Zákonné stanovení vyživovací povinnosti je možné nalézt v § 910 až 923 zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Stanovení výživného vychází zejména z čistého příjmu, který se počítá za období posledních 6 až 12 měsíců.

Ačkoliv v současné době neexistuje žádná závazná tabulka pro určování výživného v rámci zákona, tak soudy používají orientační doporučující tabulky (od Ministerstva spravedlnosti ČR), kde dochází k procentuálnímu určování výživného na dítě podle jeho věku.

Tabulka podílu z platu připadajícího na výživné:

Kategorie Věk dítěte Procentuální rozmezí

• 0 – 5 let 11 – 15 %
• 6 – 9 let 13 – 17 %
• 10 – 14 let 15 – 19 %
• 15 – 17 let 16 – 22 %
• 5. 18 a více let 19 – 25 %

(zdroj: Ministerstvo spravedlnosti, JUDr. Kovářová, 2010)

Ve vztahu k doporučujícím tabulkám je možné uvést přehled o rozhodování o výši výživného za rok 2013, který vyplývá ze soudních statistik, které zpracovalo Ministerstvo spravedlnosti ČR.

Výše životního minima dítěte vyplývá ze zákona:

Věk dítěte Výše životního minima

• do 6 let 1740 korun
• 6 – 15 let 2140 korun
• od 15 let 2450 korun

Nedoložení vlastního příjmu:

V praxi se běžné stává, že pokud v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k nezletilému neprokáže osoba povinná výživou řádně své příjmy předložením všech listin a neumožní-li soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí (často živnostníci), tak potom platí fikce, že průměrný měsíční příjem takové osoby je 25 násobkem životního minima jednotlivce (zhruba 85.000 korun, ze kterého se vypočítá výživné).

V lepším případě to bývá průměrný měsíční příjem 12,7 násobku životního minima jednotlivce (tedy něco kolem 40.000 korun), ačkoliv si soud může vyžádat příslušné dokumenty od finančního úřadu nebo banky. 

Nezaměstnanost výživou povinného:

V praxi na soudech povinnému rodiči nepomáhají ani argumenty, že je delší dobu nezaměstnaný. Podle soudů by totiž měl uchazeč přijmout i finančně horší práci, pokud již pro něj dlouhodobě není dostupné jiné zaměstnání. 

Rozhodnutí, sp. zn 14 Co 506/2013: z úřadu práce byl sice otec vyřazen sankčně, avšak v následujícím období, pokud nebyl zaměstnán a nebyl v evidenci úřadu práce, je možno vycházet pouze z příjmu ve výši minimální mzdy.

Praxe je tedy taková, že se takovému muži započítá výživné opět fikcí ze strany soudu, a to takovým způsobem, že v dobu nezaměstnanosti osoba povinná výživou mohla údajně vydělávat podle svého vzdělání jako svářeč, zedník, prodavač či vysokoškolák určitou finanční částku nebo soud stanoví částku z minimální mzdy.

Závěrem

Zatímco mnozí lidé povinni platit výživné si komplikují život tím, že zkrátka soudu řádně nedoloží listiny potřebné ke stanovení měsíčního příjmu, tak Úřad práce může takto zkomplikovat život lidem povinným platit výživné pouhým vyřazením z jejich evidence. 

Soudy tak mohou stanovit zaplatit výživné: a) zaměstnaným lidem fikci 11 až 25 procent z reálného měsíčního příjmu 40.000 až 85.000 korun, b) nezaměstnaným bez příjmu stanovit fikci 11 až 25 procent z minimální mzdy. 

(převzato z Profilu)