Já bych také rád poděkoval panu ministrovi prostřednictvím pana předsedajícího za to, že umožnil pokračování projednávání našeho velkolepého návrhu. Kde jsem to skončil? Shora uvedených cílů lze dosáhnout i jinými vhodnějšími způsoby, například podporou komplexního řešení v oblasti intermodální dopravy, používáním úsporných dopravních prostředků v městské hromadné dopravě, efektivním využíváním kapacit automobilové dopravy, podporou elektromobility a vodíkových dopravních prostředků zejména u nákladní automobilové dopravy a v neposlední řadě decentralizací energetických zdrojů.

Souhlasíme s návrhem zrušit povinnost přimíchávání biopaliv do pohonných hmot, a to z výše uvedených důvodů. To byl ten původní, necenzurovaný postoj Ministerstva dopravy, který vypracovali odborní zaměstnanci předtím, než se pan ministr vrátil ze zahraniční cesty.

A já bych v tenhle okamžik mohl s čistým svědomím skončit, protože Ministerstvo dopravy za mě řeklo vše. Ale já neskončím. Já bych rád ještě vyvrátil pět mýtů, které za tu dobu, nebo od té doby, co jsme tento návrh podali, tak kolují tím éterem.

První mýtus. Náš návrh ohrozí naše mezinárodní závazky. Byla by to pravda, kdyby součástí toho návrhu bylo vyškrtnutí § 21 zákona o ochraně ovzduší. Ale to jeho součástí není. Tento paragraf tam zůstává. A je to přesně ten paragraf, který uzákoňuje tu naprosto nejvíce i třeba restrikcemi, potenciálními restrikcemi, zatíženou část našich závazků, a to je těch 6 % snížení emisí z životního cyklu biopaliv, pardon, pohonných hmot do roku 2020.

Takže tady z toho důvodu je to skutečně jenom mýtus. I vzhledem k dalším okolnostem, o kterých budu ještě hovořit v nějakém tom krátkodobém horizontu nepoškodí ani to naplnění té desetiprocentní hranice používání obnovitelných zdrojů v dopravě. Rád bych řekl, často se ještě dostává, že je to deset procent na biopaliva. Není to pravda. Je to deset procent na obnovitelné zdroje v dopravě. Důležité říct. Navíc náš návrh obsahuje nebo ta legisvakanční lhůta, která z toho návrhu vyplývá, tak je šest měsíců. To znamená, kdybychom letos stihli tento návrh schválit, v platnost vejde někdy za rok touhle dobou, a do konce roku 2020 prostě ten návrh nemá jako reálnou šanci jakkoliv plnění našich závazků ovlivnit.

A samozřejmě pokud projde tento návrh do druhého čtení, nemám vůbec problém vést diskusi o tom, jestli to třeba nesměrovat k tomu 1. lednu 2021. Druhý častý mýtus. Náš návrh poškodí zemědělce. Tady bych rád citoval jeden odstavec ze stanoviska Ministerstva zemědělství. "Dále máme za to, že zásadní omezení spotřeby biopaliv první generace v České republice by rozhodně neznamenalo odklon od pěstování a zpracování řepky olejky a dalších surovin na výboru biopaliv. V roce 2017 byla ostatně pouze jedna třetina produkce řepky vypěstované v České republice využita na výrobu metylesteru řepkového oleje. Obdobně to platí i pro kukuřici a cukrovku. Té bylo pouze 13 %. Nevyužité suroviny a vyrobená biopaliva by v daném případě byly pouze vyváženy do okolních zemí EU."

Tady je potřeba říct, že jestli něco poškozuje většinu českých zemědělců, je to dlouhodobé směřování české zemědělské politiky. Dá se to... vlastně tady ta skutečnost, kterou jsem teď četl ze stanoviska Ministerstva zemědělství tomu do určité míry nasvědčuje. Pokud máme zemědělství postavené na tom, že ziskové jsou dvě nebo tři plodiny, a to tak prostě je už poměrně dlouho dobu a zemědělská politika to nijak razantně neřeší, zpestření osevního postupu, možnosti třeba větší podpora bílkovinných plodin, konzumních brambor. U těch konzumních brambor je třeba zajímavé, že dobrovolná podpora vázaná na produkci je u konzumních brambor 4 752 korun na hektar. Zatímco u brambor pro výrobu škrobů je 13 679 korun na hektar. Ta čísla o tom nedostatku brambor prolétla před časem éterem, to jenom dokládá tu absurditu toho, jak je vlastně ten systém postavený.

Třetí bod. Nemáme alternativy biopaliv. S tím by se do určité míry dalo souhlasit. A ostatně ten návrh, a je to i v té důvodové zprávě, počítá s tím, že my pokud zrušíme, tak jak to navrhujeme, povinnost toho minimálního množství, tak nějakou dobu stejně ten systém bude muset biopaliva používat dál, jelikož jsme deset let, kdy používáme biopaliva, a kdy vlastně máme nějaké závazky i vůči EU, kašlali na rozvoj alternativ. A tu povinnost naplňovat naše závazky jsme delegovali právě ustanoveními v zákoně o ovzduší na dodavatele pohonných hmot.

A co my tím zákonem, tou původní podobou vlastně dodavatelům říkáme? A nejenom dodavatelům, ale i třeba na ně navázaným technologickým firmám? Investujte si do čeho chcete, ale biopaliva stejně budete používat dál, ať se děje, co se děje. A my vidíme velký potenciál právě v alternativách, které povedou jednak ke snižování emisí v dopravě a snižování závislostí na fosilních palivech. Vidíme velký potenciál i z hlediska hospodářství. Tady je řada inovativních firem. Vysoké školy dělají vysoce zajímavý a hodnotný výzkum.

A my chceme prostě tenhleten status quo, který nepomáhá téměř nikomu, odšpuntovat k tomu, aby se konečně začalo v tomto státě investovat do rozvoje a vývoje smysluplných technologií.

Čtvrtý bod za biopaliva může náš vstup do EU. To také není úplně pravda. EU řekla, že chce nějaké dva parametry, o kterých jsem tady hovořil a nechala členským státům poměrně volnou ruku v tom, jakým způsobem je budou naplňovat. Většina států k tomu přistoupila nějakým mixem, ve kterém samozřejmě biopaliva jsou, ale nestojí to jenom na nich. U nás jsme zvolili tu nejsnadnější a bohužel, jak se ukazuje, nejhorší možnou cestu. Rád bych také připomenul, jak vypadala podpora biopaliv předtím, než jsme vstoupili do EU. To jsou také zajímavá čísla. Někdy v roce 2002, 2003 fungovala podpora biopaliv tak, že fond, který je předchůdce toho současného ZIFu, nakoupil od zemědělce tunu řepky za sedm tisíc korun a prodal ji zpracovateli biopaliv za tři tisíce. Takhle to fungovalo.

A také to byla jedna z prvních věcí, kterou nám EU bezprostředně po našem vstupu zatrhla z pochopitelných důvodů. Takže svádět tohleto na EU je půl pravdy. A spíše menší půl pravdy. A poslední mýtus, který se objevuje i ve stanovisku Ministerstva zemědělství, je to, že vlastně ta EU tlačí podporu biopaliv. První generace, zejména první generace. Není to pravda. Když se podíváme do směrnice, která bývá nazývána RED II, je to vlastně směrnice, která nějakým způsobem určuje politiku obnovitelných zdrojů energie do roku 2030, tak tam jasně vidíme, že ten podíl zejména po roce 2023 biopaliv první generace prostě půjde dolů. Ten podporovaný, ten chtěný.

U biopaliv, které jsou například z palmového oleje, je tento postup ještě razantnější. Ale ne tak u nás. Když se podíváme do dokumentu, který 28. ledna tohoto roku vzala naše vláda na vědomí - dokument se jmenuje Návrh vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu ČR, tak tam vidíme v tabulce č. 16, že se předpokládá, že každým rokem od tohoto okamžiku spotřeba biopaliv první generace u nás poroste. Nebude klesat, tak jako ve zbytku Evropy, ale poroste, a to až do roku 2030. Co je ještě kuriózní věc. Tak ten samý dokument hovoří i o docela razantním zvyšování podpory elektromobility, přesně té elektromobility, o které pan premiér hovoří jako o zeleném nesmyslu z Bruselu.

My si myslíme, že pokud máme nějakým smysluplným způsobem řešit otázky snižování emisí v dopravě a snižování závislosti na fosilních palivech, tak se stát nemůže chovat jako dráb. Nemůže přijít a soukromému sektoru jenom tak z placu střelit nějaké tvrdé podmínky. On to může v extrémních případech. Ale v tomto případě, kde jsme závislí na vývoji, na inovacích, tak prostě musí ten stát primárně jít jako partner a musí vlastně tenhleten sektor primárně motivovat pozitivně, samozřejmě.

Samozřejmě, obávám se, že bez určitých restrikcí zejména ke spalování uhlí atd. se do budoucna neobejdeme, ale v tomto segmentu, pokud se bavíme o snižování emisí v dopravě, to prostě bez spolupráce státu a soukromého sektoru, ale i třeba akademické sféry, prostě nepůjde. Náš návrh dělá to, že k takovéto smysluplné spolupráci otevírá dveře.

Já bych vás chtěl, vážené kolegyně a vážení kolegové, požádat, abyste umožnili jeho postup do druhého čtení. Vůbec žádné diskusi se nebráníme, můžeme na výborech podebatovat o dílčích aspektech tohoto velkolepého návrhu, ale bylo by určitě dobré, aby ta diskuse proběhla.

Hovořil jsem zde o směrnici RED II. Jestliže teď nějakým způsobem se Evropská unie snažila řešit snižování emisí v dopravě, snižování závislosti na fosilních palivech, tak ty tendence budou pokračovat a budou čím dál intenzivnější. A pokud to teď nezačneme systematicky řešit, tak budoucí generace a zejména budoucí vlády budou mít velký problém. Bohužel v tomto okamžiku neplatí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Je tomu přesně naopak.

Takže prosím, konejme a nechme tento návrh projít do druhého čtení.

Děkuji za pozornost.