Lidovci navrhli v době problematického sucha ústavní ochranu vody, která řešila podstatu problému tak, aby tyto strategicky důležité zdroje byly i nadále zachovány pro současné i budoucí generace. Stát by měl podle návrhu KDU-ČSL dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu životního prostředí, zejména vodních zdrojů a půdy.

Vláda ještě před svým pondělním jednáním sdělila médiím ústy ministra zemědělství Miroslava Tomana, že chce možnou ústavní ochranu vody ještě konzultovat s právníky a odborníky, jejichž stanovisko očekává v polovině srpna. Podle předsedy KDU-ČSL Marka Výborného se jedná o standardní postup vlády, která reaguje obvykle teprve poté, co poslanci s ohledem na situaci přijdou s vlastní iniciativou a předloží tak své návrhy. „Je to jen další důkaz toho, že vláda nepracuje a neřeší problémy včas.“

Přitom problém sucha v naší republice je stále palčivější. „Lidovci vnímají vlastní navrhovanou ústavní ochranu vody a půdy jako dostatečně silný právní podklad pro případ vzniku dalších zákonů. Dokážeme si i představit, že by za určitých okolností měla ochrana půdy a vodních zdrojů přednost před podnikáním,“ uvedl Petr Hladík, místopředseda KDU-ČSL a dodal, že cílem ústavní ochrany je, aby v době sucha měl každý občan uzákoněné právo na dostatečné množství vody k pití a k hygieně.

Přijdeme o soukromé studny či pozemky?

Momentálně jsou ve Sněmovně ještě další dva návrhy na ústavní ochranu vody a půdy. Nejrizikovější je přitom ten z pera KSČM, který vysloveně říká, že nerostné bohatství je majetkem státu. „Tím se v podstatě vracíme do roku 1948 a domyšleno do důsledku se jedná nejen o nerostné zdroje, jako je uran, lithium, zlato, stříbro a další, ale na základě tohoto zákona by bylo možné opět vyvlastňovat půdu či si nárokovat vodu v soukromých studnách,“ upozorňuje Petr Hladík na návrh, který se poslanci za hnutí ANO rozhodli nechat pojít prvním čtením ve Sněmovně, protože se jedná o jednu z podmínek KSČM pro toleranci menšinové vlády.

Obdobně tento návrh hodnotí také někteří experti z řad ústavních právníků, kteří upozorňují na to, že přijetím této změny ústavy by každý pozemek na území České republiky mohl být zestátněn bez ohledu na to, zda je v soukromém nebo firemním vlastnictví. Návrh KSČM tak obsahuje pro občany řadu rizik, a to při současné minimální ochraně vody. Navíc je potřeba připomenout, že stát by jako podle tohoto návrhu jako majitel vody nesl odpovědnost i za povodně nebo důsledky eroze. Návrh STAN pak spočívá především v zestátňování vodovodní infrastruktury.