Pořád poslouchám, jak nějací progresivisti nastolují pomalu až gender totalitu. Přitom nám ale dění ve světě opakovaně ukazuje, jak moc je tomu naopak. Zatímco té části politického spektra, která se snaží narovnat práva pro všechny (nebo jen zdůrazňovat nejisté postavení žen v této době), se nedaří ani ve zjevných nespravedlnostech, jako jsou stejná práva registrovaných a sezdaných párů, ultrakonzervativní část jede ve velkém. Zákazy potratů, knih, nerovná práva, kastrace lidí. To vše s netajeným napojením na ruské organizace.

Je to na hlavu. Když už si myslíme, že si ženy vydobily nějaké důstojné postavení a zacházení, pořád se musíme ohlížet za rameno na dav mužů, kteří jen čekají na svůj moment, aby nás zase vrátili o trošku zpět.

Cítím (ačkoliv je to absurdní), že také musím připomenout, že potrat není nějaká zábavná aktivita, když nemáte zrovna co dělat. Není to ani zákrok, který si uděláte jen tak ze srandy, protože vám nic nehrozí. Pokud se někdo dostane do situace, že se rozhodne tento zákrok podstoupit, NIKDY to není jednoduché rozhodnutí a ta žena zrovna neprožívá nejlepší dny svého života. Dost možná prožívá ty nejhorší.

Jde o naprosto základní zdravotní péči. Zákazy se navíc dotknou, jako u všech konzervativních nápadů, především těch nejchudších a lidí z vyloučených lokalit, kteří si nemůžou dovolit zaletět si do jiného státu potrat podstoupit - jako to můžou udělat ženy a dcery (nejen) republikánských senátorů a soudců.

Zpátky k mé původní otázce. Máte dvě skupiny lidí - jedna chce, aby ženy byly samostatné lidské bytosti, které se můžou rozhodovat o svém životě samy. Druhá skupina chce, aby ženy byly jakýmsi nástrojem reprodukce v zájmu společnosti, ve které navíc o jejich životě rozhodují muži.

No povězte - kdo vám přijde víc zvrácený?