Tobě dám, tobě taky, tobě o kousek míň a tobě ještě míň. Zhruba taková je filozofie státu při přerozdělování peněz mezi kraje v rámci rozpočtového určení daní.

Ano, každý kraj je jinak velký, potýká se s jinými problémy, ale starat se o krajské silnice, nemocnice nebo školy musíme všichni. Problém je v tom, že kolik peněz kraj dostane, se rozhoduje podle dvacet let starých pravidel. Proto s dalšími kraji předkládáme návrh novely zákona, který by tuto nespravedlnost mohl po letech napravit.

Usilujeme o to od začátku volebního období a nepolevíme. Na tuto nespravedlnost totiž v konečném důsledku doplácíme my všichni.