Autor sloupku ukazuje prstem na všechny ty, kdož považují současnou ukrajinskou vládu za nelegitimní, považuje je za oběti proruské propagandy a srovnává situaci na Ukrajině se situací u nás v roce 1989. I já do skupiny kritiků ukrajinských poměrů patřím, publikoval jsem na serveru vasevec.cz krátký blog na toto téma. Nyní dodávám, že tamní vláda je nejenže nelegitimní, ale také nelegální. Na to nepotřebuji podlehnout proruské propagandě, jsem totiž normální.

Srovnávat příčiny a důsledky ustavení nynější tzv. vlády Ukrajiny s událostmi po 17.11.1989 u nás a vyvozovat z toho nelegitimitu tehdy ustavených ústavních orgánů ČSSR je příšernost sama. Na to nemusím být ani studovaný právník, abych věděl, že tehdejší prezident republiky Gustáv Husák se funkce prezidenta 10.12.1989 svobodně vzdal. Nevzpomínám si, že by mu někdo, byť symbolicky, držel kalašnikova u hlavy. Faktičtí političtí vládci té doby - předsednictvo ÚV KSČ - se památného 24.11.1989 také svých funkcí vzdali. Stejně postupoval tehdejší premiér Adamec, po jehož demisi 7.12.1989 padla i federální vláda.

Rekonstrukce Federálního shromáždění (FS), tedy tehdejšího parlamentu proběhla opět zcela ústavně konformním způsobem. Samo FS přijalo 28.12.1989 ústavní (!) zákon č. 183/1989 Sb., o volbě nových poslanců zákonodárných sborů, tedy tzv. kooptační zákon, podle kterého v případě uprázdnění místa poslance FS nejpozději do řádných voleb, resp. do konce roku 1990 volí nového poslance samo FS.

Jestli tedy tyto nepopiratelné skutečnosti někomu připomínají smutnou a opakuji naprosto neústavní situaci dnešní Ukrajiny, kde se sídla státních úřadů obsazují se samopaly, poslancům parlamentu je bráněno v hlasování a prezident je pod hrozbou ozbrojeného útoku donucen opustit zemi, měl by se léčit. Kritika neústavních poměrů odvozená od nelegitimity a nelegálnosti tamní vlády není přece žádný záchvat „slavjanofilské puberty“, jak píše pan Hanák, ale postoj realistický a argumentačně podložený. Kdo to chce chápat, chápe.

A ještě dovětek. Autor sloupku si klade otázku, zda měla země (Ukrajina) zůstat bez vlády, když „Janukovyč utekl“. Nechme nyní stranou, co to zrovna v jeho případě znamená „utekl“ a vzpomeňme paralely prezidenta Beneše. Také se nevzal funkce, ale před fašismem odešel (1940) do Londýna. Nikdo nikdy nezpochybňoval (snad kromě německých okupantů), že prezidentem republiky zůstal, přestože neúřadoval doma, ale v exilu.

Příště tedy, vážený pane Hanáku, pište raději o tématech, kterým rozumíte, ok ?