Evropská unie selhala tak, že jsme svědky podobného maléru dosud ještě nebyli. Za asistence ministrů zahraničí Francie, Německa a Polska byla uzavřena dohoda mezi ukrajinskou vládou a ukrajinskou opozicí mimo jiné též o předčasných volbách. Z této dohody zbyl jen ubohý cár papíru a nikdo – opakuji nikdo z EU se ani nepokusil vynutit její splnění, či jen apelovat na to, že už od římských dob platí zásada, že smlouvy se mají dodržovat. Ministři zahraničí největších unijních států se právem mohou cítit jako šášové, protože stačil jediný zcela neznámý (!) člověk, který dohoda nedohoda pohrozil z pódia prezidentu Janukovyčovi útokem, pokud neodstoupí. A z EU ticho. Autorita nula. Zbytečná práce. Ostuda.

Když v roce 1991 v tehdejším SSSR „sesadila“ parta Janajev a spol. sovětského prezidenta Gorbačova s vysvětlením, že „není schopen zastávat úřad prezidenta“, byli a dodnes jsou právem označováni za pučisty. V úžasu zjišťuji, že pokud se přesně totéž stane na dnešní Ukrajině a legitimně zvolený prezident je dokonce týmiž slovy „sesazen“ z funkce, o pučisty najednou nejde?

Z hlediska práva je Viktor Janukovyč stále prezidentem Ukrajiny. Funkce se nevzdal a nebyl z ní odvolán ústavním způsobem. Vláda pana Jaceňuka není tedy legitimní vládou Ukrajiny. Jednoduše proto, že nebyla jmenována stávajícím (jediným) prezidentem. Co prosím dělá takový ukrajinský Ústavní soud?

Byl bych proto velmi velmi opatrný, pokud bych měl jako ústavní činitel České republiky cokoli dojednávat s touto ukrajinskou vládou. Jsem přesvědčen o tom, že veškeré smlouvy s nimi musí být neplatné. Vůbec se nedivím ruské vládě, že svého ukrajinského partnera neuznává. Naopak my ostentativně děláme opět velkou chybu – politiku nadřazujeme právu, což je situace, která se může vymstít i nám – kdekoli na světě. Děláme to bohužel průhledně jen natruc Rusku, tedy poněkud pubertálně.

S upřímným zděšením jsem nedávno vyslechl názor, že postup ukrajinských revolucionářů nebyl sice ústavní, byl ale demokratický. To je už sama o sobě naprosto příšerná, zcestná a nebezpečná myšlenka ! Zastánci tohoto názoru se ovšem nyní „štětí“, pokud se chystá na Krymu referendum o odtržení této autonomní republiky od Ukrajiny. Je to také neústavní (referendum musí být vyhlášeno na celém území Ukrajiny), ale bezpochyby demokratické. Dokonce ještě víc demokratické, než když jen cca sta tisíce demonstrantů v Kyjevě mluvilo za 46 miliónů občanů celé země.

Tak buď budeme ctít právo v každém případě, postupovat podle práva a vyžadovat zákonné postupy všude a u každého, nebo se právo stane jen politicky zneužitelným nástrojem v podstatě legitimizující ono staré známé „účel světí prostředky“. Druhá varianta ovšem znamená zárodky anarchie, chcete-li bordelu. Vždyť k puči v jakékoli evropské zemi, jak vidíme, stačí málo – peníze pro pučisty, slušná dávka mediální propagandy a impotentní EU.

A právě k této tikající časované bombě nesmí EU mlčet.

Autor je kandidátem strany LEV 21 ve volbách do Evropského parlamentu.