Podle jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly není možné, aby se církve staly samostatně činným ekonomickým subjektem, a přitom byly osvobozeny od daní. „Dostáváme se do situace, kdy je jedna specifická skupina daňových poplatníků, ve srovnání s ostatními, systémově zvýhodňována, aniž by pro to byl relevantní důvod,“ vyjádřil se k návrhu Zimola s tím, že se tedy kvůli této situaci rozhodl využít zákonodárnou pravomoc kraje.

„Motivem novely není zpochybnění procesu morální a hmotné satisfakce církví a náboženských společností za historické křivdy, ale úsilí o narovnání stávajícího postavení církví v souladu s právním řádem České republiky,“ zdůraznil Zimola.

Kraj momentálně čelí 23 žalobám, další byly podány proti obcím, městům i osobám

Podle předkládaného návrhu zákonodárné iniciativy Zastupitelstva Jihočeského kraje by měly být počínaje účinností navrhované změny citovaných zákonů zdaněny paušálně vyplácené náhrady za církevní majetek, který nelze vydat, a finanční příspěvky na činnost církví a náboženských společností. Bude tak dosaženo částečného zrovnoprávnění daňových subjektů s vědomím skutečnosti, že další výhody, jako je např. osvobození od daně z nemovitostí podle § 9 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, nebo např. výhod veřejně prospěšného poplatníka dle § 18a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, církvím nadále zůstávají.

V současné době čelí Jihočeský kraj žalobám církevních subjektů na určení vlastnictví k movitým a nemovitým věcem podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. K dnešnímu dni se jedná o 23 žalob přímo na Jihočeský kraj, dalších 55 žalob bylo podáno proti jihočeským obcím a městům a 78 dokonce proti fyzickým a právnickým osobám v kraji. „Postupy žalujících církevních subjektů nejsou náhodné ani ojedinělé a zejména v případě římskokatolické církve nesou systémové prvky, které není možné přehlížet. Zmiňované aktivity církví vyvolávají značné obavy stávajících vlastníků, kteří majetky nabyli v dobré víře, obvyklými postupy a podle práva. Očekávám, že na základě vyjádření a postupů našich právníků budou soudy jednotlivé spory rozhodovat v náš prospěch,“ shrnul Zimola.

Církvím byl majetek odejmut mezi lety 1948 až 1989 a o zpětné narovnání této situace se stát snažil přes 20 let, proto v roce 2013 vešel v platnost zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Stát prostřednictvím tohoto zákona aktivně koná k nápravě historických majetkových křivd a jednoznačně v něm deklaruje, kdo je oprávněnou a kdo povinnou osobou, co je předmětem úpravy a jakým způsobem se zamýšlená opatření provedou. V dané souvislosti je nutné uvést, že osobou povinnou k vydávání majetku je pouze stát a za majetek, který nemůže vydat, vyplatí stát církvím a náboženským společnostem paušální finanční náhrady. Pokud tedy zákon připouští kompenzační opatření v podobě paušálních finančních náhrad, dává tím jasně najevo, že církvím nemůže být vydán majetek, který jim v minulosti patřil, ale dnes je v majetku jiných osob než státu.

Lidé jsou znepokojeni situací ohledně způsobů úpravy vztahů mezi státem a církvemi

„Neblahé události historie by pro všechny členy společnosti měly být zavazujícím mravním imperativem. Představa, že náprava minulých nespravedlností bude zjednávána pácháním křivd nových, je pro demokratickou společnost nepřijatelná a měla by ji bez výhrad kategoricky odmítnout. Při pravidelných kontaktech s občany zjišťuji, že lidé jsou všeobecně znepokojeni situací ohledně způsobů úpravy vztahů mezi státem a církvemi. Církve by měly především zajišťovat duchovní potřeby věřících a k tomuto účelu měly disponovat přiměřeným majetkem. Časy, kdy se představitelé církví zaměřili na shromažďování moci a majetku a opouštěli z tohoto důvodu nosné myšlenky rozvoje víry a péče o věřící a potřebné, byly tragickým obdobím dějin lidstva a víry,“ vyjádřil se k důvodu předložení změny zákona jihočeský hejtman Zimola.