Vážený pane předsedající, pane ministře, členové vlády, kolegyně, kolegové,

musím říct, že pokud někdo zvenčí poslouchá, nebo bude poslouchat tuto debatu, tak si asi řekne, vypadá to na poměrně dobrý cíl podpořit naše domácí - české, moravské a slezské - zemědělce a nabídnout spotřebitelům to, co si umíme sami produkovat tady na území České republiky. Nicméně ten cíl má prostě několik úskalí, která tady předřečníci v mnoha ohledech velmi dobře popsali. Ale já bych chtěl upozornit na to, že k tomu cíli vedou i jiné cesty.

Tady zaznívá opakovaně v mnoha pádech to, že naši zemědělci - a já se stále považuji za zemědělce - nejsou soběstační a nejsou schopni uživit náš národ. Tak já uvedu jenom pár příkladů, které možná spoustu lidí překvapí. My jsme v mnoha komoditách velmi dobře soběstační. Třeba v produkci potravinářského máku jsme největší producenti na světě. V produkci kmínu jsme jedni z největších producentů na světě. Jsme zemí, která umí exportovat slad, chmel. Jsme zemí, která je plně soběstačná v produkci obilovin, tady jsme exportním státem, v produkci olejnin, těch, které tady můžeme pěstovat. Jsme soběstační ve výrobě mléka, ve výrobě cukru. I když máme dneska nejméně cukrovarů historicky, tak produkujeme největší množství cukru. Jsme exportním státem, pokud jde o cukr. Jsme exportní zemí, pokud jde o produkci mléka. Jsme exportní zemí, pokud vezmeme stavy hovězího a export živých zvířat, tak také jsme exportní zemí.

Problém nastává, když jdeme potom do některých konkrétních položek, kdy vyvážíme velké množství mléka a pak dovážíme také některé vysoké podíly některých mléčných výrobků. Nejsme soběstační, a to je pravda, v produkci vepřového masa. Nejsme soběstační v produkci ovoce a zeleniny. A tady je potřeba si položit otázku, proč nejsme soběstační a jak jsme se dostali do stavu, kdy nejsme soběstační. A to výrazným způsobem souvisí s tím, že tato odvětví, nebo tyto sektory, ať už produkce vepřového masa, nebo právě třeba sektor ovoce a zeleniny, tak jsou sektory výrazně náročné na technologii a na investice do technologií. Tady prostě vznikl dvaceti, pětadvacetiletý investiční dluh především po roce 1990, kdy dokázat do těchto sektorů investovat do kvalitních technologií, do kvalitních skladů, aby ty produkce například brambor, cibule a dalších mohly být uskladněny ve špičkové kvalitě dalších jedenáct dvanáct měsíců, to se prostě zatím stále nepodařilo plně dohnat. A tady bychom měli napřít úsilí, byť se to v posledních letech děje, ale pokračovat v tom, aby zemědělec, který umí produkovat ten produkt, je v tom konkurence schopný, ale potřebuje vytvořit to kvalitní zázemí. Naši zemědělci mají know-how, mají špičkové vzdělání. A tady bych viděl velký prostor, kde hledat podporu toho, aby i český zákazník i v těchto komoditách měl daleko větší nabídku na trhu.