Uběhlo 35 let od tzv. sametové revoluce a my jsme svědky něčeho podobného, ne-li toho samého. Také prezident Petr Pavel má mnoho co skrývat ze své minulosti, navíc jsem přesvědčený, že o spoustě věcí se už ani nedozvíme.

Také prezident Petr Pavel a jeho aparát má za úkol mnohé události dnešní doby vymlčovat, a to s cílem, aby se na ně zapomnělo.

Jak to bylo s Husákem? Napřed rebel, pak utáhl šrouby

Gustav Husák začal po 2. světové válce, kterou částečně strávil v Moskvě, budovat svůj vliv ve straně a pomohl komunistům s převratem v roce 1948. V 50. letech byl ale „za odměnu“, jak to tehdy chodilo, jako buržoazní nacionalista odsouzen na doživotí.

Následně byl začátkem 60. let rehabilitován a jako na tehdejší dobu „rebel“, zastánce reforem a možno říci i odpůrce moskevského diktátu se stal jednou z postav tzv. Pražského jara.

Pak ale s vidinou zářné kariéry zradil ideály „socialismu s lidskou tváří“ a skončil jako tvrdý zastánce normalizace a poskok sovětského vedení. V této souvislosti doporučuji film „Muž, který stál v cestě“, kde je popsán nejen osud Františka Kriegla, který jediný nepodepsal Brežněvovi souhlas s okupací Československa, ale právě i změna postoje Gustava Husáka.

Nicméně já už z hlavy asi nikdy nedostanu, stejně jako zmíněný film, francouzáky, kterými se Husák s Brežněvem vítali na letištích a ze kterých se mi chtělo zvracet.

Pavel na to šel jinak, postup za každého režimu

Naproti tomu kariéra současného prezidenta nabrala přesně opačný vývoj. Ze zastánce tvrdého sovětského přístupu a obdivovatele sovětských soudruhů a vojáků osvoboditelů (těch v srpnu 68), se přes výcvik, který řídila sovětská tajná služba KGB a který z něj udělal komunistického rozvědčíka vycvičeného k práci „na druhé straně“ – rozuměj i ke špiclování a odstranění těch, kteří se komunistickému režimu nehodili, stal vzor demokrata s pevnými ideovými postoji.

To, že tyto ideály jsou přesně na opačné straně od těch, které vyznával před lety, a že i on zradil ideály „socialismu“ je jen malý detail, který nechává polovinu našeho národa klidnou.

Stejně jako se u Husáka zlehčovalo a bylo „zapomenuto“ jeho uvěznění komunistickými soudruhy a stejně jako se vymlčoval a byl zapomenut jeho původní odpor k sovětské okupaci koncem 60. let, tak se nyní zlehčuje a má být „zapomenut“ Pavlův obdiv k týmž sovětským okupantům a vymlčuje se i fakt, že byl dobrovolně školen k boji proti tomu, co nyní hlásá.

Politruk první dámou? Jde to…

A to nemluvím o dalším vymlčování a zapomínání toho, že Pavlova manželka se dobrovolně rozhodla pro profesní dráhu toho nejhoršího kalibru, který v socialistické armádě byl – politruka. Zeptejte se těch, co vojnu zažili, co to bylo za lidi – bezskrupulózní, ideoví fanatici, posedlí komunistickou ideologií a nenávistí ke všemu od Chebu na západ. Možná nenáviděli i Cheb, protože i ten byl pro ně moc na západ.

Proč to celé píšu?