Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Asi bychom tady nestáli, kdybychom nebyli dostali před léty tu odvahu, a to byly zejména členové v té době malého klubu Starostů a nezávislých a potom taky KDU-ČSL a nevím, jestli tam byl někdo nezávislý, že jsme proti tomu nespravedlivému volebnímu zákonu podali ústavní stížnost. Já si vzpomínám jako dneska, jak se nám tady mnozí kolegové smáli, že nemůžeme uspět. Nakonec jsme uspěli. Zaplať pánbůh za to, jinak bychom tady asi nestáli. A zase by se přepočítávaly hlasy na jednotlivé poslance metodou, kdy někomu bude stačit 20 tisíc a někomu 40 tisíc hlasů. Jsme tady tři, s kolegy tady nahoře, z Karlovarského kraje. Asi nalézt spravedlnost v tom přerozdělování těch hlasů bude velmi těžké a je to těžké. Já musím ale říct minimálně za nás tři a za Karlovarský kraj, že máme momentálně 5 poslanců. Budeme mít určitě 2 poslance, možná budeme mít 2-3 poslance. A dokonce mě někdo přesvědčoval, že bychom mohli mít možná i čtvrtého, kdyby se zařadilo i pátého. To znamená, my asi budeme muset tady s kolegy Balatkou a Plevným vyrazit do ulic a nahnat všechny lidi do volebních místností, protože tím by se nám potom zvýšila ta možnost mít těch poslanců třeba i 5. Kolega Benda kýve hlavou, takže asi to tak je. Jenom chci upozornit na to, že ten zákon nám stejně tu spravedlnost nepřinese v té relativně nízké účasti. A ještě v Karlovarském kraji, kde přece jenom ta socioekonomická gramotnost našich občanů není tak vysoká, to znamená, k těm volbám zas tak často taky nechodí, protože jim to je skoro jedno, co se v tomhle státě děje.

Trochu obdobně, ale lépe, je na tom kraj Liberecký. A tím skončím s tím, co jsme tehdy napadli u Ústavního soudu. My jsme se tady sešli 9. 7. ve Frýdlantu, už to tady někdo zmiňoval, tu schůzku, kde se sešlo vedení Senátu, předseda ústavně právního výboru, předseda stálé komise pro Ústavu a parlamentní proceduru a předsedové klubů. Tam jsme si jasně řekli, které věci budeme preferovat. To znamená 14 krajů, všechno možné, to, jak to dneska zhruba tak je. A jednu věc tam všichni vyslovili – korespondenční volbu. Pojďme to přijmout tak, jak jsme si to tehdy naplánovali, a k tomu tu korespondenční volbu. Mě trochu mrzí, že jsou tady kolegyně a kolegové, kteří jsou spolu asi někde jinde. Mě to docela mrzí, že tady nejsou, nebo mnozí tady nejsou, abych se opravil, protože mi tak trochu připadá, jako kdyby to nechtěli slyšet, ty argumenty, které tady máme, kterými plédujeme pro korespondenční volbu. Ale možná, že jim křivdím. Možná, že se dívají na obrazovkách tady v rámci Senátu.

Druhá věc, tady chci poděkovat panu předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi, který byl aktivní a svolal tady do jednacího sálu vlastně odbornou debatu k nálezu ústavního soudu. Bylo tady celé vedení Poslanecké sněmovny, senátu, byli tady všichni předsedové partají a těch klubů. Já, pokud si pamatuji, bohužel z toho není žádný záznam, protože to byla akce neveřejná, ani se nikam nepřenášela, ale pokud si pamatuji, tak všichni mluvili o korespondenční volbě, vyjma zástupce SPD.

Já jsem byl nadšený, že aspoň konečně po 20 nebo více jak 20 letech se něco někam hne.

A že to je věc, která je vlastně nekonfliktní. To, že k nám doputovala novelizace volebního zákona a že my ze Senátu jsme byli pomalejší a nepředkládali jsme ji a neposlali jsme ji do Poslanecké sněmovny, to dovedu i pochopit, protože se jedná přece jen o poslance a o Poslaneckou sněmovnu momentálně u těchto voleb. Co ale nepochopím, je skutečně, proč, když tady v tomto sále bylo skoro jednotné souznění s korespondenční volbou, tak proč to také všichni nakonec do toho zákona v Poslanecké sněmovně nevsadili. Oni to vsadili, mám dojem, že to byl Marek Výborný, ale proč to neodsouhlasili.