Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení poslanci,

děkuji vám za možnost reagovat aspoň na některé výtky na adresu této novely zákona.

Já jsem tady strávil jistou část svého života. Vždycky jsem tušil, že je to tajemné místo a dnes se mi to tedy znovu potvrdilo, protože jsem netušil, co všechno lze odvodit z této novely, za co všechno tato novela, potažmo její spoluautor ČNB, může. Ale k věci.

Prosím vás, tady je rozsáhlá kritika, že se vlastně připravujeme na něco, co není. Nemáme problém se špatnými úvěry - potvrzuji v tuto chvíli, že nemáme žádný zásadnější problém se špatnými úvěry. Bylo by to také divné v zemi, která ekonomicky prosperuje, abychom takový problém měli. Ale ta logika, proč chcete mít nějaký repertoár nějakých nástrojů, v podstatě nástrojů zvládání nějakých rizik, když se nic neděje, je asi logika, jako že na co máme zákon o krizovém řízení, když zrovna teď není ani povodeň, ani není nějaká katastrofa, požáry nebo něco takového. To je prostě logika, kterou, se omlouvám, nemohu přijmout, protože ta legislativa se pokud možno v normální slušně fungující zemi obecně vytváří pokud možno na dlouhou dobu a vytváří nějaké prostředí, které je schopno reagovat na různé situace, na ten normální vývoj, ale i na ten vývoj, který nebude normální, standardní a těžko budeme schvalovat zákon, až nedej bože jednou bude nějaká horší doba, přijde nějaká krize a my potom asi za několik dnů těžko schválíme zákon, který umožní regulátorovi nebo jiným orgánům na to včas reagovat.

Během dvou čtvrtletí jich měli 25 %. Během dvou čtvrtletí. Protože prostě ta situace se dramaticky může změnit. Čili na to připravujeme ten zákon. Ne na to, že zítra máme tady něco začít regulovat. A to je další moje obecná, ale doufám že podstatná poznámka. Prosím pěkně, když bude tento zákon přijat, což stále pevně doufám, tak domníváte se, že se něco změní na tom trhu hypoték, na stávajícím nastavení regulace ve smyslu našich doporučení? Nezmění se nic. My nechceme ty kompetence, jak o nich mluvíte, že se jich nemůžeme nabažit, my je nechceme proto, abychom teď šli regulovat nějak striktněji banky, nedej bože dokonce omezovat přístup mladým rodinám k bydlení. Nic takového ten zákon neobsahuje. Ten zákon říká, že mohou nastat jiné doby, mnohem horší než jsou dnes, může se proměnit ten finanční trh, v tomto případě trh úvěrový, a to tak, že tady nebudeme mít jenom banky, které mají sídlo v České republice, mají tady ty svoje akciové společnosti, na které my jako regulátor lokální, ten home regulátor, jsme schopni solidně, efektivně dosáhnout, protože jsme taky jejich dohled z hlediska obezřetnosti, ale může klidně nastat situace, která se promění v čase a kterou z jiných zemí známe, že tady budeme mít třeba významný podíl poboček. My pobočkám zahraničních bank, pokud tady je ING Bank N.V., pobočka pro Českou republiku, my jim nestanovujeme kapitál, my je neregulujeme z hlediska obezřetnosti. To je věc holandského dozoru, protože oni mají svoji kapitálovou mateřskou základnu v Holandsku. My na ně nemáme žádné jiné páky, než nějakou v podstatě ochranu spotřebitele, která je velmi samozřejmě soft v tomto případě, a nějakou minimální regulaci v oblasti likvidity. A to je úplně normálně možné, protože žijeme v Evropské unii, kde není povinnost mít tu banku v podobě akciové společnosti domicilované v té dané zemi, kde je ten regulátor, a my jsme samostatná jurisdikce, tak prostě my na ně nedosáhneme. Mohou se mnohem více prodávat hypotéky do budoucna přeshraničně. To mohou být platformy, které to budou prodávat na internetu - to se dneska děje v zemích, kde je to víc rozšířeno, ve Skandinávii. My na ně zase nedosáhneme. Čili my tady chceme mít nástroje regulatorní pro budoucno taky. Přece ty zákony se nepíšou... Já mám pocit, že se tady jako hádáme o to, co má dělat exekutiva, to jsme v tomto případě my, a v tom, jak má vypadat ten zákonný rámec. A já si myslím, že je dobré mít ten zákonný rámec takový, aby v tomto případě regulátorovi umožnil i v čase reagovat přibližně stejně efektivně, i když se ten trh bude proměňovat, což se dá předpokládat.

Takže k některým dotazům s dovolením, které tady zazněly od vystupujících. Ještě obecně k tomu. My po žádných kompetencích nebažíme, ba naopak. Čili jestli tady odhlasujete zákon, že nemáme být strážcem té tzv. finanční stability, kterou dnes máme vedle měnové stability jako základní úkol ve svém mandátu, tak já budu první, který bude šťastný, za prvé, a za druhé můžeme stáhnout tento návrh. Jistě vláda zřídí nějaký orgán, jsou země, kde jsou to orgány mimo centrální banku, které se starají o finanční stabilitu a provádějí tu tzv. makroobezřetnostní politiku - a je to vyřešeno. Ale jestliže na jedné straně po nás chcete stejnými zákony schválenými stejnýma rukama, že máme dbát o finanční stabilitu, a pak nám nechcete dát odpovídající dostatečně efektivní nástroje, to není náš názor, to je názor několikeré mise IMF, to je názor té Evropské rady pro systémová rizika, no tak to nemůžeme plnit tu roli, kterou máme z jiných zákonů svěřenou. Čili prosím, zkusme se držet toho, že víme, co dělá levá ruka a pravá ruka. Takže my nebažíme po žádných dalších kompetencích. My budeme šťastní, když budeme mít těch kompetencí méně.

Teď tady znělo samozřejmě, proč tři nástroje. To je prostě, jak říkám, to je sada nástrojů, které jsou k dispozici. To neznamená, že v každém okamžiku budeme používat všechny tři nástroje zároveň. Ten regulátor prostě potřebuje určitou pružnost, flexibilitu v tom, aby posoudil podle té aktuální situace, jestli je potřeba použít jeden, dva, tři nástroje a jakým způsobem je kalibrovat. To přece těžko může dělat zákon a Poslanecká sněmovna. To samozřejmě je pochopitelné - a nakonec to doporučují i ty mezinárodní organizace, že širší spektrum těch nástrojů je v konečném důsledku, pokud se správně kombinuje a kalibruje, prostě efektivní. A také řada zemí ten repertoár těch nástrojů má podobně široký.

Samozřejmě že banky mají své rizikové procesy, procedury stanovování rizika, o tom není pochyb. A my samozřejmě necháváme bankám tu rozhodující roli. To, co my tady požadujeme, aby bylo součástí zákona... Je možno stanovit nějaké maximální limity, stanovit nějaké stropy. My nebudeme nikdy posuzovat individuální ani skupinové záležitosti, to musí posoudit vždycky ta úvěrující banka a o tom nikdo nepochybuje. A je také na bankách, aby samozřejmě tyto věci dělaly. Plus navíc ten zákon - tak jako dneska i ta naše doporučení - dává bankám pětiprocentní výjimky, tzn. pět procent případů, objemu, se vlastně neřídí žádnými limity, čili oni mohou flexibilně ty specifické případy, které ta legislativa nikdy není schopná dokonale pokrýt, protože každý ten případ je unikátní svým způsobem, tak mohou prostě pět procent těch věcí zařadit do těch výjimek a mohou dát klidně 100 % hypotéku, když na to přijde, mohou klidně překročit ty limity, které mají dané, pokud jde o ty příjmové ukazatele. Každý ten ukazatel samozřejmě reaguje trochu na jinou věc. LTV reaguje na vývoj cen nemovitostí primárně, tzn. aby ten poměr mezi půjčkami a cenami nemovitostí byl v nějaké harmonii. Samozřejmě ty ukazatele, které se dívají na příjmy, reagují na potenciální schopnost příjemců hypoték lépe, či hůře splácet ty hypotéky.

Ještě jedna poznámka. Pokud jde o nástroje pro centrální banku v oblasti měnové politiky, tak já myslím, že tady na to není prostor v tuto chvíli. Bylo by dobré, aby ve druhém čtení a zejména v rozpočtovém výboru jsme si prošli všechny ty eventuality, které tady někteří vyslovovali. Prosím pěkně, rozhodně se nemůže stát měnová politika nástrojem, to skutečně ta fantazie zašla už příliš daleko, dokonce nějakého tady politikaření, že snad operacemi měnové politiky tady budeme zachraňovat nějaké zombie firmy a tím někomu budeme vyhovovat, a někomu nevyhovovat. Za prvé tady platí nějaká pravidla, české zákony, evropské zákony o antimonopolní a hospodářské státní pomoci atd., za druhé jsou tady samozřejmě taky pravidla měnového financování, velmi striktní, která samozřejmě zapovídají centrálním bankám dělat jakékoli výdaje, které by mohly byť se blížit něčemu v podobě veřejných výdajů dělat to za vlády, za správce veřejných financí. Takže myslím, že ty obavy jsou skutečně přehnané. A prosil bych, abychom si ty detaily případně vyjasnili na tom dalším projednávání.

Děkuji vám za pozornost.