazu, jak se říká hlavní myšlence článku 11, zavádí poplatek za citování textu. Zatímco dnes můžete citovat libovolné články a autorský obsah s odkazem na zdroj, nyní tak bude možné činit pouze po zakoupení licence, což bude opět nutit poskytovatele k přenášení nákladů na uživatele – nebo si nebudou moci licence dovolit ani z uživatelských poplatků a zaniknou.

Jak to bude vypadat v praxi? Uvidíte náhledy jen těch článků, jejichž vydavateli zaplatí poskytovatel služby. Jenže proč by například Google měl chtít platit novinářům za to, že jim dělá reklamu? Naopak své odkazy zdarma rádi poskytnou konspirátoři a snadno zaplaví sociální sítě i vyhledávače.

Tento systém selhal již v Německu a není důvod si myslet, že na evropské úrovni uspěje. Aktuální podoba nutí k pořízení licence i pro velmi krátké extrakty či jednotlivá slova a stejně jako u článku 13 ani služby provozované jednotlivci či menší společnosti nemají výjimku. S nepřesnou definicí se navíc pojí právní nejistota, co lze ještě v pořádku odkázat a co už ne.

Může za to Brusel?

Je zjevné, že korporace a technologičtí giganti prolobbovali verzi směrnice, která potlačuje jejich konkurenci. Je však zásadní se obrátit na ty, kteří to mohou změnit.

Poslední instancí zodpovědnou za podobu směrnice je Evropský parlament – občany přímo volení zástupci, z nichž většina usiluje v květnových eurovolbách o znovuzvolení. Kvůli tlaku na schválení směrnice před květnovou obměnou parlamentu se bude hlasovat na přelomu března a dubna. A směrnice může být zcela odmítnuta či pozměněna, například odstraněním problematických článků. Tím se proces protáhne do dalšího volebního období, kde můžete ve volbách ovlivnit, kdo vás bude reprezentovat – a jestli vážně reprezentuje vaše zájmy.

Populisté rádi ukazují na Brusel jako strůjce všeho špatného. Jsou to ale i oni sami, kdo Brusel tvoří, včetně euroskeptiků. Sami proti směrnici nic neudělali. Za tři měsíce ve volbách rozhodneme, jestli chceme, aby Brusel jednal v zájmu občanů EU.

Markéta Gregorová

Zdroj: piratskelisty.cz