Vážená paní předsedající, místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci a vážení členové vlády, k EET jsme tady toho řekli už mnoho, já jsem zde vystupoval minule a pokusím se nyní na to podívat z jiného úhlu pohledu. Já jsem velmi pozorně poslouchal jak pana ministra financí, tak bývalou ministryni financí paní předsedkyni Schillerovou a nezdá se mi, že bychom měli na některé věci úplně diametrálně odlišný úhel pohledu. Problém je to, jakým způsobem k tomu, abychom sloužili lidem, přistupujeme, protože věřím tomu, že se shodneme na tom, že stát má sloužit a že má nastavit taková pravidla, která jsou jednoduchá, která jsou spravedlivá, zaručují spravedlivý přístup a která jsou rovněž, já tomu říkám win-win, to znamená která jsou benefitní jak pro toho, kdo užívá tyto nástroje, tak samozřejmě pro stát. Je pochopitelné, že každý z těch, kdo užívá jakékoli nové nástroje, které stát nabízí, tak na to může mít jiný názor. To je naprosto přirozené. A proto bývá obvyklé, že pokud se cokoli takového zavádí a diskutuje, tak se to dělá na bázi odborných platforem, zjednodušeně řečeno profesních svazů, asociací, komor a podobně. Nejčastěji se to dělá na bázi tripartity, ale není nezbytné to dělat pouze za účasti třeba svazu průmyslu. Je třeba k tomu přizvat i Hospodářskou komoru, Asociaci malých a středních podniků a živnostníků, Asociaci hotelů a restaurací, Svaz obchodního a cestovního ruchu. Řekl jsem těch pět nejdůležitějších, které skutečně jsou těmi hlavními mluvčími malých a středních firem.

A co je podstatné? Všechny tyto subjekty do jednoho, které jsem zde jmenoval, se postavily za elektronickou evidenci tržeb v době, kdy se zaváděla a pozor, současně se za ni všechny postavily i nyní, v době, kdy se má rušit. Já netvrdím, že všichni členové všech těchhle svazů na to měli stejný názor. Já jsem v té době byl předsedou Asociace malých a středních podniků a živnostníků a i u nás jsme měli část členské základny, která s tím nebyla ztotožněna, ale drtivá část naopak s tím souhlasila, což jsme museli podobně jako naši kolegové v ostatních svazech respektovat. Proč s tím souhlasili, proč i my jsme s tím tenkrát souhlasili? Hovořím za sebe jako za zástupce tehdejších podnikatelů. Za prvé proto, že jsme v 21. století, elektronizuje se prakticky vše - elektronická neschopenka, elektronický recept, elektronická dálniční známka, konečně přešli jsme všichni na elektronické bankovnictví. A vzpomínám si na všechny tyto nástroje, když se zaváděly, že i tehdy k nim byla určitá skepse a zvykli jsme si na to, protože to je nástroj jednoduchý a protože to odpovídá době a tomu, abychom sjednotili platformu, ve které pracujeme a současně je to pochopitelně pohodlnější rovněž pro stát. To je to, co jsem říkal, že je to win-win. Proto se na tom tehdy všichni shodli.

Úplně jsem, pane ministře financí, nepochopil váš argument, kdy tvrdíte, že to rušíte mimo jiné i proto, že my jsme to zavedli proto, že jsme považovali podnikatele za ty, kteří jsou sprostí podezřelí. No to přece nikdo neřekl, že je někdo sprostý podezřelý. To je tak složité pochopit, že se to zavádělo proto, že je to jednotný systém, že je to systém 21. století, že to je systém, který samozřejmě i eliminuje menší část - a já si troufám tvrdit výrazně menší část - těch, kteří třeba nevykazovali vše úplně v pořádku? Co je na tom divného? Je to přece úplně normálně. Stejně tak, jako je normální, že ve stejné době vy, myslím tím vaše vláda, zavádí povinné datové schránky pro úplně všechny podnikatele v České republice a je to správně. Kdybychom my byli u vlády, tak to rovněž zavádíme. Mimo jiné je to náročnější systém než celá elektronická evidence tržeb. Datová schránka je nástroj 21. století a díky ní můžeme se státem komunikovat daleko elegantněji. Tak proč se tomu bráníme v rámci elektronické evidence tržeb?