K výročí 100 let od vzniku Československé republiky uvádíme výňatek z publikace Karla Pomaizla ze 60. let "Vznik ČSR 1918", kde hledá objektivní hodnocení vzniku ČSR z pohledu dějinného úkolu dělnické třídy. Polemizuje s tehdy se rozvíjejícím maloburžoazním netřídním pohledem na buržoazní Československo, stejně jako náhledy, které ztotožňovaly situaci po 1. a 2. světové válce. Svou kritiku zde nachází i proimperialistický kosmopolitismus. Karel Pomaizl rozvíjí marxistické pohledy na národnostní otázku i obecné tendenci dějin. Shrnuje jednotlivé aspekty vnitřního a vnějšího vývoje, zrady sociální demokracie a neexistence revoluční strany, světové války, feudálního charakteru monarchie, vztahů jednotlivých národů, vlivu ruských revolucí a proletářských bojů, postoje jednotlivých politiků a zájmy imperialistických velmocí. Zdůrazňuje, že vznik ČSR byl relativním pokrokem, buržoazně národní a demokratickou revolucí v době, kdy už na pořadu dne byla revoluce socialistická, což ukázala Velká říjnová socialistická revoluce. Socialistická revoluce na pořadu dne zůstává nadále.

Pokrytectví dnešního kapitalistického režimu vystupuje na povrch v pompézních oslavách a interpetacích při příležitosti stých narozenin republiky, kterou právě tato vládnoucí třída pohřbívala. Tito si měli spíše připomenout 1. ledna čtvrtstoletí od jejího pohřbu v roce 1993 třeba na Slavíně nebo příštího 1. května 15 let od nahrazení rakousko-uherského feudálního žaláře národů za ten bruselsko-štrasbursko-berlínský, imperialistický.

Konkrétní problémy vzniku ČSR a jeho výkladu - Hodnocení charakteru vzniku ČSR 1918

Upozornili jsme na celou řadu otázek, spjatých s konkrétní problematikou vzniku ČSR. Tento přehled není ovšem ani zdaleka úplný. Přesto však ukazuje, že je tato problematika skutečně problematická, a že ani současné výklady se s ní ještě úplně nevyrovnávají, i když ji na rozdíl od buržoazních prací a částečně i oproti dřívějším marxistickým pracím posouvají do nové roviny.

Obraťme se nyní k některým základním otázkám celkového hodnocení charakteru vzniku ČSR 1918. Ústřední místo mezi nimi zaujímá hodnocení vzniku ČSR 1918 jako revoluce a pokroku. Na rozdíl od dříve projednávané otázky revolučních úkolů našeho proletariátu na konci války jde tu o posouzení faktu vzniku ČSR.

Už na obecně a široce položenou otázku, byl-li vznik ČSR revolucí či nikoli, neexistovala stejná odpověď.(1) Před druhou světovou válkou, ale i po ní (v diskusích) vyskytly se také názory, že v r. 1918 nešlo a nemohlo u nás jít o revoluci. Jaké byly argumenty? Především poukaz na poklidné převzetí moci národním výborem 28. 10. 1918 - odhaleni, učiněná buržoazními autory při sporech o zásluhy na osvobození, že totiž "mužové 28. října" přebírali moc z rukou rakouského místodržícího a opatrně zjišťovali, jaké je mínění Vídně; měli se prý dokonce krýt prohlášením, že vlastně provádějí císařův manifest o federalizaci monarchie. Tato argumentace kulhá už na svou jednostrannost a ve snaze snížit roli politiků, chvástajících se svými zásluhami, činí uznání revolučnosti vzniku ČSR závislým právě a jen na jejich chování, uznává je tedy za hlavní činitele vzniku ČSR. Skutečnost zbabělého a opatrnického chování členů národního výboru neříká však o revolučním či nerevolučním charakteru vzniku ČSR nic podstatného především proto, že se týká pouze formy (a to ještě jen některých a povrchních jejich stránek), nikoli obsahu.