To, co je dnes je běžnou součástí odpoledních programů pro děti a mládež, bylo zkrátka před několika desítkami let tabu – byla jiná doba a oni to mysleli dobře. A hvězdička – vzpomínáte na ni? Kdo si vzpomíná, co nastalo v obývacím pokoji, když měl přijít na obrazovku pořad, před kterým se objevila hvězdička, jakožto symbol nevhodnosti pořadu pro mládež? Ano, v tom filmu se zřejmě objeví odhalená těla! Umýt zuby a spát! 

Ve čtvrtek večer, toužebně očekávajíce bouřku, jsem (asi v důsledku pomatení smyslů z horka toho dne) sledovala vystoupení prezidenta České republiky v pořadu jedné nejmenované televizní stanice. Ještě teď z toho mám husí kůži a mrazení v zádech, nemohu od toho večera přestat myslet na to, co jsem tam viděla a slyšela. Nemohu přestat myslet na to, že člověk tam hovořící, evidentně pod vlivem nějaké návykové látky, je náš nejvyšší státní představitel! Tento člověk má být naší morální autoritou, člověkem budícím úctu – má být vzorem pro občany, vzorem pro mládež?!?

Co a jak bylo v tomto pořadu proneseno jistě víte, média se tomu věnují dostatečně, politici vydávají prohlášení, projevují nesouhlas, opovržení nad prezidentovým vystoupením. A ono vlastně už nejde ani o tuto jednu z posledních kapek...vždyť my (často již smíření a otrlí) si děláme legraci z toho, kolik nás asi stojí deratizace zakouřených pokojů, kde byl náš pan prezident při zahraničních cestách ubytován, stydíme se, když jediný je přivezen na setkání desítek státníků v Šanghaji na vozíku, s úlevou si oddychneme nad tím, s jak přijatelnou ostudou nakonec skončila návštěva našeho nejvyššího státníka u Její Výsosti.

Co dodat? Jak hluboko ještě musíme jako národ klesnout, kde je morální dno, od kterého se snad ještě lze odrazit? Je nejvyšší čas začít hledat vzor, ke kterému se nám bude dobře vzhlížet, na kterého se nám bude dobře dívat, ze kterého se nám nebude dělat nevolno, když promluví. Mně osobně nejde už nic jiného než vyjádřit hluboké opovržení.

Ano, prezidentské volby jsou za rohem, kandidáti postupně „vylézají“ na světlo a já si říkám, že vlastně každý z nich je asi lepší než prezident současný. Musíme se zvednout, musíme to změnit! Chci zpět pocit, že nemusím vždy s prezidentem souhlasit, ale vždy si ho mohu vážit!

Copak chceme, aby rodiče odháněli svá dítka od televizorů ne proto, že se tam děje něco „hambatého“, ale protože se tam objeví prezident, chystající se pronést něco zajisté výživného!? Chceme děti chránit před vlastním prezidentem, protože mluví sprostě, obhrouble, koho může, toho urazí, rozděluje společnost, posílá nás „někam“, nazývá nás idioty, chce střílet politiky (či novináře), žije zcela nezdravě, nerespektuje péči o své zdraví...

Chceme? Já už ne!