Vážený pane premiére, členové vlády, vážené kolegyně a kolegové,

já určitě nebudu tak dlouhý jako moji předřečníci, i když samozřejmě to navozuje řadu otázek, to téma, které dnes probíráme. A nechci vůbec zpochybňovat ty otázky, které tady padají, i ty důvody, protože si myslím, že každý z nich, každá z nich má své rácio a rádi bychom na ně znali odpověď, a tu odpověď nám dají a mohou dát pouze renomovaní odborníci, kteří se z mého pohledu, laického pohledu zabývají vážně výzkumem epidemiologických onemocnění, a bez ohledu na to, jestli ten původ je zvířecí nebo uměle vytvořený nebo sem byl zanesen a za jakým účelem, či proč skupují některá zdravotnická zařízení, která se zabývají výrobou vakcín, různých sér a léků, zahraniční firmy, mimo jiné i firmy Billa Gatese. To jsou prostě otázky, které mohou samozřejmě vyvolávat ve společnosti znepokojení a napětí. A já se nemohu ubránit dojmu, že k tomu také přispívají velkým dílem i veřejné sdělovací prostředky, protože hovořil jsem tady o tom myslím i posledně, stačí si zapnout vysílání zpravodajství České televize a ty názory renomovaných odborníků, to posouzení té statistické křivky, které se z hodiny na hodinu mění, prostě zaznívají tam rozdílné názory, nechávají velkou část občanů v oprávněné nejistotě, co se vlastně děje a budou-li ta opatření účinná.

Já si svým způsobem myslím, že vláda by měla skládat účty Poslanecké sněmovně a neměla by dostávat nějaký bianko šek, to znamená, prodloužíme na nějakou dobu, doufám, ústy pana předsedajícího, že se nějak nedotknu svého kolegy pana Feriho, až do nějakého března, května, do nějaké neurčité doby, to v žádném případě asi ne, a ani to není možné podle platných právních zákonů. Mě spíš v téhle souvislosti děsí trošku jiná věc, nebo děsí - vede k zamyšlení, že my se tady vlastně posouváme od moci, která by měla být dělbou moci zákonodárné, výkonné a soudní, k tomu, že tady zvolna určují politiku a dění soudy svými rozhodnutími, byť tedy přiznávám, že teď tomu nahrává trošku vláda, někdy třeba svým nekvalifikovaným zdůvodněním svých rozhodnutí, nedostatečným zdůvodněním. A pak stačí jeden člověk, který prostě se vzepře, zažaluje toto rozhodnutí, prostě "nechci nosit roušky, nechci toto opatření", a soud rozhodne, a rozhodne čistě z formálního hlediska. Když si studujete ty judikáty, tak tam nejde na podstatu té věci, tam jde na formální kritérium, a na základě těch formálních kritérií ta rozhodnut jsou shazována. A to je k zamyšlení, jak se vlastně zabývá vláda odůvodněním těchto opatření, která po nás žádá, a jejich vyhlašováním.

My se budeme jako klub KSČM radit o té délce, jestli podpoříme nouzový stav na tu plnou dobu, o níž tedy hovoří vláda. Není žádné tajemství, že velká část z nás by ráda podpořila a vyšla vládě vstříc z jednoho prostého důvodu, protože pokud chceme udržet stabilitu té křivky a mít nějakou predikaci, že po týdnu klesne a zase se to udrží další týden a zase další týden, tak ta čtyřtýdenní doba je nějakým způsobem minimální k tomu, abychom měli jistotu, že před svátky můžeme říci - ano, takto to vypadá, takový vývoj je v České republice. Ale to, co my neovlivníme, a to už je úloha třeba Evropské unie, jaký vývoj a jaká opatření se přijímají v těch sousedních státech, v zemích Evropské unie, kde se přijímají kolikrát mnohem tvrdší opatření, mnohem restriktivnější opatření, a nejsou tam tolik sanováni ani ti drobní živnostníci nebo brán ohled na exponované zaměstnavatele ve zdravotnictví, školství a vůbec zaměstnance. A já se tady hluboce skláním před zdravotníky a zdravotnickým personálem i těmi, kteří pomáhají v domovech seniorů, ať už to jsou vojáci, policisté, dobrovolní pracovníci, hasiči, ať jsou to učitelé, protože oni všichni přicházejí v prvé řadě do kontaktu s lidmi, kteří jsou vystaveni riziku této nákazy, a také mezi zdravotnickým personálem je nemálo lidí, kteří vedou svůj boj s touto nákazou, protože jsou pozitivní a protože u nich prostě tato nemoc propukla a musí se z ní nějakým způsobem vyzdravit, svést s ní svůj boj, a svést ho co nejdříve úspěšně, aby mohli znovu pomáhat lidem. A zaslouží si určitě hlubokou úctu a poděkování.

Nemyslím si, na rozdíl od svých předřečníků, byť by to bylo kulantní, že všechno lze řešit pouze na základě zákona číslo 58/2000 Sb., v pozdějším znění, o ochraně veřejného zdraví, a změny některých souvisejících zákonů. Ano, řada věcí by šla na základě tohoto zákona řešit, ale to bychom nesměli potom mít to, o čem jsem tady hovořil, o soudní autokracii, že si každý, komu se to nebude líbit, bude dávat svá podání k soudům, bude vést svůj osobní boj se soudy, a ta opatření nebudou platit plošně, budou platit kraj od kraje, a my budeme neustále zápasit s různými ohnisky, s jejich přeléváním, a bude to tak, jak jednu dobu to bylo například v Rakousku, kde jednotlivé spolkové země Rakouska, dokonce jednotlivé okresy měly svá specifická opatření, a nebyli vůbec schopni tuto nákazu zvládnout, a teď se jim to vrací jako bumerang. A tady to zaznělo i ze slov pana ministra, jaká je tam výslednost toho trasování a jaká výslednost je u nás.