Vážená paní předsedající, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři,

dovolte, abych vás provedl, coby zástupce skupiny navrhovatelů, senátním tiskem č. 31, novelou zákona o podpoře sportu. Já úvodem řeknu 3 takové kontextuální poznámky k průběhu, k okolnostech vzniku, ale ony jsou snad poměrně podstatné. A pak se budu věnovat stručně, nebo maximálně stručně hlavním věcným obsahovým bodům. Ty 3 kontextuální poznámky začnu opravdu vážně míněným poděkováním kolegům senátorům, protože v koaliční pracovní skupině byl zastoupen i Senát, byly zastoupeny vlastně 3 největší senátní kluby, a kolegům senátorům, kteří se podíleli na přípravě tohoto návrhu, byť je to poslanecký návrh, tak opravdu mnohokrát děkuji protože to byl rok společné, velmi konstruktivní práce. To je ta první poznámka o spolupráci s kolegy senátory již při vzniku návrhu.

Druhá poznámka je k účelu a smyslu té navrhované úpravy, protože ve veřejném prostoru samozřejmě běží, když bych to chtěl odlehčit ve smyslu „co Čech, to sportovec,“ tak běží debaty, jestli dobrým modelem pro Českou republiku je Ministerstvo sportu, Národní sportovní agentura, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, nějaká spojená ministerstva atd. My všichni, kdo stojíme za tím návrhem, opravdu je to průřezová skupina, tak pracujeme s politickou realitou, kdy vláda v únoru loňského roku rozhodla – a beru toto rozhodnutí jako realitu, kterou nějak nezpochybňuji bez ohledu na mé třeba individuální názory z oblasti sportu, tak beru jako realitu, že vláda rozhodla, že Národní sportovní agentura vydrží celé toto volební období. A v okamžiku, kdy vláda toto rozhodnutí učinila, tak bylo podle mně logickou snahou nerezignovat na snahu vylepšit to co za zhruba tři a kus roku fungování Národní sportovní agentury nefungovalo v Národní sportovní agentuře dobře. To je vlastně ten hlavní účel a smysl. Nikoliv revoluce, ale nějaké evoluční změny k lepšímu.

A třetí poznámka, zase věřím, že kolegové senátoři to pak třeba potvrdí i v rámci té rozpravy, že jsme se za tu společnou průřezovou skupinu předkladatelů návrhů snažili opravdu o poctivé projednání vlastně s takovými třemi podmnožinami aktérů. Za prvé s opozičními poslaneckými kluby. Tam proběhla řada osobních jednání. A výsledek hlasování v Poslanecké sněmovně byl takový, že určitě ne 100%, ale z velké části byl návrh v Poslanecké sněmovně v závěrečném hlasování podpořen i ze strany opozičních poslanců. Druhý...

Druhý ten okruh projednání byl se zástupci sportovního prostředí, municipalit. Jednali jsme jak se Sdružením místních samospráv, se Svazem měst a obcí, s Asociací krajů, se zhruba 30 největšími sportovními organizacemi v České republice. Proběhlo jakési neoficiální, ale strukturované a zaznamenané připomínkové řízení. Tak to byl druhý okruh projednání. A třetí okruh projednání bylo jednání vlastně se zástupci vlády, se zástupci Úřadu vlády, což se pak projevilo vlastně řekněme v zapracování naprosté většiny připomínek, které vláda ve svém stanovisku k zákonu dala. Tak to jsou ty tři okolnosti nebo tři kontextuální body, které jsem chtěl uvést úvodem. A teď ty klíčové, věcné body obsažené v návrhu.

Za prvé na obyčejném lidském principu „víc hlav víc ví“ návrhem navrhujeme nahradit dosavadní monokratický způsob řízení Národní sportovní agentury kolektivním orgánem. Kolektivním řídícím orgánem. Možná teď předběhnu některé otázky a vysvětlím, protože byly pochybnosti o tom proč. Za prvé ten lidský způsob opravdu „víc hlav víc ví,“ si myslím, že platí jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. Ale ten druhý důvod je, že při tom, podle mého názoru legislativně chybném zakotvení Národní sportovní agentury v uplynulém volebním období byla národní sportovní agentura zařazena mezi ústřední orgány státní správy vyjmenované v § 2 kompetenčního zákona. A kdo znáte faktický výkon, faktickou povahu, nikoliv formální zařazení do kompetenčního zákona do § 2, všech ostatních ústředních orgánů státní správy, tak od nich se Národní sportovní agentura velmi výrazně liší.

Dominantní činností – prosím vás, nechytejte mě za jednotky procent – z 90 % je činností Národní sportovní agentury v zásadě přidělování dotací do oblasti sportu. Promítnete-li si ostatních 16 ústředních orgánů státní správy, tak jejich dominantní činností jsou typicky správní a jiná obdobná řízení v oblasti jejich gesce. Takže tam ten monokratický způsob řízení má mnohem větší logiku než u orgánu dotačního, který podle mého názoru právně nesprávně, nesystematicky byl tehdy zařazen mezi ústřední orgány státní správy. To, co u kolektivnímu orgánu chci zmínit, tak jak je Rada Národní sportovní agentury navržena, tak je velmi výrazné zvednutí kompetenční požadavků na členy rady. Myslíme si, že by se ta laťka v České republice kompetencí lidí v ústředních orgánech státní správy rozhodně neměla snižovat. Měla by se zvyšovat.