Nájemní smlouva aktivistům vypršela začátkem března 2016. Od této doby užívali bývalý objekt plicní kliniky neoprávněně. Prostě žádný spor o nájemní právo, které už dávno zaniklo, ale obyčejné obstrukce, protahování a prudění majitele objektu.

Představitel Kliniky Jakub Ort řekl iDnesu, že aktivisté do neoprávněně užívaného objektu investovali několik milionů korun. Kdyby jen zlomek peněz, energie a úsilí věnovali do vybudování “autonomního centra” běžným postupem, už dávno mohli mít fungující projekt získaný legálním způsobem. Jenže to by nebyla uzrušující kovbojka, o kterou šlo klinikářům zřejmě v první řadě.

V říjnu 2016 budovu od státu získala Správa železniční dopravní cesty (SŽDC). Tento nový vlastník s aktivisty nikdy žádnou nájemní smlouvu neuzavřel. SŽDC prostě jen chtěla začít svůj objekt užívat. Byla ve stejné situaci, jako kdybyste přijeli v pátek na chatu a zjistili, že se vám tam přes týden usídlili bezdomovci. “Zavolám policii, které vetřelce z mé chaty obratem vynese v zubech a potrestá za vloupání,” řeknete si. Jenže v případě Kliniky to takhle bohužel nefungovalo. I když právně byla situace naprosto jasná, rozjeli kolotoč nesmyslných soudních sporů, které samozřejmě opakovaně prohrávali. Jako kdyby se s vámi ti bezdomovci soudili o právo zůstat ve vaší chatě, kam se vlámali.

Klinika se od toho liší vlastně jen dvěma věcmi. Její obyvatelé se zaprvé opakovaně snažili se státem i se SŽDC “dohodnout”, aby v objektu mohli zůstat, a zadruhé v tom měli podporu části politiků. Třeba někdejšího náměstka primátorky Matěje Stropnického, ministra financí Andreje Babiše nebo pražských zastupitelů Pirátů. Jenže jak “dohodnout”? To je přece stejně absurdní, jako kdyby se s vámi pokoušeli vyjednávat ti bezdomovci ve vaší chatě. A ještě děsivější je, když protiprávní okupaci cizího majetku schvalují politici. Veřejnosti tím totiž říkají: “Zákony neplatí, vlámat se někam je v pořádku.”

Tohle je na celé věci asi nejhorší. Squatting existuje, stejně jako existují krádeže v obchodech, výroba drog, znásillnění, loupežná přepadení a další trestná činnost. Jenže Klinika se bohužel stala učebnicovým příkladem tzv. teorie rozbitého okna. Američtí sociologové a kriminalisté tak popisují stav, kdy malá neřešená překročení všeobecně uznávaných pravidel a norem efektem sněhové koule inspirují pachatele stále větších zločinů. Pokud necháte neopravené rozbité okno, sprejer si řekne: “Co bych sem něco nenačmáral, když to tu už stejně vypadá takhle?” a zloděj si řekne: “Rozmlácené okno, tak proč bych jim ještě něco nevzal?”