Nešlo přitom o rozhodnutí, které se zrodilo jen tak. Bylo důsledkem dlouhého řetězu tragických událostí a vybičované atmosféry mezi (nejen brněnskými) Němci a Čechy-rok 1938 a Mnichov,vyhnání Čechů z pohraničí (tedy i na jižní Moravě), role SdP při rozbití republiky a brněnských Němců při obsazení Brna, návštěva Hitlera a zejména hrůzy následující doby Protektorátu včetně poprav v Kounicových kolejích, celkově válečných událostí a poválečné atmosféry.

Můžeme vést polemiky o kolektivní vině, lidských právech, jejich autorům ovšem doporučuji navštívit Kounicovy koleje, Svatobořice-Mistřín, Mauthausen, Osvětim - místa věznění,mučení a poprav nevinných mužů,žen i dětí z bývalého Československa,včetně Brna a jižní Moravy, doporučuji projít se po Brně a dívat se na chodnících na tzv.kameny zmizelých připomínající hrůzu nacistického holocaustu brněnských Židů.

Ne, nezlikvidovali jsme si je sami, jak kdysi tvrdil exnáměstek primátora Matěj Holan, zlikvidoval je Hitlerův nacistický režim, vzniklý a udržovaný na podpoře většiny tehdejších Němců. To je historie, kterou nelze změnit ani přes zoufalé snahy některých ji přepsat. Zároveň platí Benešovy dekrety, které nedávno opět odmítl zrušit i Ústavní soud ČR.

Uslyšíme dnes mnohokrát slovo “smíření”. Dnešní generace Čechů i Němců se může smířit s vlastní historií nejlépe tak, že ji pozná a že jí porozumí. Že bude litovat bezpráví a prolité krve nevinných na obou stranách s vědomím příčiny a následku. Že se nejen dnešní mladí půjdou nejdříve společně poklonit památce zavražděných a umučených do Kounicových kolejí (a symbolicky tedy všem zavražděným a umučeným mezi lety 1938-1945) , potom se společně pomodlí za ty, kteří zahynuli po konci války při odsunu z Brna. Obojí by nás mělo vést k hlavní myšlence - UŽ NIKDY VÍCE VÁLKU…