Dnešní protesty jsou signálem nálady části společnosti, který nejde vymlčet, zlehčovat ani nálepkovat. Právo na stávku je součástí demokratického systému, stejně jako dialog sociálních partnerů.

Právě jednání se zaměstnavateli a odbory jsou jedinou rozumnou cestou, která může situaci řešit.

Pro mě je nejsilnějším vzkazem stávka učitelů. Vzdělávání je jednou z priorit této vlády a jeho kvalita hodnotou, kterou sdílí velká část společnosti. Proto jsou všechny zásahy do školského systému vnímány mimořádně citlivě a změny v něm nelze provádět bez diskuse s odbornou veřejností a jednání se zřizovateli.

Rychlá změna přístupu bez času na vysvětlování vyvolala obavu stávkujících učitelů a také části veřejnosti z dopadů do kvality vzdělávání. Dělení tříd na jazyky, semináře před přijímačkami a nárůst asistentů pedagoga přitom ministerstvo školství několik let prosazovalo. Snad to bude poučení a vláda bude napříště při změnách ve školství postupovat ve svém jednání uvážlivěji.

Věřím ale, že velká část společnosti bude také souhlasit s tím, že stát nemůže dlouhodobě utrácet víc peněz, než kolik vybere na daních. Ještě větší skupina lidí se ale shodne na tom, že úspory nemají zasáhnout právě jejich sociální nebo zaměstnaneckou skupinu.

Stávka je vyjádřením frustrace z dopadů konsolidačního balíčku, který zasáhl všechny skupiny zaměstnanců a velkou část společnosti. Balíček přitom jen trochu zoufale hledá 100 miliard, které v příjmech státního rozpočtu chybí po zrušení superhrubé mzdy.

Tento krok, který za vlády Andreje Babiše prosadilo ANO a SPD společně s ODS, fakticky snížil daně z příjmu nejbohatším skupinám zaměstnanců. Balíček ale dopadne na všechny příjmové skupiny a na ty nízkopříjmové bohužel nejvíc.