Pokud jste jako starostové nezdědili danajský dar v podobě městské nemocnice, měli byste veškerou starost o místní zdravotnictví přenechat těm, jimž legislativně náleží – zdravotním pojišťovnám, ministerstvu zdravotnictví a krajským úřadům.

Všichni ale dobře víme, že v okamžiku, kdy se zdravotní péče stane nekvalitní či dokonce nedostupnou, budou první dveře, na něž pacienti zaklepou, právě ty starostovy. Hejtman je daleko, ministr ještě dál a o tom, kde sídlí zdravotní pojišťovna, nemá většina obyvatel ani ponětí. Kde má kancl starosta, ale ví každý. Takže ve finále sedí na židli ve starostenské kanceláři plačící babička, jejíž praktický lékař odešel do důchodu, a ona už oběhla všechny zbývající ordinace se žádostí o registraci. Marně. Takže STAROSTa (vždyť má přece všechno na STAROST) začne konat, ač mu to vlastně vůbec nepřísluší.

V Chebu nám takhle během tří měsíců skončili dva praktičtí lékaři a další se chystají na zasloužený odpočinek. Ohrožena je zdravotní péče pro několik tisíc lidí. Dotěrné občany, dožadující se přidělení lékaře od zdravotní pojišťovny, tato odkáže na praktiky ordinující ve 30 km vzdáleném městě. Že je seniorce osmdesát, má omezenou pohyblivost a žije sama? Tak to ale není problém pojišťovny. Povinnost je splněna a paní ještě dostane radu, že jestli se jí to nelíbí, nechť si jde stěžovat starostovi.

Takže starosta shání praktické lékaře. V kraji vzdáleném od všech lékařských fakult, kde se navíc o každého absolventa medicíny přetahují německé nemocnice a lázeňská sanatoria, to opravdu není lehký úkol. Ale ta seniorka na židli stále pláče a ze sekretariátu vzkazují, že na audienci čeká další postarší dáma. Začnete tedy vymýšlet, čím případného lékaře přesvědčit, aby zakotvil zrovna ve vašem městě. Vymyslíte přednostní přidělení bytu, zrekonstruovaného na míru lékařovým potřebám, za městské peníze vybudujete ordinaci, kterou nabízíte do výpůjčky zdarma, spočítáte, jak velký příspěvek na zařízení ordinace si může rozpočet města dovolit. Vše sepíšete, dáte na web města, do novinového inzerátu i na svůj facebookový profil.

A lékaři se kupodivu hlásí! Jásáte, občané nezhynou, péče bude zajištěna! Jenže zjistíte, že si nový lékař ordinaci otevřít nemůže, dokud krajský úřad nevypíše výběrové řízení. Říkáte si, co je to za kravinu vypisovat výběrové řízení v situaci, kdy se péče evidentně nedostává a dotyčný lékař je jediný široko daleko, kdo je ochoten se o pacienty postarat? Ale zákon je zákon. Vypisuje se výběrové řízení, měsíc se mohou podávat přihlášky, další měsíc trvá, než zasedne komise. Celou dobu se modlíte, aby „vašemu“ lékaři otevření ordinace schválila a on ji mohl začít připravovat k otevření.

A na židli se vám celé měsíce střídají další a další babičky, které pláčou a vyčítají vám, proč neseženete doktora. Vždyť to přece nemůže být tak složité!