Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády. Máme zde mimořádnou schůzi a ten, kdo nás sleduje, tak by možná očekával to, že v době krizové, v době problémové, v době, kdy nedaleko od nás zuří válka, v době velké energetické krize, kdy dopady na naše občany, naše firmy, jsou velmi zásadní, tak že se svolá mimořádná schůze k důležitým bodům, které budou řešit, ať už ty dopady nebo opatření, která pomohou nebo změny, které musíme rychle udělat proto, abychom všechny krize zvládli. Obvykle by to rovněž mělo být spojené s tím, že se vytvoří, anebo bude domlouvat na takovýchto schůzích nějaká mimořádná forma podpory. To je to, předpokládám, co od nás očekávají občané, co od nás očekávají firmy.

A i my jsme vyvolávali mimořádné schůze a stále vyvoláváme. A když se podíváme, o čem ty schůze mají být, tak je to energetická podpora, ať už ve smyslu daně z přidané hodnoty, nebo odpuštění nemravných plateb za obnovitelné zdroje, případně řešení Modernizačního fondu, což jsou desítky až stovky miliard korun, které lze využít právě na podporu domácností nebo firem. Pomíjím to, že všechny tyto návrhy jsou shozeny se stolu, že se nezačne nikdy projednávat mimořádná schůze, která by obsahovala tyto body a ještě předtím, než se k nim dostaneme, tak je schůze ukončena.

Tak pětikoalice nám v tuto chvíli ukazuje, že v této takřka kritické době, budeme řešit obnovitelné zdroje, to bychom ještě vzali, ale co my v nich budeme řešit - čestné prohlášení. Čestné prohlášení - relativně méně podstatný bod, který se měl řešit a má řešit v normální schůzi. Ale protože to vláda nestihla, tak se svolává mimořádná schůze a do ní se zařadí tento bod. Dalším bodem je elektronická evidence tržeb, která už byla zrušena, ale teď se ještě bude rušit její dobrovolnost, ačkoliv to zástupci firem, podnikatelů, živnostníků, sdružení v Hospodářské komoře, Asociace malých a středních podniků, Svazu průmyslu a podobně, vyžadují. Nicméně diskutujme o tom, ale je k tomu nutné svolávat mimořádnou schůzi v této době?

Novela o střetu zájmů. Krok do 20. století ve svém pojetí, protože ten, kdo bude chtít vydávat Mateřídoušku - nevím, jestli se ještě vydává, nebo ne, tak nemůže do politiky. Ale ten, kdo bude vlastnit největší internetový server v České republice, tak ten do politiky může. Toto obsahuje tato novela, která se teď mimořádně musí řešit. Ano, snížení plateb státním pojištěncům je pochopitelně důležitý bod. A paradoxní je to, že se svolává mimořádná schůze, aby se prohlasovalo to, že se v době krize bude odebírat tento zdroj, to znamená, že se sníží podpora zdravotnictví.

Korespondenční volba. Nevím, jestli je to natolik zásadně důležitý bod, který musíme neprodleně řešit na mimořádné schůzi. Nevím, proč neřešíme zásadní věci, proč neřešíme věci, které každého trápí, a nad kterými třeba nemusíme dojít ke shodě, tomu rozumím. Je to pohled koalice, opozice. Ale proč neřešíme energetické problémy? Proč tady dnes nesedíme nad tím, abychom řešili to, co dneska zatěžuje domácnosti, a to do takové míry, že jich už v tuto chvíli téměř 20 % míří k chudobě. Jenom podotýkám, že ještě před rokem to bylo 10 %. A není vyloučeno, a podle docela solidních nezávislých analýz to vychází, že během několika měsíců to může být až 30 % domácností, které míří k chudobě.

Proč zde neřešíme opatření pro ně? Proč se zde nediskutují a možná nehandrkují varianty, které jsou v Německu, v Rakousku, v Belgii, ve Francii? Proč neřešíme, kde vzít zdroje na to, abychom podpořili, ať už plošnými nástroji, anebo nástroji, které jsou schopny podpořit, když už ne plošně, tak alespoň v domácnostech, které mají určitou spotřebu. Proč zde vůbec neřešíme podnikatele, na které energetická krize dopadá neuvěřitelným způsobem? Ano, co chvíli vláda přijde s nějakým opatřením. Ta poslední skloňovaná jsou 13 opatření ministra průmyslu Jozefa Síkely, jak ta jitrnice, co ji ještě nikdo neviděl. Jedno se uvedlo v život, to je ta záruka za ty, kteří jsou v energetických problémech ve smyslu firem, zatím ještě o ni neprojevil vůbec nikdo zájem.

Případně toliko diskutovaný bod čtyřsettisícové podpory v eurech pro podnikatele, který se tajemně otevřel na konci března, takže podnikatelé zpozorněli. Zdálo se mi to docela rozumné, protože to je mj. i doporučení Evropské komise. Od 30. března se neudálo nic. Tajemné naznačování, tajná jednání a výsledek je takový, že jediná energetická podpora, kterou firmy zatím dostaly, stále říkám slovíčko zatím, protože tajně doufám, že se z těch třinácti tajemných opatření alespoň nějaké dostane na světlo boží. Tak jediné byla ta nešťastná záruka, která možná nebyla myšlena špatně, ale výsledek je bohužel tristní. Ani jedna žádost. A to máme v České republice 1,5 milionu firem. Neumím teď odhadnout, kolik firem je ve fatálních problémech nebo částečných problémech, ale prakticky zde není subjekt, který by se nepral s energetickou krizí.

Proč zde neřešíme skutečně obnovitelné zdroje energie a změnu tohoto zákona, který pomůže? Proč zde dneska diskutujeme, nebo budeme diskutovat, že v tomto zákoně jediné, co jsme připraveni změnit, je čestné prohlášení? Proč se nepřijme náš návrh na to, že se buď odpustí, anebo posunou poplatky za solární tunel z let 2009 - 2010? Až budeme u tohoto bodu, tak já to zde ještě otevřu a představím to, kdo za koho loboval, jak se připravoval tento zákon a proč dneska platíme ročně, a teď beru jenom fotovoltaiku, protože se jinak bavíme o zákonu o obnovitelných zdrojích. Nechme biomasu, nechme vítr, nechme vodu. Tam bych řekl, že je to poměrně rozumná podpora.

Ale jenom v té fotovoltaice to dělá 29 miliard Kč ročně. O tom byla ta diskuze v rámci zákona, který za chvíli, nebo dnes, nebo zítra, nevím, jak se to protáhne, budeme diskutovat. 29 miliard korun ročně platí obyvatelé, platí firmy, platí stát přes svůj rozpočet. Celkem je to 45 miliard. Ale znovu říkám, bavím se jenom o té fotovoltaice. To je důsledek roku 2006 - 2010. I to bych vzal, kdyby nám to pomáhalo. Jaká je ale výroba z těchto zdrojů? Necelá 3 % pod rozlišovací schopnost. A namísto abychom se omluvili lidem, abychom jim řekli, že zde nastala chyba, že to tenkrát prolobovaný Parlament schválil, že to tenkrát vláda před sebou sunula a posouvala, až nakonec nás to bude stát v součtu 600 miliard korun.

A abychom řekli, ano, udělala se chyba, tak v těchto okamžicích možná v průběhu jednoho roku nebo dvou let odložíme tu platbu, a ti, kteří inkasují, což jsou solární investoři, záměrně neříkám slovo solární baroni, protože mezi nimi je obrovské množství těch, kteří pouze byli v pravou chvíli na správném místě. Chyba byla u vlády, chyba byla u Parlamentu. Tak aby se s nimi domluvilo to, že ta podpora, která má jít až do roku 30, bude do roku 31 nebo 32, čili posunulo se to a v mezidobí se jim daly ať už zaručené úvěry, nebo by se vymyslela jiná forma kompenzace, tak se neudělá nic. Anebo kdyby se to nechtělo odkládat, tak proč nevyužijeme mimořádný zisk společnosti ČEZ, který bude v roce 2022 zcela jednoznačně mj. i v důsledku celosvětové energetické krize a který bude na úrovni, zatím se odhaduje 38 - 42 miliard, ale není vyloučeno, že to bude ještě výrazně více, což bude skoro dvojnásobek toho, a to je ten pesimistický scénář, než bylo v roce 2021. Proč férově neřekneme lidem, budeme mít vysoké zisky z ČEZu, a tyto zisky překlopíme do podpory a za tu nemravnou platbu za obnovitelné zdroje, za tu chybu, za ten solární tunel, který tady máme a který se táhne z vlád 2006 - 2010, tak že to z toho zaplatíme. Nic z toho se neudělalo.

Proč nejdeme cestou přes obnovitelné zdroje, jako to udělali v Německu, kde to snížili na polovičku? Ano, nedali to na nulu, ale taky mj. proto, že tam neměli solární tunel. Tam totiž snižovali regulérní podporu. Ten paradox, který tady je, je v tom, že my nejenom že nesnížíme, ale ještě necháváme, a dokonce zde byla diskuze, vzpomínám si na to, na podzim 2021, kdy většina stran pětikoalice dokonce chtěla zvýšit ještě podporu solárním investorům. Vzpomínáte si na tu míru ziskovosti, kterou jsme navrhli 6,3 %? Vzpomínáte si, jak jste navrhovali 9,5 %? Jak jsme nakonec po velké diskuzi v Senátu to uhráli alespoň na remízu, že jsme řekli, bude to tedy 8,4 - 10,6. To je ta ziskovost. Solární vláda, jinak to říct neumím. To je to, co vás zajímá v tuto chvíli. Ne to, jak to dopadne na firmy, ne to, jak to dopadne na obyvatele.

Proč se zde nediskutuje energetická podpora náročných oborů, nebo podpora energeticky náročných oborů. Proč neukážeme, o jaké firmy by se jednalo, které dnes platí x-násobně víc za plyn, x-násobně víc za elektrickou energii. Proč to necháváme všechno volně a řešíme všechno až na poslední chvíli, až když bubnujeme na všechny bubny, až když bušíme na všechna vrata, až když vás média tlačí ke zdi, až když všechny svazy, asociace, profesní spolky atd. vyhrožují, pak přijdete s velkou pompou a řekneme, tak možná tedy něco uvolníme.

Proč neřešíme modernizační fond? Já tomu rozumím, že co chvíli přijdete s tím, že řeknete, my chceme šetřit. Konečně každá vláda chce šetřit. Otázka je, jak se šetří v různých dobách. Když se podíváme na šetření, které jsme měli po těch vámi adorovaných vládách mezi lety 2009 - 2014, kdy minimálně tři roky už svítilo sluníčko, protože chápu, že rok 2008, 2009, 2010 to bylo náročné. Ani to vy nerespektujete, když teď bylo náročné období. Ale to my respektujeme. Tak mezi lety 2009 - 2014 je saldo součtu státního dluhu, resp. státního rozpočtu, abych byl přesný, více než 600 miliard korun. Tři roky z toho bylo normální běžné růstové období. Ale pochopil bych to, že řeknete, my chceme šetřit.

Nechápu, proč se tady nepracuje daleko lépe s modernizačním fondem, což jsou zdroje, které budou navíc. Já uznávám jednu věc. Nebudou hned. Nebudou zítra, nebudou pozítří, bude to sem v uvozovkách kapat každý rok až někdy do roku 2027. Ale zatímco my jsme předpokládali chybně, že to bude 150 miliard korun, a chybně bylo proto, že jsme netušili, jak vystřelí ceny emisních povolenek v důsledku Green Dealu, ke kterému se vaše vláda postavila tak, že řekla, že to je úžasná příležitost, místo aby se řešilo, jak se ty dopady sníží, emisní povolenky se vůbec neřeší, ačkoli ještě před volbami jste říkali, jak je nutné to dělat, tak v důsledku vysokých cen emisních povolenek, což likviduje průmysl, tak jsme v situaci, že budeme mít ty příjmy možná 400, možná 500 miliard. Nechci teď střílet, ale bude to hodně. Záleží samozřejmě na tom, jak se emisní povolenky budou vyvíjet, jejich cena. Ale v každém případě to bude víc než 150 miliard.

Proč nevezmeme přebytek z tohoto a proč s ním nepracujeme ve smyslu podpory? Protože rozumím tomu, že jádro těchto zdrojů, dejme tomu těch 150 miliard se vždycky počítalo, že bude na podporu energetiky. To je správné a nebylo by asi vhodné a správné to utratit, ale vzít tyto zdroje, které byly původně určeny na podporu energetiky, moderní energetiky, ty tam ponechat, ale to, co bude navíc, a bude to navíc, tak to využívat, neříkám naráz, ale postupně na snížení dopadu cen energií. přece všichni víme, že to má protiinflační charakter.

Ano, beru argument, že to jednou skončí, a co poté. To je otázka, jestli snížit DPH, jestli jet přes ty obnovitelné zdroje, jestli to neposkytnout jinou formou příspěvku, jako třeba Rakousko, jako třeba Francie. Ano, možná to bude trvat rok, možná dva roky ta podpora. Ale za tu dobu si tu aspoň nezlikvidujeme hospodářství. Proč to umí udělat ve většině zemí, a proč my nikoli?

Proč tady dnes nediskutujeme, jak budeme nakládat s desítkami miliard, ať mě nikdo nechytí za slovo, ročně, které půjdou do Modernizačního fondu? a zase jsme u zákona o obnovitelných zdrojích, který se tady bude dnes řešit, protože jsme navrhli dalším zákonem to, aby zdroje, které tam potečou, tak aby se zavčasu mohly využít ve prospěch právě této podpory. To je první bod, který nás zde bude čekat. Proč zde neřešíme uhlí? Proč zde neřešíme to, že s největší pravděpodobností dojde k prodloužení využívání uhlí? To beru jako důležitý bod.

Opět se na něm nemusíme potkat. Ale měli bychom alespoň ukázat to, že máme snahu řešit energetickou krizi nejenom okamžitou - což jsou všechny ty podpory, nepodpory, které jsem zde teď zmiňoval - ale i v tom střednědobém horizontu. Záměrně neříkám ten dlouhodobý horizont. Na tom věřím, že se asi shodneme. To je otázka jádra, otázka obnovitelných zdrojů. Tady myslím, že není v zásadě neshoda.

Ale jestliže se máme rozhodnout, jestli uhlí skončí nebo neskončí, respektive co se bude vypínat, ale hlavně čím ho budeme nahrazovat, tak máme už minutu po dvanácté. My jsme v rámci uhelné komise toto všechno připravili. Ale nechápu jinou věc. Uhelná komise, která skončila námi, od té doby nebyla svolána, což považuji za skandální záležitost, protože to není politický instrument, uhelná komise, to byl zejména odborný instrument.

Když se podíváme, tak tam byla celá řada lidí z branže, energetici. Ale byli tam i z mého pohledu rozumní lidé z té politické oblasti a v zásadě jsme se tam shodli na drtivé většině věcí. Proč to dnes neřešíme, proč se nesešla, proč si neřekneme, jak dlouho ještě bude těžit OKD, když expiruje na konci tohoto roku, v lepším případě v polovině roku příštího? Proč to podceňujeme? Proč zde jako dneska jedinou věc energetiky v rámci obnovitelných zdrojů řešíme čestné prohlášení? To je to, co je z mého pohledu špatně.

Stejně tak plyn. Proč neřešíme to, jakým způsobem změnit zákony pro to - respektive upravit zákony, protože on byl změněn na konci minulého roku, ale zase netušilo se nic o plynové krizi - tak proč dneska neřešíme úpravu zákonů k tomu, abychom se vypořádali s těmi problémy, které tady dnes jsou? Nic z toho nepřichází na pořad mimořádné schůze. Ale co hůř, nic z toho se neřeší bohužel ani na Ministerstvu průmyslu.

Další oblast, kterou zde dneska máme řešit jako mimořádný, důležitý, bod, který by nám zřejmě utekl, je elektronická evidence tržeb. Ano, zavedli jsme ji podobně, jako jsme zavedli elektronickou dálniční známku, podobně jako jsme zavedli eRecept, podobně jako jsme zavedli elektronickou neschopenku. Určitě, když se k tomuto bodu probojujeme v následujících dnech, tak k tomu bude obrovské množství vystoupení a budeme diskutovat, proč v 21. století, kdy jedna země za druhou přechází na určitou formu elektronizace - neříkám, že všichni mají úplně stejný systém, jako jsme měli my, těch zemí je pouze pár, které mají ten systém, co máme my, ale přechází na elektronizaci, což asi dává logiku - proč tento nástroj rušíme.

Proč ho rušíme navzdory tomu, že to chtějí svazy, asociace, profesní spolky. Proč ničíme jednotný systém, který tomu dával nějaký řád, nějaký systém, proč nereflektujeme na to, že podnikatelé chtěli férové prostředí, které tento systém umožňuje. Ano, budete argumentovat - my jsme to slíbili. Máte pravdu, vy jste byli vždycky proti tomu a udělali jste politické rozhodnutí, že jste ve 21. století zrušili praktický elektronický nástroj, ačkoliv se prokázalo, že nikdo díky tomu nezkrachoval, že si na to zvykli všichni a že i ty svazy a asociace - konečně zítra na to bude velká diskuze - se za to postavily.

Ale rozumím tomu politickému rozhodnutí. To je vaše plné právo. Čemu už nerozumím, je to, že se nenechá ani dobrovolně využívat elektronická evidence tržeb, protože se šetří, protože ten systém se prostě zruší úplně celý. Takže firmy, které si na to zvykly, firmy, které to chtějí využívat, firmy, které na to mají nakoupený software, hardware, které se smířily s tím, že to prostředí nebude tak férové, jak jste slibovali, tak chtějí jednu jedinou věc - a není jich málo, je to většina obchodníků. Chtějí, aby to mohly využívat alespoň dobrovolně, protože to je i nástroj určité interní kontroly a hlavně je to věc, na kterou jsou všichni zvyklí, věc nová. Tak my budeme rušit i toto. Kvůli tomu svoláváme mimořádnou schůzi, ve které máme zařazený tento bod.

Opět jsme u toho, proč neřešíme priority. To je stejné jako u toho prvního bodu - obnovitelné zdroje energie. Místo toho, abychom řešili opravdu energetické problémy, ať už okamžitého charakteru, střednědobého nebo toho dlouhodobého, tak řešíme naprosto nepodstatné věci a budeme tady sedět možná do pátku. Tak stejně tak je to s podporou podnikání. Proč se nesvolávají mimořádné schůze na to, aby se reálně ukázal problém současného podnikatelského sektoru?

Co dneska trápí firmy? Když se povznesu nad to, že se ruší elektronická evidence tržeb, kterou ty firmy chtěly, tak se vůbec nebavíme o tom, jak pracovat, jak podpořit, anebo alespoň jak nastavit, systém, aby firmy dokázaly přežít v době, kdy si musí půjčovat za šest, šest a půl, některé i za sedm, procent. Protože Česká národní banka zvyšuje neustále úrokové sazby, reposazba je dneska na úrovni pěti procent. Vážně se uvažuje o tom, že se ještě zvýší.

Znehodnocení peněz, respektive inflaci, máme na úrovni 13, respektive 12,7 %. Máme třetí nejvyšší v celé Evropě. Inflace se utrhla zcela z řetězu, nikoliv v důsledku naší vlády. Utrhla se od ledna tohoto roku a utrhla se proto, protože se nedělalo vůbec nic s tím, aby se snížil dopad růstu cen energií tak, jako to dělá většina zemí. Když se podíváme do toho, z čeho inflace sestává, tak energie tam sehrávají velmi, velmi, významnou roli. Je to různě v různých zemích. I tady jsem se, tuším s ministrem financí, přel o to, jestli je to u nás 50 % nebo 30 %, 35 %. Ale v každém případě je to naprosto zásadní částka růst cen energií v meziročním růstu inflace. Na tom se přece shodneme.

Ano, pak tam jsou další důležité položky, jako jsou potraviny, jako je bydlení. Mimo jiné i to bydlení je dražší pochopitelně v důsledku cen nových staveb a ty jsou vyšší v důsledku cen za energie, částečně ještě za pohonné hmoty a tak dále. Ale ani s těmi pohonnými hmotami neděláme vůbec nic.

Takže místo toho, abychom dnes diskutovali, jakým způsobem se postavit k tomu, že české firmy jsou zcela v rohu, protože zatímco jejich konkurenti, ať už ze západu nebo z východu - to je paradoxní - si půjčují za rozumných sazeb, tak my si dneska půjčujeme dvojnásobně, trojnásobně, více, než před půl rokem nebo před tři čtvrtě rokem a vláda tomu tleská. Nejenom že tomu tleská, ale nesnaží se ani hledat programy, třeba toho záručního charakteru, které nejsou špatné.

My jsme v době covidu ten systém záruk nastavili a využilo se sto miliard korun. Sto miliard korun, které vláda nevydala, ale které vláda připravila jako záruční instrument pro dobu krizovou. Proč se něco takového nezaktivuje nyní? Proč se nevytváří to, co jsme dělali právě v té covidové době, kdy se dávaly záruky mezi 80, 90, procenty? To je třeba to, co by těm firmám dneska pomohlo. Mohly by si ještě vylepšit ty záruky. Já netvrdím, že jsme to měli natavené geniálně, také jsme to odchytávali. Ale tohle jsem předpokládal, že bychom mohli všichni řešit, i třeba v rámci mimořádné schůze Sněmovny.

Proč se neřeší dopad cen energií na podnikatele? Další klíčové položka. Ne, místo toho se tady emotivně hádáme o tom, jestli cena točeňáku a jeho marže je v pořádku nebo není. Diskutuje se, jestli se zruší slevy, nebo nezruší slevy. Místo toho, abychom šli po podstatě věci - protože růst cen je především v důsledku růstu cen vstupů těch výrobců a zejména energetických vstupů - co jsme udělali pro to, aby se firmy alespoň trochu nadechly? Když už platí vysoké úrokové sazby, tak ještě platí extrémně vysoké ceny za energie. Což by samozřejmě platily i v zahraničí. Problém je v tom, že zahraničí se jim snaží alespoň částečně vyjít vstříc. Nikdy to nelze zcela.

Co děláme vůči vysokým cenám pohonných hmot? A teď se zase bavím o tom podnikatelském sektoru, neřeším teď domácnosti. Bavím se o elektronické evidenci tržeb a o tom, co děláme pro podnikatele v rámci mimořádné schůze. Místo toho, abychom tady otevřeli všechny varianty, diskutovali o tom, co může pomoci v rámci cen dopravy. Protože růst cen dopravy je jedním z dalších důvodů, proč nám roste inflace a samozřejmě to je v důsledku vysokých cen pohonných hmot.

Pak se tady přijala víceméně marketingová opatření typu biosložek. Jak to dopadlo, všichni víme. Ještě než to spatřilo světlo boží, tak všichni ti, kterých se to mělo dotknout, to znamená distributoři, řekli, že je tam stejně budou muset přimíchávat.

Takže kačka padesát až dvě koruny, které se zde slibovaly, jsou fuč. Ano, uznávám, spotřební daň, to se udělalo po našem obrovském tlaku a po tlaku ČESMADu a ostatních dopravců, tak koruna padesát. Zaplať Pán Bůh za ní. Ale nevím, jestli v rámci všech cen, které rostou, nás toto úplně vytrhne. Proč se neřeší ani na resortu, ani zákonným způsobem změna v rámci surovinové politiky? Vždyť to přece všichni musíme vidět, co se dnes děje. Nejenom s ohledem na ceny surovin, na což se často zapomíná, hodně se diskutuje energie, hodně se diskutuje elektřina, plyn. To je průšvih. Totální průšvih. Ale nemenší problém jsou i suroviny. To je rovněž dalším důvodem, proč máme vysokou inflaci. Přestaňme se už skrývat za to, co tady všechno udělala či neudělala předchozí vláda, kterak nese vinu na bedrech za to, že máme vysokou inflaci, a zamysleme se nad tím, jestli náhodou se cena výrobku nezdražuje proto, že mimo růstu cen energií, dopravy a pohonných hmot nám také rostou suroviny. A co s tím děláme? Jaká je surovinová politika? Jaká děláme opatření? Nic neděláme. Co je dalším problémem firem, které se dnes musí dívat na to, že budeme řešit elektronickou evidenci tržeb? Vždyť z nás musí mít srandu ty firmy.

Lidi. A rovněž je to další důvod toho, proč máme vyšší inflaci, protože vyšší inflace je i v důsledku toho, že je zde nepružný trh práce. Ano, tady i sebereflexe. Ano, mohli jsme v tomhle tom udělat víc. Je zde velmi nízká míra nezaměstnanosti, bojovali jsme tehdy s odbory, bojovali jsme s naším koaličním partnerem, neudělali jsme - podle mého názoru - dostatek pro to, abychom dnes daleko elegantněji a lépe mohli zaměstnávat pracovníky z jiných zemí, třebas z té zmíněné Ukrajiny. Napjatý trh práce pochopitelně tlačí na růst, růst inflace. To jsou věci, které všechny podnikatele dneska zajímají. A my budeme řešit elektronickou evidenci tržeb.

A to se vůbec nebavím o možných kompenzacích za to, kdyby se zde odpojoval plyn. Ministerstvo průmyslu tajemně říká: ano, máme určitý plán. Nic nemají. Marketing. Nedej Bože, kdyby se odpojoval plyn, a logicky by se musel začít odpojovat průmyslu, tak nemáme připravené vůbec žádné varianty. A to ani toho scénáře odpojování, ani kompenzační. A vůbec už se nebavím o kompenzacích za dobu covidovou, nedovedu si vůbec představit, co byste dělali, teď hovořím ke koalici v době, kdy byla opozicí, kdy my jsme vypsali program, hlavní program, nosný program covidové podpory šest měsíců poté, co proběhly restrikce, ačkoli ministr průmyslu to měl všechno v prosinci připravené. Takže nakonec to vypsal víceméně stejně, něco si upravil, i když se mi to nemusí líbit, ale upravil to se šestiměsíčním zpožděním. Takže místo toho všeho, abychom řešili zásadní věci, tak je to pouze o frázích, o slibech, akademickém poučování.

A když něco nevyjde, tak se to prostě skopne pod stůl. A nějak se to vždycky okecá, viz 74 miliard korun. To byl majstrštyk. Marketingoví poradci připravili materiály a celá vláda unisono začala vykládat, že se vyplatilo 74 miliard korun. Když pomíjím to, že se z toho vyplatilo 10 miliard korun, a že vás u toho musela načapat Česká televize, když už jste nedali alespoň na nás, tak z těch slavných 74 miliard korun se zjistilo, že za vládou v lepším případě půjde, zatím nešlo, ale věřím, že se zákony schválí, 10 miliard korun. To je ta spotřební daň, to je silniční daň, která se pravděpodobně schválí, a jsou to ta existenční a životní minima. Neříkám, že 10 miliard je špatné. Je to velmi špatné. V současné době 10 miliard korun opravdu neřeší situaci, když jenom z toho ČEZu bude mít vláda minimálně o 15 miliard korun více.

No a kde je ten zbytek? Těch dalších 49 a 15 miliard? Ano, to jsou opatření, která postupně nabíhají, na kterých tato vláda nemá nejmenší zásluhu. Nic. Ani ťuk. Nula. Čistá nula. Valorizace důchodů. Ano, to je povinnost, vážení členové vlády. To byste museli udělat tak jako tak. A ta mimořádná valorizace, no proti té jste hlasovali, až na pár poslanců KDU-ČSL, abychom byli, abychom byli přesní. A těch 15 miliard korun daňové slevy na poplatníka? Vzpomeňte si, jak jste proti tomu bojovali. Takže zaplať Pán Bůh, že jsme alespoň toto protlačili. Takže to je jeden majstrštyk, který úplně nevyšel.

Další. Plynová krize. Místo abyste férově předstoupili a řekli: Ano, v zásobnících bylo málo plynu, budeme se snažit s tím něco dělat. Popravdě řečeno, i za nás tam bylo málo plynu vždycky po sezóně. To ani jinak nejde, (Nesrozumitelné.) se to vyprodává. Akorát že rozdíl je v tom, že za nás nebyla válka. Tak po dvouměsíčních hádkách, přesvědčování, že je třeba do Správy hmotných rezerv něco nakoupit a nebo že je třeba motivovat obchodníky, aby se jim zastropovala cena, aby měli motivaci tam doplňovat, tak se konečně začalo něco dít. Abyste odklonili pozornost, tak jste energetickým lobbistům a různým politickým zkrachovancům dali do rukou materiál, se kterým obíhají jednotlivé redakce a sdělují ji, že průšvih toho, že máme teď málo plynu, tkví v tom, že naše vláda nevybudovala polský plynovod. Akorát že se zapomnělo podívat se do dokumentu a neověřit si to, že to byla právě naše vláda a vláda předcházející, abych byl přesný, která nejen, že to podpořila, ale že to bylo schváleno, že to odmítlo Polsko, a že v době, kdy to odmítlo, tak ti političtí bývalí činitelé ještě z let 2006, 2008, 2010, kteří tady chrastili zbraněmi, aby se to dělalo ve prospěch ruského plynu, tak dneska se všem smějí do očí. Ano, to byli ti, kteří chtěli, abychom šli slovenskou cestou. to znamená, abychom nedělali plynovod BACI. Navzdory těmto hráčům jsme ho podpořili v Evropské komisi. Nicméně Evropská komise nakonec tento projekt neschválila, proto se to také nedělalo. Takže to je důvodem toho, proč tady dnes toto není. A můžeme se bavit o tom, proč se Polsko rozhodlo, že nepůjde touto cestou. Bohužel se rozhodlo proto, že zájmy evropské, které byly pro ruský plyn, vzpomeňme si na NORD STREAM I, NORD STREAM II, EU STREAM, pardon, ne EU STREAM, SOUTH STREAM, TUKRSTREAM a tak dále, jak se odstavovalo NABUCCO, jak tomu tleskali evropští představitelé.

No a podnikatelská podpora? Jak se přebíjí tím, že není žádná? Tím, že se zesměšňuje to, co se vyplácelo v době covidové. Tím, že se degraduje to, že se tady vytvořila podpora pro 700 000 subjektů. Podpora, která byla menší než jak žádala tehdy opozice. Žádala 100 % z nákladů. My jsme dávali 50 %. Dneska tytéž strany říkají: dávali jste mnoho. Měli jste dávat méně. No, dávali jsme polovičku toho, co tehdejší opozice chtěla.

Dopočítal jsem to, kdyby se skutečně podpořil podnikatelský sektor částkou, kterou chtěla tehdy opozice, a beru jenom vyjádření vrcholových politiků, tak by to bylo přibližně o 190 miliard korun více díra do rozpočtu. Ale to už je jiný příběh. V každém případě priority, které dnes, zítra, pozítří, já nevím, do pátku budeme řešit, jsou ty, které opravdu v danou chvíli netrápí ani občany, ani firmy, s jedinou výjimkou. A to jsou ti státní pojištěnci a odvody. A tady jde vláda přesně opačným směrem. Na mimořádné schůzi navrhne, aby se snížila tato částka o 14 miliard korun. Děkuji.