“Pane Gott, vy jste tady zpíval komunistům“

“ A vy?“

„Já jsem tady byl osvětlovačem“

„A proč jste na mne nezhasl?“

Vyrojila se, jak to v Čechách bývá, spousta hrdinů a spousta řečí o tom, jak se kdo zachoval, nebo měl zachovat za komančů. Podepsat, nebo nepodepsat Chartu, nebo Antichartu? Být opravdu statečný!

Jenže co je to statečnost?

Nechci a nemůžu to tady hodnotit. Každý má ten pojem spojený s něčím jiným a každý se v životě zachoval ze svého pohledu statečně, ale i zbaběle. Můj odboj před rokem 89 spočíval hlavně v tom, že jsem vyprávěl vtipy o Husákovi, poslouchal punk a metal, který jsem si nechal vozit ze "Západu" a nosil dlouhý vlasy a trička z Maďarska. Těžko tedy můžu soudit…

Teď mě ale události donutily se zamyslet, kdy jsem byl opravdu statečný a výsledek mě překvapil. Nebylo to, když jsem se rozhodl postavit se kultu osobnosti bývalého kolínského starosty a bojovat téměř proti všem a poslouchat urážky, posměšky…atd. Nebylo to ani, když jsem se na vojně postavil šikaně, ani když jsem v roce 89 rozdával letáky před plzeňskou Škodovkou těm nejzarputilejším odborářům, nebo vystupoval jako dvacetiletý kluk na vesnických schůzích komunistů a doslova se tam rval s lidmi, kteří se možná o pár let později přetransformovali do rolí těch jediných spravedlivých demokratů…

Bylo to cca před 30 lety v Praze v autobuse MHD, kde jsem se proti skupině Romů zastal holky, kterou jsem ani neznal. Celý narvaný autobus „koukal jinam“, borci jí tlačili na stěnu a osahávali a do toho já. Křik, šťouchání, nějaká ta rána… Pak jsme vystoupili, holka poděkovala, odešla a já si sed na zastávku a rozklepal se… Tak tahle „paráda“ je u mě Nr.1.

Nevím, jak to máte vy, ale než začnete někoho hodnotit, udělejte si takovou inventuru u sebe…

Co tak sleduju ohlasy lidí, kteří pana Gotta opravdu znali (kolegové, známí, sousedé…), tak Karel Gott byl především profesionál a dobrej a skromnej člověk.

Převzato z profilu politika