Děkuji. Dobré odpoledne, vážený pane předsedající, paní ministryně, členové vlády, kolegyně, kolegové. Jsme unavení, frustrovaní, vyčerpaní, bezradní, máme toho plné zuby, nevidíme naději, není vidět světlo na konci tunelu. To jsou nejčastější emoce, které já slyším od lidí za poslední týdny. Slyším to od rodičů, od starých lidí, slyším to od lidí, kteří pracují jako zdravotníci. A slyším to vlastně napříč všemi profesemi a všemi generacemi. Slyším to i od mladých lidí. Od svých dětí, jako táta pěti dětí. Od dětí, které už se těší zpátky do školy. Mezi své spolužáky.

A jsme opravdu ve velmi složité situaci, protože tady máme přes 140 dnů stav nouze, situace se nelepší. Naopak, v posledních zhruba sedmi, osmi dnech se situace začala dramaticky horšit. Je to velmi těžké, když člověk slyší: Zatněme zuby, vydržme ještě tři týdny! Když jsme před rokem slyšeli: Zatněme zuby, vydržme Velikonoce, užijeme si je za rok! Nenechme se strašit druhou vlnou, žádná nebude, už nikdy nebude lockdown! Je to velmi těžké slyšet tehdy, když jsme slyšeli: Přežijme Vánoce! Po Novém roku to bude lepší. A chápu tu obrovskou frustraci lidí, kteří třeba ne poslední čtyři měsíce, ale posledních 11 měsíců mají zastavené živobytí, nemohou chodit do práce a jsou ve velmi složitých situacích ekonomicky, společensky, psychicky. Protože jak se říká lidově: To je fakt na bednu!

Ale stojíme tady v situaci, kdy evidentně za tento týden vidíme nárůst takových čísel, že přes to všechno, jak nám všem je, tak budeme muset opravdu udělat velmi velkorysé kroky v tom, abychom udělali maximum pro to, aby ti, kteří bojují o naše životy, aby dostali šanci to celé zvládnout, protože oni jsou nejvíc vyčerpaní a vysílení. Oni slouží mimo zákoník práce, oni se starají o to, aby to vůbec nějak fungovalo.

A to, co tady předváděl dneska před hodinou kolega Volný a někteří i bývalí politici včetně jednoho nejmenovaného pana prezidenta, to jsou všechno takové silácké výkřiky do doby, než sami ti lidé nebo i okolí se dostane do kritického stavu a budou potřebovat pomoc v boji o život. To potom všechno končí.

Takže my, ať už jsme opozice nebo koalice, jsme tady opravdu ve velmi extrémní situaci. Situaci národa, který je na tom nejhůř na světě z hlediska počtu nakažených i počtu mrtvých. Střídáme se o to nelichotivé prvenství s Belgií. Jsme v situaci, kdy se nám bohužel nedaří ani úplně ideálně očkovat, ale věříme tomu, že se to během dvou tří týdnů podaří zlomit, zlepšit. Že naše kraje, hejtmani jsou nachystaní, starostové nachystaní. A že se to rozhodně podaří zlomit.

Mám ale pár poznámek, které bych tady chtěl vznést na vládu. Mrzí mě, že tak klíčová opatření, od kterých si všichni slibujeme, že teď zatneme zuby a tři týdny vydržíme, že je dostaneme půl hodiny před jednáním Sněmovny. A mně tam chybí třeba srovnání toho, kdyby se některá opatření například neudělala, tzn. třeba nezavřely by se školky, ale zavřely by se některé jiné činnosti, které ještě běží v rámci sektorů výroby. Jestli by ta opatření nebyla efektivnější. A možná v tom konečném kontextu i levnější.

Dobře, vláda se rozhodla jít touto cestou. Ale prosím pěkně, několik věcí, které tady říkáme přes čtyři měsíce. A já si kladu otázku, proč se nestaly dřív. I za posledních 14 dnů, když si to vezmeme, a někteří nám tady vyčítali, že jsme před 14 dny tuhle situaci vyhrotili, co se fakticky stalo z hlediska opatření vlády, aby se pandemie zvládala lépe. Co se fakticky za 14 dnů stalo? Omezilo se setkávání rodin, které nejsou v jedné domácnosti. A udělali jste opatření, že máme nosit respirátory nebo dvě chirurgické roušky. Nakonec ty dvě chirurgické roušky se stáhly, takže už ani chirurgické roušky, které se distribuovaly v počtu 7,5 milionu kusů do potravinových bank, to opatření bylo k ničemu.

A já si jenom kladu otázku, proč některé věci nemohly být dřív. Testování ve firmách povinné je správně. A prosím tady pěkně, za vás, za vládu, za ministra průmyslu a obchodu a jiné ekonomické ministry, komunikujte s představiteli firem! Je strašně špatně, když čtete dneska rozhovory některých ředitelů firem, kteří říkají, že je testování, trasování nezajímá, že to je věc státu. My potřebujeme vtáhnout ty (nesrozumitelné) lídry do té spoluzodpovědnosti a vytvořit jim podmínky, prostředí i finanční, aby to mohly firmy zvládnout.

Je potřeba, aby testování ve firmách bylo navázáno na celkové trasování, jestli ten systém je propojen nebo není. Na to je potřeba znát tyto odpovědi. A mrzí mě, že testování a trasování po 11 měsících stále do dnešních dnů nefunguje a je to spíše parodie na chytrou karanténu.

Prosíme pěkně, respirátory a nanoroušky dát k dispozici i těm, kteří na to nemají finanční prostředky. Právě třeba klidně i přes síť potravinových bank. Ale umožněte to těm lidem, kteří fakt na to finančně nemají.

A když se bavíme o samotestování a o této možnosti, která bude umožněna i zaměstnancům ve firmách, zvažte tuto možnost, aby se mohlo samotestování široce využívat pro rodiny. Aby to mohly dělat rodiny uvnitř svých rodin. Pomohlo by to výrazným způsobem i přinést spoluzodpovědnost těchto lidí na tom společném řešení. A velkou prosbu mám, když ta opatření budete zveřejňovat, už jste s tím začali včera večer, řešte tu srozumitelnost, která má být pro ty lidi, pro nás všechny, abychom to chápali, abychom to viděli, ale zároveň i pro ty, kteří to budou kontrolovat. Aby tady nebylo 14 různých systémů kontroly a přístupu k těmto věcem, ale aby to bylo jasné, vyjasněné. Ukazuje to ten příběh z dnešního rána. Představen jeden kilometr omezení pohybu. Upozornili jsme, že se nám to zdá v některých životních situacích pro ty lidi nelogické. Teď slyšíme nově, za běhu se to řeší, omezení na katastr. Tady si dovolím na pana ministra vnitra upozornit, že velké množství měst nerovná se jeden katastr. V Praze se nedostanete z Úřadu vlády ani k Rudolfinu, jsou to rozdílné katastry. Pařížská je několik katastrů. I ostatní města v České republice tvoří několik katastrů. Pamatujte na to! Podívejte se na to a dejte tomu nějaký logický rámec. Ale bohužel to je jenom ukázka toho, jak se to tvoří za běhu a jak ta oponentura vzniká takhle rychle a není to dobré. Není to šťastné!

Velmi apelujeme na další krok, který nám tady chybí 11 měsíců. Řízená spolupráce mezi vládou a českými mozky, českými vědci a českými firmami. Jsme špička v nanotechnologiích ve světě. Máme firmy, které zestonásobily svůj obrat za posledních 11 měsíců, ale mi tady technologická provázanost, aby tyto technologie dneska byly navázány na školy, školky, zdravotnická zařízení, ať umíme bojovat s epidemií právě i díky technologiím, které tady máme.

Chtěl bych poprosit, aby to odůvodnění, které případně vláda bude dělat při novém vyhlášení stavu nouze, a věřím, že to usnesení, které tady bude v tomto bodu přijato, k tomu vytvoří jasný právní rámec, aby takovýto krok mohla vláda případně bezpečně udělat, tak aby bylo zpracováno kvalitně. Aby nedocházelo k tomu, že tady studenti gymnázií budou lepší právníci než je vláda a než je vládní tým. Kdy dokážou rozprášit to, co udělá vláda, která má za sebou Ministerstvo spravedlnosti a Legislativní radu vlády. Takže prosím, věnujte opravdu velkou pozornost, jak ta jednotlivá opatření, kroky i celé to vyhlášení, které případně uděláte v příštích dnech, aby bylo kvalitně zdůvodněno.

Takže to je několik konkrétních proseb, podnětů, námětů, které dáváme my dlouhodobě za KDU-ČSL, za naši koalici SPOLU, v rámci Anticovid týmu, ale i v rámci toho, co slyšíme jenom od dnešního rána a upozorňujeme na některé logické nedostatky v tom, jakým způsobem se ten boj s pandemií vede. Protože bude obrovské fiasko a potom už se nemůžete odvolávat na žádnou další důvěru lidí, pokud za dva, za tři týdny se ta čísla opravdu nezlepší. A už to bude jenom čirá frustrace. A pak je třeba si položit otázku, jestli vůbec tato země s takovou vládou má nějakou perspektivu v příštích týdnech a dnech. Děkuji.